Letadlo proráží vodou nasáklé těžké monzunové mraky a rychle klesá k blížícímu se pobřeží. Tu se náhle před nosem letadla vyhoupne singapurský urbanistický zázrak, letíme přímo na střed města před námi, jako bychom chtěli naším strojem ty štíhlé a vysoké stavby pobořit. Pak se objeví přistávací dráha, která je pověstná tím, že zdánlivě končí v moři. Citlivějším povahám se nedoporučuje příliš přistávací nebo startovací manévry sledovat. Zdejší letiště leží ve východním cípu ostrova, jen malý kousek od míst, kde před mnoha lety stála domorodá osada Changi, po které má letiště název a v jejíž blízkosti japonští okupanti za 2. světové války vybudovali koncentrační tábor pro zajaté spojenecké vojáky. Tady, v nepředstavitelně těžkých tropických podmínkách, pouhý jeden stupeň severně nad rovníkem, vězni namáhavě klučili neprostupnou džungli a stavěli letištní dráhu pro Japonce. Tradice se zachovala a dodnes v Changi funguje poměrně frekventovaná státní věznice.
VE ZNAKU MOŘSKÉHO LVA
Původně se to místo jmenovalo Tumasik (Mořské město) a podle staré legendy patřilo Sang Nila Utamovi, princi ze Sri Vijayi, který zde vlastnil rozsáhlé pozemky. Jednou při lovu spatřil podivné zvíře, které omylem považoval za lva, a proto bez meškání Temasek přejmenoval na Sinha Pura (Lví město). Od té doby má město svůj symbol zvaný Merlion (Mořský lev) a každoročně druhý týden v prosinci oslavuje jeho svátek.
Při příchodu Britů na ostrov zde bylo jen několik rybářských vesnic, ale pro výhodnou polohu se v roce 1819 stalo obchodním střediskem britské Východoindické společnosti a až do roku 1959 bylo britskou kolonií. Tehdy Singapur získal po dlouhých 140 letech samosprávu. O šest let později se bývalá kolonie stala nezávislou republikou.
ZLOČIN A TREST V SINGAPURU
Singapurská vláda a parlament od samého počátku zvolily nekompromisní přístup při řešení zločinnosti a jaly se tvrdě vychovávat nejen své občany, ale i občany jiných zemí, kteří se tady, mnohdy i z neznalosti, dopouštějí přestupků proti místním zákonům. Je známo, že za přechovávání drog je zde trest smrti. Prvním Evropanem, který byl za tento delikt popraven oběšením, byl Holanďan Johannes van Damm v září roku 1994. Od roku 1975, kdy zákon vstoupil v platnost, byla popravena již téměř stovka lidí.
Autoritativní, ale poněkud rigidní zákonodárství připouští jako normální vzetí do vazby bez soudního procesu. Tresty fyzickým zbitím za vandalismus a výtržnictví jsou běžné, navíc pochopitelně s náhradou způsobených škod, vysoké peněžní pokuty za přestupky při narušování životního prostředí a za přestupky v dopravě pak již nepřekvapí. Vláda šla dokonce tak daleko, že například ve veřejných výtazích nechala umístit senzory citlivé na moč, které výtah zastaví až do příchodu policie.
Uplatňování tvrdého řešení podobných přestupků bylo také příčinou zvýšeného napětí mezi Singapurem a USA v květnu roku 1994. Tehdy byl odsouzen jeden americký občan k trestu zbití důtkami za výtržnictví. Navzdory osobnímu protestu prezidenta Clintona byl trest bez pardonu vykonán. V důsledku toho o dva roky později odmítly Spojené státy Singapur jako místo setkání ministrů 128 zemí, členů Světové obchodní organizace.
 Pohled na finanční čtvrť, která silně připomíná americký manhattan. tady se realizují finanční obchody, jež jsou svým objemem čtvrté největší na světě. |
ZÁZRAK TRVÁ
Singapuru se za třicet pět let téměř trvalé hospodářské expanze podařil zázračný přechod od zaostalé rozvojové země ke špičkově vyspělému průmyslovému státu. Byl také ve své době spolu s Čínou na prvním místě mezi zeměmi s největším objemem zahraničních investic. V Singapuru také nalezly sídlo více než čtyři tisíce nadnárodních koncernů, které zaměstnaly statisíce pracovníků. V roce 1994 byl dokon-
ce Singapur hodnocen švýcarským Beriho ústavem jako úplně nejlepší průmyslové centrum na světě, před Japonskem a Švýcarskem.
Důvodů pro to bylo několik. Vedle výhodné zeměpisné polohy to byla zejména trvalá politická stabilita, dostatek velmi kvalifikovaných pracovních sil, svobodná a uvolněná hospodářská politika a také moderní sdělovací technika.
Význam Singapuru rostl také v oblasti dopravy. S dvaceti miliony cestujících ročně se stal největší leteckou křižovatkou v asijsko-tichomořské oblasti. Objem zboží procházejícího námořním přístavem ročně rostl o 10 % a Singapur se stal pátým největším přístavem světa.
PĚŠKY NE!
Nejdůležitější bylo, že vláda hospodařila vždy s vyrovnaným státním rozpočtem a až na výjimky vždy s přebytkem. V důsledku tohoto velmi dobře plnila plán rozvoje infrastruktury městského státu při budování vysoce kvalitních komunikací, spojujících jednotlivé části ostrova, zejména “panostrovní dálnici” (Pan Island Expressway), která vede od letiště ve východním cípu ostrova až na západ do přístavní čtvrti Jurong, s odbočkou k severní úžině k umělému přechodu do Malajsie. Stejně bylo možné velmi rychle, i když s technickými potížemi, vybudovat zdejší podzemní dráhu a v návaznosti rozvinout dokonalou autobusovou dopravu. Na britskou koloniální minulost upomíná, kromě levostranného provozu, ještě užívání typických patrových autobusů “double deckerů”.
Naopak, vzhledem k velmi omezeným rozměrům ostrovního státu bylo nutné rychle reagovat na rostoucí rozvoj osobní automobilové dopravy, kterou nebylo možné do nekonečna, tak jako jinde, tolerovat. Vláda proto vydává od roku 1990 omezený počet licencí pro nové automobily, které mají platnost nejvýše 10 let. Licence se prodávají v dražbě, přičemž výše nabídky se řídí objemem válců.
Je sice příjemné, že velice hustá silniční síť umožní rychle se dostat kamkoliv, ať už autem, autobusem či metrem, ale vůbec se zde nepočítá s tím, že by člověk mohl chodit pěšky. Zde totiž pěšky nikdo nechodí, a to z prostého důvodu, že mimo vlastní City to dost dobře nejde. Rychlostní komunikace jsou obehnány neproniknutelným drátěným plotem, takže se přejít ani nedají, a přechody lávkového typu jsou vždy jen u nákupních center, tedy asi každé dva kilometry, a to ještě ne všude. Tady prostě pěšák na silnici nepatří.
SINGAPURSKÝ MANHATTAN
Vlastní střed města s celou řadou výškových staveb, kterých je tu asi přes čtyřicet, silně připomíná americký Manhattan, zejména soustředěním mrakodrapů na malém území a také tím, že leží zčásti na břehu řeky, v tomto případě u Singapore River. Ta se pak vzápětí vlévá do přístavního zálivu Marina Bay, jehož nábřeží vytváří přirozenou jihovýchodní hranici města. Od této hranice na západ a na sever se rozprostírá City na území, které má tvar nepravidelného písmene “Y” a má plochu asi 27 km2.
Tak to je City, ono centrum všeho zdejšího dění, tady jsou realizovány všechny ty finanční devizové obchody, které jsou svým objemem po New Yorku, Londýně a Tokiu čtvrté největší na světě. Vždyť zdejší finanční sektor přispívá k tvorbě hrubého národního produktu prakticky stejnou měrou jako zpracovatelský průmysl. Proto tady má sídlo několik desítek světových bank, nesčetné nadnárodní korporace a tisíce různých firem. Jejich celkový vývoz je sice menší než vývoz USA, Kanady a Japonska ze skupiny zemí APEC, ale větší než všech ostatních, mezi které patří Čína, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland a mnoho dalších. Této skutečnosti také odpovídá zdejší supermoderní prostředí. A jak nařizují zákony této země, je tu i neobyčejně čisto. Nikde nehoní čerstvý vítr od moře nějaké odhozené papíry či jiné odpadky.
Jako má New York svoji Fifth Avenue, Tokio svoji Ginzu, Singapur má Orchard Road, obchodní centrum, kam většina místních nechodí, ale jezdí nakupovat. Jsou zde dlouhé kilometry nákupních středisek a nepřeberný počet různých specializovaných obchodů. Dá se tu prý koupit všechno. Nevím, nešlo to vyzkoušet.
STAVBA JAKO ŠPLHÁNÍ NA TYČI
Na tomto ostrově se málokdy stavělo “na zelené louce”, v naprosté většině případů musela být provedena demolice starých staveb, hlavně z koloniální éry. Jak napovídá složení místních obyvatel, jednalo se převážně o stavby čínského města. Z této doby zůstaly zachovány nemnohé buddhistické chrámy či pagody a také svatostánek hinduistů.
Je zajímavé pozorovat, jak se vlastně zdejší impozantní výškové budovy staví. Obvykle se stavba buduje po částech, vždy jednu polovinu půdorysu v předstihu, takže stavbu vlastně skládají způsobem připomínajícím šplh na tyči. Stavební jeřáb je umístěn od určité výšky objektu zásadně na vyšší polovině stavby. Fascinující není ale ani tak způsob stavby, jako její dokonalá organizace. Pro překlady materiálů zdejší stavebníci zabírají jen nepatrnou plochu, ani metr navíc.
Staví se tu stále, staví se rychle. Nutně dochází ke konfrontaci starého a nového. S demolicemi mizí nenávratně součást zdejší historie a tím i svědkové slavné minulosti města, které odedávna hrálo v této oblasti důležitou roli. Pokrok ale zastavit nelze, a tak nezbývá než tvůrcům nové tváře tohoto městského státu zatleskat za to, že citlivě ponechali některé památky nejen nedotčené, ale také je s nemalými náklady zrestaurovali pro budoucí generace Lion City.
Singapur Republika Singapur, městský stát, se rozkládá na ostrově přibližně oválného tvaru o délce 43 a šířce 23 km, na severním pobřeží odděleném mořským průlivem od Malajského poloostrova. K Singapuru patří ještě 59 menších ostrovů. Celková rozloha státu je i tak pouhých 683 km2. Ke konci tisíciletí zde bylo zastavěno téměř 92 % této plochy, takže na lesy a zemědělskou půdu zbylo necelých 2100 ha.
Státotvornou většinu zde tvoří Číňané, kterých je více než 76 %, dále necelých 15 % Malajců a zbytek Indů, Tamilů a dalších. Úředním jazykem je angličtina, národním jazykem pak malajština, dále čínština a tamilština. Podle vyznání pak převažuje 54 % buddhistů, něco přes 15 % muslimů a necelá 4 % obyvatelstva jsou hinduisté. Celkový počet obyvatelstva koncem tisíciletí dosáhl 3,3 milionu (s osobami s dočasným pobytem dokonce 4 miliony), takže hustota obyvatelstva je s 5813 lidmi na km2 velmi vysoká.
Státní zřízení je parlamentní republika, jejíž sněmovna má 81 míst a poslanci jsou voleni na dobu 5 let.
