V jižním cípu Indického subkontinentu, na březích Bengálského zálivu leží stát Tamilnádu. Ten si dělá nároky být vůbec nejindičtější částí Indie, protože sem nikdy – na rozdíl od severních oblastí země – nepronikl vliv islámu. Vrcholnou ukázkou architektury dávných a slavných dob tamilských vládců jsou chrámy a sochy v Mahábalipuramu, které se díky své unikátnosti dostaly i na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Pallavští vládci
Převážná většina chrámů a reliéfů v Mahábalipuramu vznikla v době vlády pallavských králů. To byli příslušníci první tamilské dynastie, která se na vrcholu své moci v 5. a 8. století výrazně zasloužila o rozkvět tamilské kultury. Většina památek vznikla za vlády panovníků Narašimha Varmana I. a II. (630-688, resp. 700-728 n. l.). Právě pro jejich období je charakteristický jednoduchý a lehký styl, inspirovaný lidovým uměním. Tím se výrazně liší od mladších památek, které už byly stavěny pod vedením panovníků větších království v monumentálním stylu.
Původ tamilské dynastie je dodnes opředen mlhou záhad, spekulací a legend. Bohatství pallavských králů pochází z jejich promyšlené politiky podpory zemědělství a obdělávání půdy. Své poddané tak přivedli k usedlému způsobu života, aby mohli snadněji zdanit jejich příjmy a úrodu. První pallavští králové byli stoupenci džinismu. Mahendra Varman I. (600-630) přestoupil k šivaismu, což mělo zničující následky na osud džinismu v celém Tamilnádu. To také vysvětluje, proč je většina chrámů zasvěcených Šivovi nebo Višnuovi.
Ardžunovo pokání
Zatímco jiné skalní reliéfy na území Tamilnádu zobrazují pouze bohy a bohyně, v Mahábalipuramu ukazují skulptury scény z každodenního života běžných lidí. Výjevy vytesané do skály znázorňují ženy dojící krávy, členy ctihodné městské honorace, naparáděné dívky pózující koketně v bocích, ale i výjevy z panteonu bohů. Jedním z nejslavnějších a nejkrásnějších skalních reliéfů je „Ardžunovo pokání“. Tento výjev vytesaný v načervenalé žule zobrazuje historii Gangy, pramenící v pohoří Himálaje. Ve skále jsou vytesané příběhy z Paňčatantry, zarámované postavami zvířat, bohů a bájných bytostí. Odborníci nemají přesně jasno, kdo na výjevu vlastně pokání provádí. Podle mnohých je to Ardžuna, který se kaje, aby mu Šiva udělal laskavost. Ať sochy znázorňují kohokoli, kunsthistorici hodnotí tento 27 metrů široký a 9 metrů vysoký reliéf jako jeden z nejrealističtějších skalních výjevů v Indii.
Skalní chrámy a kamenné ráthy
Hned v sousedství Ardžunova pokání je ve skále vytesaný jeden z nejstarších chrámů Krišna Mandapam. Skalní výjev ukazuje hrdinu, jak zdvihl horu Govardhanu, aby uchránil svou rodinu a lid před bohem Indrou. Celkem osm ve skále vytesaných místností, zvaných mandapamy, ukrývá množství postav bohů a zvířat zčásti vytesaných v životní velikosti.
Ozdobou Mahábalipuramu jsou ráthy, chrámy, které se staly předchůdci drávidských svatostánků v celé jižní Indii. Ráthy jsou pojmenované podle Pánduovců, hrdinů z eposu Mahábhárata. Jsou charakteristické svými sloupovými síněmi, typickými pro chrámy v celém Tamilnádu. Řada památek v Mahábalipuramu zůstala nedokončena. Díky tomu si dnešní návštěvníci mohou udělat představu o tom, jak promyšlené techniky tehdejší stavitelé používali. Některé ráthy mají tak masivní střechu, spočívající na sloupovém ochozu, že se stavitelé rozhodli nechat pod střechou raději plnou skálu, aby se pod váhou kamenné střechy celá stavba nezhroutila. Rátha tak nemá vnitřek, což jen podtrhuje větší důležitost vnější formy této monolitické památky, než jejího vnitřního obsahu.Pobřežní chrám
Největším skvostem Mahábalipuramu je jistě chrám domorodci zvaný Šikára. Ten byl postavený v 7. století na kamenném poloostrově, který z bílé písečné pláže vybíhá do moře. Chrámový komplex tvoří hned dvě gópuramy, pyramidální věže pokryté spoustou plastik, soch zvířat, bohů a démonů. Jedna z chrámových věží je zasvěcena vládci světa Višnuovi, který hledí ze západní věže směrem na pevninu. Druhý chrám patří jeho protihráči Šivovi, bohu zmaru, jehož pohled spočívá na moři a jeho nevyzpytatelných nebezpečích. Chrámy pak obklopuje dlážděné nádvoří se starými zvětralými hradbami, které zdobí řada kamenných býčků, oblíbených zvířat boha Šivy. Vstup do vlastních chrámů střeží mytická božstva.
Místo pro stavbu chrámu nebylo vybráno náhodou. Právě zde, u písečného pobřeží rovného jako šňůra, se pod hladinou skrývají zrádná skaliska. Přímo na chrámu proto stavitelé umístili světlo majáku, které varovalo rybáře a mořeplavce.
Po pádu pallavských vládců se z Mahábalipuramu stala nevýznamná oblast na úpatí nízkého skalnatého návrší, ve kterém vznikla většina chrámů a reliéfů. Svojí mimořádností a rozsahem však dodnes fascinují návštěvníky. Ti v Mahábalipuramu kromě starodávných chrámů najdou i klidnou atmosféru přímořského letoviska, kde si na terase některého z místních hotýlků mohou vychutnávat dary moře a přitom zasněně hledět na vody Indického oceánu omývající nekonečné pláže a val chránící monumentální Pobřežní chrám. V uličkách maloměsta pak na každém kroku v malých krámcích zjistí, že ani sochařská tradice, založená už za první tamilské dynastie, zdaleka nevymřela. Místní umělci se stále sdružují do pověstných sochařských škol. Jejich skulptury jsou široko daleko vysoce ceněné a uznávané.
