TEXT: JUDITA KOVÁŘOVÁ, FOTO: ISIFA
Ve Spojených arabských emirátech si lidé mohou díky penězům splnit to, o čem si druzí netroufnou ani snít. Navzdory luxusu a civilizačním výdobytkům v tomto petrolejovém ráji se místní muži věnují tradiční zábavě, která byla pro jejich předky v poušti často otázkou přežití. Sokolnictví.
Lov, jenž byl povýšen na umění. Dravec je symbolem svobody, statečnosti a nespoutanosti. Asi proto člověka tolik fascinuje mít neviditelnou kontrolu nad tvorem, jenž se jakoby pokorně vrací zpět s kořistí, aby se majestátně usadil na rukavici svého sokolníka. Před tisíci lety lidé obývající rozsáhlé stepi střední Asie zjistili, že draví ptáci jim mohou usnadnit boj o potravu. Naučili se, jak predátory, letící rychleji nežli oštěp, vycvičit. Vzniklo tak úzké pouto mezi člověkem a tvorem, který i když byl ochočen, neztratil svou svobodu lovce. K lovu lze vycvičit více druhů ptáků, v oblasti pouští je ale výhradním králem této disciplíny sokol. Přestože není původním obyvatelem emirátů, stal se součástí místní kultury. Jako symbolu je mu také věnována patřičná péče a pozornost. Vstoupit do sokolnické nemocnice, ležící kousek od letiště v Abú Dhabi, připomíná návštěvu kosmetického salonu. Toto zařízení zde vzniklo v roce 1999 jako první na světě. Během své existence ošetřilo už více než třicet tisíc pacientů. Opeřeným klientům se tady dostává královské péče včetně pedikúry a manikúry. V tomto případě nejde ani tak o efekt estetický, jako zdravotní. Ředitelka nemocnice a hlavní veterinářka Dr. Margrit Müller říká: „S krásou nemají tyto zákroky nic společného. Snažíme se předejít zdravotním problémům. Zobák a pařáty snadno přerostou, musíme je tedy upravovat. Vše probíhá v lehké anestesii, takže pták nic necítí.“ Paní Müller pochází z Německa, se sokoly pracuje již patnáct let a ve svém oboru je jedním z nejrespektovanějších odborníků, získala také cenu Abu Dhabi Award za dobré skutky. V emirátech nehnízdí divoký sokol stěhovavý výše nežli ve čtyřech tisících metrech. Do jeho jídelníčku patří drobné ptactvo stejně jako husa či volavka vyskytující se v okolí pouštních oáz s vodními zdroji. Tento pták může dosáhnout rychlosti až dvě stě kilometrů v hodině, některé zdroje uvádějí, že při střemhlavém letu to může být tři sta až čtyři sta kilometrů. Je to nejrychlejší dravec na světě, elegantní vzdušný akrobat, jenž se specializuje na lov letících ptáků.
Právě jeho divoká rychlost mu neumožňuje lovit na zemi. Jistá si před ním nemůže být ani velmi hbitá kořist. Té sokol nejdříve uštědří svým vzdušným útokem traumatický šok a poté dezorientované zvíře zachytí do svých ostrých pařátů. Jako lovec je sokol nesmiřitelný protivník, jako ochočený pták se mění v poměrně krotkého tvora, který je svým pouštním zabarvením předurčen být jedním z klenotů pohádkově bohatého Abú Dhabi. Sokolnictví je tradiční součástí arabské kultury. Dnešní muži nepotřebují sokola pro lov potravy, ale pro uchování pouta s kočovnými předky. Tento pták je pro ně partner, privilegovaný člen rodiny, majitel pasu. Každý sokol na půdě emirátů totiž musí mít vystaven pas, kde jsou uvedeny údaje o něm a jeho majiteli. David Stead, ředitel centra, které se v emirátech zabývá legálním prodejem sokolů, říká: „Sokolnictví je tu stále populární, i když čelí nástrahám moderní doby. Jako každý koníček, který chceme dělat dobře, tak i tenhle vyžaduje nejen peníze, ale hlavně čas a trpělivost.“ Sokoli přilétají do pouště dva měsíce před svou kořistí, loví hlavně dva druhy ptáků, dropa obojkového a dytíka úhorního. Během těchto dvou měsíců sokolníci trénují své opeřence. Doba lovu pak přichází mezi říjnem a únorem. David Stead dodává: „Sokolník by neměl propadnout iluzi, že ho má pták rád. Pro sokola je motivací jeho žaludek. Úspěch tréninku spočívá v tom, když dravec pochopí, že jeho trenér je pro něj spolehlivým zdrojem potravy a že proto má cenu se ho držet.“
