Léto a doba dovolených jsou obdobím, které se často využívá k výletům do přírody. A protože krajina dokáže nabídnout úchvatné scenerie, leckdo sahá také po fotoaparátu. Obvyklá fotografie je však kvůli svému rozměru – řečeno zjednodušeně – prostě krátká, a protože počítač už nabízí řadu lepších nástrojů než lepidlo a nůžky, stalo se v poslední době oblíbeným skládání fotografií do panoramatických celků. Pravda, většinou je to na šířku, protože k tomu se krajinné výjevy hodí nejlépe. Velmi působivé však je i skládání fotografií na výšku.
ZÁKLAD: DOBRÁ FOTOGRAFIE
I když některé programy pro zpracování fotografií slibují, že veškerou práci udělají samy, je základní podmínkou dobrá „surovina“. Kdo by se chtěl věnovat panoramatům více a digitální fotoaparát si teprve vybírá, může sáhnout po takovém, který tuto funkci přímo nabízí. Výhodou je, že expozice snímků se v podstatě nastaví shodně automaticky, to pak usnadní konečnou úpravu v počítači.
Panorama se ale dá zvládnout i bez tohoto ulehčení. Kdo s ním počítá dopředu, vyplatí se mu vybavit se alespoň malým pomocným stativem. Fotoaparát je na něj třeba umístit tak, aby se mohl pohybovat pouze do stran (v případě panoramatu na výšku, jen do výšky).
Snímat se ale dá i z ruky. Je však třeba při tom dávat pozor na několik věcí:
– snažíme se držet fotoaparát ve stejné výši při všech snímcích;
– jistější než otáčet fotoaparátem je držet ho stále stejně a točit se celým tělem;
– počítáme s tím, že pro zpracování je výhodné, když se snímky budou trochu překrývat;
– máme-li v popředí nějaký předmět nebo postavu, snažíme se zachytit ji na jednom ze snímků celou, aby nevyšla do místa, kde budeme záběry spojovat;
– mezi snímky neměňte ani digitální, ani optický zoom.
NĚCO DO POPřEDÍ
Patří k fotografické latině, že krajina bez jakéhokoliv detailu v popředí je nudná. Vybereme si proto strom, kámen, cokoliv, a do panoramatu to začleníme. Záběru to dodá na plastičnosti.
Než začnete mačkat spoušť, je dobré:
– popojít si z místa, kde vás záběr zaujal, případně si stoupnout na nějaké vyvýšené místo a zkusit si, odkud vypadá vybraný záběr krajiny nejlépe;
– zejména ujasnit si, jak bude z různých míst vypadat vybraný dominantní prvek, umístěte ho mimo zamýšlený střed budoucího panoramatu.
JAK FOTIT
Především jedna rada – nešetřete místem na kartě, foťte na co možná největší kvalitu.
Důležitý je také výběr objektivu. Pokud máme v popředí zajímavý objekt, můžeme použít širokoúhlý, různá ohnisková vzdálenost pak dává možnost zaměřit se na různé části krajiny.
Profesionálové při fotografování krajiny někdy využívají pro různá zabarvení a efekty filtry. Podrobnosti jsou nad rozsah tohoto článku, ale o jednom je dobré se zmínit hned – polarizačním. Majitel klasického fotoaparátu by ho měl mít v brašně nebo kapse určitě, ocení ho ale i majitel digitálu. Filtr pomůže prokreslit krajinu i v místech, která bývají zamlžena modravým oparem. Odlesky od vodní plochy nebo některého předmětu nenapáchají tolik škody.
KDY FOTIT
Na první pohled by se mohlo zdát, že je v podstatě jedno, kdy snímek pořídíme. Ve skutečnosti hraje velkou roli světlo. Když je velmi ostré (například v poledne), může být snímek příliš kontrastní a jemné detaily se jakoby slijí.
Nejlepší světlo pro krajinu je měkké rozptýlené, tedy když je lehce zamračeno a sluneční paprsky jsou jakoby mírně filtrovány přes oblaka. V takových chvílích často profesionálům odpadává všechno od rukou, popadnou fotoaparát a mizí na vyhlédnutá místa v přírodě. Na dovolené vznikají záběry krajiny spíše spontánně. Pokud je právě poledne, na snímku vám záleží a můžete se sem vrátit třeba další den, udělejte to. Jiné kouzlo má také ranní krajina, jiné odpolední nebo podvečerní (pozor na zamlžení). A CO DÁL
Ke spojování fotografií se nabízí řada programů, některé se dají i zdarma stáhnout z internetu. Komfortní servis nabízejí poslední verze Photoshopu a Zoner Media Exploreru. Využít pochopitelně lze i nižší verze, jen je to o něco složitější.
Podrobný postup je na samostatný článek, tedy alespoň zjednodušeně:
– nejprve si položte snímky vedle sebe, abyste zjistili, zda vůbec půjdou složit;
– jeden si vyberte jako základní, podle něj upravujte další;
– pokud je to třeba, srovnejte na snímcích sbíhající se linie;
– pokud se u některého předmětu v popředí objevilo soudečkovité zkreslení, tvar vyrovnejte;
– snímky z levnějších digitálů mohou mít tmavší rohy, ty je třeba vyrovnat (vinětace);
– srovnejte shodně barvy fotografií;
– snímky spasujte a překrytí vylaďte retušovacími nástroji;
– pozor na časový posun při focení, hýbající se předměty se mohou objevit na panoramatu vícekrát, pomůže retuš;
– na okrajích vzniknou zuby, ty ořízněte.
Většinou se stává, že fotografujícího napadne poskládat snímky z dovolené do panoramatu, až když se vrátí domů a vidí nafocené záběry. Dobré panorama už z nich ale neudělá, ať se snaží sebevíc. Pokud se to stane i vám, nevadí, příště už budete vědět, jaké snímky vlastně potřebujete.
