TEXT: JIŘÍ ŠKODA
Obléká se výstředně, píše nikým nechápané texty, provokuje svým chováním a je trnem v oku ostatním umělcům. Ptáte se, o kom je řeč? Nějaká současná celebrita? Kdepak. Takový byl Karel Hynek Mácha.
Přiznejme si to. I nás Mácha celý letošní rok trápil. „Má výročí, musíme něco napsat,“ znělo na všech poradách redakce. Prohledali jsme archivy, snažili se vypátrat dosud nevypátrané detaily z jeho života, ale bohužel, skoro nic nového už se zřejmě nepodaří objevit. Za ten rok nás ale napadla jiná věc. Není tak náhodou divné, že zrovna Mácha v nás vzbuzuje takové emoce a nutkání o něm psát? Co ho činí tak neodolatelným?
„Mácha je asi jediná osobnost, která se narodila před 200 lety a je pro nás tak neuvěřitelně přítomná a pořád má co říct,“ řekl mi Jakub Pokorný, novinář, který má Máchu jako koníčka, i když to nerad přiznává. „Položme si tedy otázku, zda bychom podobně slavili i narození Erbena, Němcové nebo Jiráska. Není to tak dávno, co byla v Litoměřicích hádka, jestli by jim Praha neměla vrátit jeho ostatky. Tam je zajímavé, že ty Litoměřice o to pořád tak stojí. Protože třeba kde leží ostatky Jana Žižky, ví málokdo (čtenářům prozradíme, že v chrámu v Čáslavi) a nikoho to příliš nezajímá.“
Odpověď na zdánlivě nepochopitelnou záhadu nám přináší básníkův život. Mácha byl před 200 lety výjimečný – žil totiž tak, jako žijí mnozí z nás dnes. Ať už jde o jeho sexuální výstřednost nebo vášeň pro putování, při kterém procestoval křížem krážem skoro celý sever Čech. Daleké, ale zároveň programově naplánované cesty po hradech jsou dnes obvyklou víkendovou rodinnou kratochvílí, v první polovině 19. století se ale jednalo o něco naprosto extravagantního. Nejde však jen o vnější projevy, i jeho díla jsou mnohem modernější než doba, ve které vznikala. „Třeba román Cikáni je kvalitní detektivka, za kterou by se nemusela stydět ani Agatha Christie,“ pokračuje Pokorný.
Mácha si podle dobových svědectví svou image pečlivě vytvářel. Dobře je to vidět třeba ve filmu Mág Františka Vláčila. Legendární byl například jeho výstřední plášť a klobouk, které neustále nosil. Jinak to byl snědý, 175 centimetrů vysoký muž, štíhlý, s tmavým plnovousem a tmavýma uhrančivýma očima. Ovšem i s křivým nosem. Když o něm nebudeme uvažovat v kontextu 19. století, tak by nám připadal jako nějaký rocker. Že hrál i na kytaru je už jen taková třešnička na dortu.
Mácha je pro nás stále přítomný – stačí se podívat na internetu, v jakých všech asociacích se jeho jméno vyskytuje, kolik webů vzniklo a v jakých souvislostech. Jeho osoba je skoro všudypřítomná, objevuje se ve všech uměleckých formách, v reklamě a stáhnout si na mobil Máj jako vyzvánění? Samozřejmě. „Jediné co mě překvapuje, že ještě není žádný muzikál. V roce, kdy slavíme 200. výročí jeho narození by to musel být úplný trhák.“ Podobně jako se snaží z jeho potenciálu těžit umění (schválně, napište dílo, které bude mít Máchu v názvu a sledujte jeho prodej), čerpá z odkazu i turistický průmysl. Máchův kraj, Máchovo jezero, průvodce po „hradech spatřených“ a mnohé další.
S popularizací přichází ale také jisté rozmazání. Není naše představa o Máchovi už příliš daleko od reality? Kam básníkův život posunula lidská fantazie? Jeho životní příběh je mimo jiné přitažlivý tím, jak náhle končí. Jeho pohřeb se konal v den, kdy se měl ženit. Protože náhle zemřel tak mladý, snaží se vědci zmapovat Máchův život v podstatě den po dni. Podle Pokorného se ale na něco zapomíná. „Já jsem přesvědčený, že všechno kolem Máchy zřejmě vzniklo omylem. Podle mě nebyl posedlý tím, že se stane slavným básníkem. Psal rád, to ano, ale neměl ambice tak dalece zasáhnout českou kulturu. On byl skutečně dobrý právník, a kdyby nezemřel, měl by před sebou zřejmě slušnou kariéru. Dnes by ho asi překvapilo, kdyby se o sobě dočetl, že je nejvýznamnější postavou české literatury.“
Ať tak či tak, Mácha je pro nás stále živý. Pamětníci a přátelé v něm sice viděli samolibého ješitu, marnivého a výstředního samotáře, člověka, který občas vystupoval až krutě vůči druhým a ve vztahu k ženám se prý navíc choval jako bezdůvodný tyran a žárlivec. A ačkoli je často prezentován jako osamělý poutník krajinou, žádnou z větších cest ve skutečnosti nepodnikl sám. Ale pro současnou generaci zůstává idolem a symbolem romantické vzpoury proti společnosti.
