Nepálské království bylo až do roku 1952 uzavřeno cizincům. Mezi prvními, kteří pro svět tuto zemi objevili, byli horolezci. „Proč chcete vystoupit na Mount Everest?“ ptali se anglického horolezce Malloryho. „Protože je na Zemi,“ odpověděl. Odvážní mužové přicházeli do Nepálu, aby pokořili Himálaj. Osmitisícové štíty se pokryly stopami lidí. Dnes se už vytratila poezie pionýrských výprav a zbyla jen vzpomínka na dlouhé karavany nosičů s náklady výstroje a potravin pro měsíce pobytu v horách. Není to tak dlouho, kdy jediným dopravním prostředkem zde byly lidské nohy a hřbety jaků. I dnes je nosičství velmi rozšířeným povoláním, ale Nepál je již protkán sítí nových cest a silnic a funguje zde i letecká doprava. V hlavním městě Káthmándú přistávají desítky zahraničních společností. V metropoli Nepálu najdete množství cestovních kanceláří zajišťujících služby pro náročné turisty z celého světa, a opravdu je co nabídnout. Čarokrásná panenská příroda, vysoké hory, divoké řeky, které můžete sjíždět na raftech i kajacích, množství památek, hinduistické chrámy i buddhistické kláštery lákají desítky tisíc návštěvníků. Na severu se Nepál opírá o Himálaj. Je zde deset ze čtrnácti osmitisícových štítů.
Strategie dobývání velehor se časem změnila. Dnes již ke štítům nesměřují obrovské zástupy nosičů, šerpů a horolezců. Dříve bylo nutné putovat týdny přes rýžová pole, horkým pohořím Shiválaku, vystoupat na hřbety Malého Himálaje, přebrodit desítky řek a potoků, prodírat se neprostupnou vlhkou džunglí. Nyní používají horolezci k transportu letadla i helikoptéry. Zkrátí se tak čas potřebný na přepravu materiálu i lidí z několika měsíců na týdny. Redukovaly se také počty členů horolezeckých expedic. Není výjimkou, že o vrchol usiluje dvojice, nebo dokonce jedinec.
Do Himálaje nesměřují ovšem jen horolezci. Cestovní kanceláře v Nepálu, ale také z jiných zemí organizují trekkingové cesty do podhůří vysokých hor i do srdce Velkého Himálaje. Touha po poznání a dobrodružství je provázena nostalgií po cestách prvních dobyvatelů. A tak se dnes za pomoci nosičů a zkušených šerpů dostanete do základních táborů Everestu, Lhoce, Makalu i dalších hor. Existují i projevy komerčního horolezectví, kdy si klient zaplatí výstup na horu, při kterém mu pomáhají a jistí jej profesionální horolezci. Vše je jen otázkou financí. Peníze stojí permit umožňující vám vstoupit do některého národního parku, peníze stojí šerpové i dokonalá výbava odpovídající nárokům velehor. Musíte doufat, že počasí vám bude nakloněno a vaše fyzická kondice vás nezradí. Putování vám zpříjemní čaj podávaný většinou s jačím mlékem nebo máslem, který domorodci nabízejí ve vesničkách při cestě, nebo šálek čangu – šerpského piva z prosa a rýže. Dnes je možné přespat na cestě v chatách i hotýlcích. Je až s podivem, kolik turistů od nás tráví svou dovolenou na cestách Nepálem. Většina z nich směřuje do Himálaje. Nacházejí zde to, co hledají. Scenerii nejvyšších hor Země, dosud neporušenou přírodu. Mohou ovšem také navštívit národní parky na jihu země plné slonů, hrochů, tygrů i jiné exotické zvěře a ptactva. Metropoli Nepálu Káthmándú vládne čilý ruch. Hotely, penziony, restaurace i kavárničky svádějí boj o klienty. Obchody a obchůdky jsou nabité nejen tradičním tovarem a výtvory domorodých řemeslníků, tretkami pro turisty, ale také kvalitním zbožím z celého světa. Rikšové jsou vytlačováni modernějšími taxíky a všude je nutné smlouvat. Ceny jsou zde pohyblivé, jako ostatně v celé Asii a Orientu. Cestovní ruch, který přináší Nepálu nemalý zisk, změnil v tomto kdysi uzavřeném království mnoho. Vše se zkomercionalizovalo. Platíte vstup na památky, do chrámů i klášterů. Neustále se vám nabízejí samozvaní průvodci, jste obtěžováni pouličními prodavači, v jejichž nabídce nechybí ani marihuana a tvrdé drogy.
Měl jsem to štěstí, že jsem zemi pod Himálajem navštívil několikrát. To, co mě v Nepálu oslovilo nejvíc, byli lidé. Lidé a lidičky, které jsem tam potkal. Nosiče, kteří jsou doma na celé dlouhé cestě se svým nákladem. Drobné obchodníky, lidi z vesnic, poutníky oddané svým myšlenkám a modlicím mlýnkům, lamy z klášterů i svaté muže…, ze všech vyzařuje pohoda, klid a přívětivost. Toulal jsem se zemí, kde nikdo nikam nespěchá, a fotografoval. Mnozí z těch lidí viděli fotoaparát poprvé. Nikdo z těch, kteří věděli, co činím, neodmítl a neprotestoval. Naopak, přátelsky mi pokynuli nebo sepjali ruce k pozdravu. Namaste!
