Lenora, malá šumavská obec u Prachatic, je proslavená pečením chleba postaru. Pec, ve které se dnes peče, byla postavena již v letech 1834-1837. Sloužila nemajetným občanům obce, kteří neměli dost peněz na to, aby si postavili doma pec vlastní. Obvyklé bylo, že se na pečení domlouvalo více rodin najednou a hospodyňky pak už jen přinášely k vyhřáté peci připravené vykynuté těsto v ošatce a odnášely si upečený chléb, který vydržel i týden. Veřejné pece se nacházely v obcích a osadách po celé Evropě především ve středověku. Tam, kde nebyly veřejné pece, se chodilo péci za poplatek k rodinám, které pece měly. Později se začaly objevovat i námezdné pekárny. V Čechách a na Slovensku se ve veřejných pecích v některých osadách peklo ještě na začátku druhé poloviny dvacátého století.
Lenorská veřejná pec, která patří mezi takzvané hliněnky, se znovu rozhořela až v roce 1997. Tehdy již byla technickou památkou a do její opravy se pustila skupinka místních nadšenců v čele s projektantem Václavem Mrázem. Kromě drobnějších oprav bylo potřeba rekonstruovat ji zevnitř. Upravovalo se také okolí pece. Původně stála pec na úrovni silnice. Dnes je vozovka ale už o tři čtvrtě metru výše. Oprava lenorské pece nebyla nijak levnou záležitostí. Na rekonstrukci přispěl Okresní úřad v Prachaticích a na stavbu přístřešku, kde se těsně před pečením připravuje těsto, pomohla i Evropská unie z fondu Phare. Obecní úřad skupině Václava Mráze, která se na začátku roku 2000 přeměnila na občanské sdružení Velká lóže pecařská, pronajal pec za symbolickou jednu korunu ročně. Mottem sdružení je: „To, co si my občané sami upečeme, to si také sníme.“ Hymnou je samozřejmě lidová píseň Pec nám spadla. Členům sdružení lze přitom závidět, všichni totiž mají právo válet se za pecí.
Mouku získává lenorská Velká lóže pecařská z netolického mlýna Beata, založeného v roce 1907. V tomto bodě se přitom lenorské pečení setkává s nejstarší historií pekařského řemesla v Čechách. Ve středověku bývali mlynáři často členy pekařských cechů. Dá se tedy říci, že dnešní netoličtí mlynáři, kteří dávají mouku na lenorské pečení, jsou pokračovateli členů středověkého cechu netolických pekařů. Ten přitom získal svá práva už v roce 1338 a v oboru byl nejstarším v českých zemích.
Chleba a další pečivo se v Lenoře pečou každou poslední sobotu v měsíci od dubna do prosince.
Pečení láká pravidelně až 150 místních a turistů. Vždyť také veškerý chleba a pečivo pekař Augustin Sobotovič, který se tomuto řemeslu vyučil na Slovensku a na Šumavu se dostal jako voják, na místě rozdává. Po ochutnání se potvrzuje, že není nad domácí stravu. A kdyby vám bylo divné, že si pečivo můžete odnést bez placení, tak v kasičce na přístřešku nechte příspěvek na postižené děti.
