Létali s ním nejbohatší lidé světa, obyčejní lidé i neobyčejní dobrodruhové. Nakonec všech 111 strojů skončilo před branou 21. století. Obojživelné letadlo Sikorsky S-38 má mnoho společného s bájným ptákem Fénixem: oba se stali legendou, která povstala z popela.
Přede mnou se rýsovalo dokonalé zátiší jako z pláten vlámských malířů. Na bytelném stolku se blýskal staromódní stříbrný tác s konvicí na vodu, luxusními broušenými sklenicemi a stylovými příbory. Seděl jsem na jemně vypolstrované pohovce, a když jsem se otočil, naskytl se mi neskutečný výhled z okna, orámovaný nadýchanými závěsy. Stále jsem nemohl uvěřit, že nejsem v luxusním hotelu, ale v oblacích. O tom mne ustavičně přesvědčoval výhled z okna, který se průběžně měnil v novou krajinu ozvláštněnou ptačí perspektivou. Co se neměnilo, byla soustředěná tvář zkušeného amerického pilota Toma Schrada. Má za sebou tisíce nalétaných hodin. Jako historicky první s obojživelným letadlem Sikorsky S-38 přeletěl Atlantik přes Grónsko. O unikátnosti této expedice vypovídá i povolení londýnského starosty, který mu umožnil přistání na Temži v centru Londýna. Kamkoliv se Tom se svým letadlem jménem Osa´s Ark (Osina archa) vydá, vzbuzuje rozruch a neskrývaný zájem. Nyní má za sebou perné léto – účast na desítkách evropských airshow ve Velké Británii, Nizozemsku, Německu a Polsku, kterou zakončil v české Chotěboři. Mimo domov je Tom více než rok a před návratem do Spojených států ho čeká technická prohlídka ve Vodochodech, kam právě letíme. Jeho česká anabáze má hlubší vazbu na letecký průmysl, neboť vodochodské Aero je jedním z hlavních dodavatelů proslulého výrobce amerických vrtulníků Sikorsky. Zatímco pod námi ubíhá pestrá krajinná mozaika, žasnu, jak trefná je pro S-38 přezdívka „létající jachta“, která tento letoun zařadila mezi nesmrtelné dopravní prostředky. Čumák letadla nápadně připomíná lodní příď, která je podobně jako špička jachty zvednutá do výše. Sedíte v aeroplánu, které umožňuje propojit hned tři živly – nebe, zemi a vodu. Z úvah mne vytrhne zašumění ve sluchátkách. Tom upravil kurz, popotáhl z doutníku a se zájmem se dívá na Prahu. Vtom se ve vysílačce ozve překvapený hlas dispečera z letiště Václava Havla, ověřujícího naši polohu, a po chvíli přichází se zcela neuvěřitelnou prosbou. Přestože toto letiště leží mimo náš kurs, požádal dispečink zdvořile Toma, jestli by se svým letadlem pro zaměstnance řídící věže neudělal low-pass. Při tomto náročném manévru letadlo sníží rychlost tak, že se vznáší nízko nad zemí a lze jej krásně fotografovat. Tom s úsměvem na rtech mírně pootáčí kormidlo a procedí, že pověst letadla se šíří rychleji, než je jeho reálná rychlost. To už se před námi v mlhavém počasí rozsvítila šňůra světel mezinárodního letiště v Praze. Šéfové provozu pozdrželi nabitý program, Tom snížil rychlost a my už za chvíli prolétávali jen těsně nad přistávací dráhou. Ve sluchátkách se ozval jásot a potlesk personálu řídící věže, kteří Tomovi na dálku gratulovali a děkovali. Po přistání ve Vodochodech se na mě Tom otočil: „Na pozdvižení, které letadlo budí, jsem si zvykl. Ale aby někdo zpřeházel provoz a nechal nás proletět nad ranvejí mezinárodního letiště jen tak ze zvědavosti, tak to se mi ještě nestalo,“ smál se.
Mezi miliardáři
Podívejme se nyní na filmové plátno. Z mraků se právě vynořily surrealistické zebří pruhy evokující dobu Britské východní Afriky. Odlesky paprsků slunce v symbióze s křivkami letadla vytvořily neobyčejnou podívanou, ze které přecházely oči. Teprve třetí záběr nás přenáší ze vzduchu na písečnou pláž, na níž probíhá natáčení se slavnou herečkou Kate Hepburnovou. Pokud si vybavujete hollywoodský velkofilm Letec, tak si jistě vybavíte i neobvyklé letadlo, se kterým přímo doprostřed natáčení přiletí za známou herečkou neméně slavný producent, pilot a letecký konstruktér Howard Hughes (ve filmu ztělesněný Leonardem di Capriem). Tím letadlem byl Osa´s Ark – stejný stroj, který před chvílí přistál ve Vodochodech. Ve filmu Letec to sice vypadá, že jej pilotuje sám Leonardo, ve skutečnosti jej ale řídil Tom. „Málem jsem ale z natáčení odešel,“ prozrazuje zákulisní informace z natáčení. Když se v jiné pasáži letadlo navečer blíží k New Yorku, navrhla Tomovi produkce, aby si nasadil paruku, aby z venkovního záběru vypadal jako Kate Hepburnová. „Rázně jsem to odmítl s tím, že si tvůrci musí vybrat – buď paruka, nebo letadlo,“ směje se Tom, který jej hollywoodským filmařům velkoryse poskytl zadarmo – pouze za uhrazení letových nákladů. Časové zasazení filmu Letec vlastně odpovídá období, kdy ruský konstruktér Igor Sikorsky uvedl obojživelník S-38 na trh. Nové letadlo si ihned oblíbili miliardáři z New Yorku, kteří si ve 30. letech mohli dovolit zaplatit 50 000 dolarů. Vlastnil jej již zmíněný režisér Howard Hughes, ale také slavný letec Charles Lindbergh, vydavatel prestižních Chicago Tribune Robert McCormick nebo podnikatelé John Hertz či Herbert F. „Hib“ Johnson – zakladatel společnosti SC Johnson. Letadlo patřilo k miliardářským atributům, stejně jako švýcarské hodinky či byt na Times Square. Finanční magnáti s ním létali do Wall Street na Manhattanu podobně, jako dnes někteří bossové přijíždějí v nablýskaných lamborghini. Dobový tisk ze 30. let dokonce připomíná, jak tato letadla zpupně kotví u Long Islandu a komplikují dopravu ostatním plavidlům na řece East River. Ne všechna letadla byla ale určena ke kratochvíli horních deseti tisíc. Zadní paluba letadla nemusela být nutně proměněna v „komfortní hotel“, ale v sedačky pro cestující, které tak kromě dvou pilotů pojaly dalších deset cestujících. Nově založená společnost Sikorsky Aircraft Corporation převážela cestující do exotických destinací a letadla vynikala zejména v přímořských či vnitrozemských oblastech, jako je Karibik či Havajské ostrovy, kde běžné letecké stroje nemohly přistávat. Mnoho modelů S-38 létalo pro velké letecké společnosti, několika stroji disponovala slavná PanAmerican World Airways a prý jich několik vlastnila i americká armáda.
A mezi dobrodruhy
Letadlu však dávali prostor i dobrodruzi. Například v roce 1935 podnikl svoji cestu do Jižní Ameriky již zmiňovaný továrník „Hib“ Johnson. Cílem expedice bylo hledat brazilské palmy, z nichž se preparoval karnaubský vosk. Ten představoval surovinu používanou pro výrobu předmětů v Johnsonově společnosti (tehdy se ještě jmenovala Johnson´s Wax Co). Vypravit se do Amazonie znamenalo podniknout skutečně velmi nebezpečnou expedici i s ohledem na to, že tam existovalo jen málo letišť a v nerozvinutém světě nebyla dokonce žádná. Sikorsky S-38 tak bylo jediné letadlo, které takovou cestu mohlo zvládnout, protože si své letiště našlo na každé větší vodní ploše. Přestože objevitelská expedice Hiba Johnsona byla úspěšná a s letadlem se vrátil, postupem času z původních 111 strojů nezůstalo nakonec ani jediné funkční. Všechny byly buď ztraceny, zničeny nebo v lepším případě ty nefunkční se usídlily v muzeích. Vše nasvědčovalo tomu, že éra jedné legendy skončí definitivně. S tím se ovšem nesmířili dva letečtí nadšenci. Nejdříve se v roce 1994 Hibův syn Samuel Johnson rozhodl vydat po stopách svého otce a se svými syny Fiskem a Curtem se opět vypravili do Amazonie. Samuel byl perfekcionista a protože chtěl vše autentické, nechal přesně podle plánů vyrobit nový model S-38. Když se letadlo ze své mise vrátilo, zakotvilo natrvalo v muzeu SC Johnson ve Wisconsinu. Druhý zrekonstruovaný a jediný stále aktivně létající model S-38 vlastní právě Tom Schrade. Přesně podle originálních Sikorského plánů jej v roce 2000 nechal zrekonstruovat. Práce zabrala konstruktérům více než 40 000 hodin a cena letadla se vyšplhala na dva miliony amerických dolarů.
Africká mise
Snad nejvíce model S-38 proslavili američtí filmaři, spisovatelé a průkopníci fotografického safari, manželé Martin a Osa Johnsonovi. V roce 1932 od společnosti Sikorsky koupili dvě letadla, která ještě dotvořili ve stylu cesty, jež oba přístroje čekala – zatímco větší dvoumotorový S-38 (Osa´s Ark) ozdobily zebří pruhy, menší jednomotorový S-39 s názvem Spirit of Africa pokryl vzor žirafy. Ještě v roce 1932 byla obě letadla rozebrána a přepravena z USA do jihoafrického Kapského Města. Johnsonovy čekala velká výzva – proletět Afrikou napříč od jihu na sever. Že součástí výbavy této expedice musela být i notná dávka odvahy, je zcela logické, obzvláště když si uvědomíme, jak málo byla Afrika prozkoumána z hlediska leteckého provozu – nebyla vybudována letiště, chyběla i místa pro natankování, letecké mapy byly mnohdy zcela zbytečné. Piloti se museli spoléhat na své zkušenosti a instinkt. Dodnes je zázrak, že Johnsonovi navzdory mlhám, těžkým dešťům a hornatému terénu jižní Afriky dorazili 8.února 1933 do Nairobi v naprostém pořádku. Budoucí hlavní keňské město pak dále používali jako základnu a vyráželi na místa, která navštívili při svých předchozích afrických výpravách. Johnsonovi díky své houževnatosti natočili úchvatné sekvence – některé letecké záběry se staly zcela nesmrtelnými, například stohlavá sloní stáda z Lorianských močálů. Zcela unikátní a historické se staly také průlety kolem hor Mt. Kenya a Kilimandžáro, ze kterých se dochovaly cenné snímky rozlehlých ledovců. Do Káhiry doletěli v roce 1934 a ze své cesty napsali Johnsonovi knihu Over African Jungles a film Baboona.
