Někdy se cestovateli zdá, že divočina už mu není dost odlehlá, poušť vyprahlá a hory vysoké. Možná by potřeboval facku, která ho vrátí zpátky na zem. Jenže kdo mu ji dá? Když to nejméně čeká, udělá to sama příroda.
Painted Hills Unit je přírodní skvost, ukrytý ve východním Oregonu. Nevyniká žádnou zvláštní pompou, není přehnaně velký, přesto je to ale místo, na které musíte myslet ještě dlouho po odjezdu. Vrátil jsem se sem již potřetí, abych se zase oddal magii těchto pruhovaných kopců. Na Painted Hills je zajímavý již samotný příjezd. Začněme však poněkud zeširoka. Oregon je stát vyhlášený svou zelení, kde množství srážek od Pacifiku zavlažuje zemi, a proto se zde daří farmaření. Určitě to platí pro většinu obyvatel, žijících v západní části státu kolem dálnice 5, vedoucí z Mexika do Kanady. Na ní také leží největší město státu Portland. Území na východ od Kaskádového pohoří, které dálnice vzdáleně kopíruje, je ale obydlené jen spoře a je všechno, jen ne zelené.
Hory, o které se západní srážky zarážejí, vytvářejí na východě deštný stín. Stačí pak zajet za sopku Mt. Hood a člověk se z hloubi zelených lesů objeví ve vyschlé stepní krajině. Teploty stoupají na třicet stupňů, tráva má vysušeně žlutou barvu a slunce zde svítí tři sta dnů v roce. Flóra se většinou kvalifikuje jen na trávy, zakrslé borovice a divoké květiny. Zvířat je tu o poznání více, ale nedělejte si iluze, že jich uvidíte hodně. Snad jen dravci kroužící vysoko na nebi jsou zaručení. Tak vypadá obrázek krajiny východního Oregonu.
Změny klimatu
A teď jeďte takovouto krajinou necelé tři hodiny, velkou část z toho po Kolumbijské náhorní plošině tvořené čedičovými vyvřelinami. Okolo sebe budete mít žluté a tmavé kopce a kopečky, až přijedete k nenápadné ceduli John Day Fossil Beds. Zahnete po úzké cestě údolíčkem, ještě jedna zatáčka a z ničeho nic jsou tu. Bez jakéhokoliv náznaku, bez žádných doprovodných efektů se vynoří první homole, na nichž jako by se vyřádil šílený malíř. Navíc homole oblé a vypadající jak odlité do nějaké ohromné formy. Neohromuje však jejich velikost, ty největší mají snad jen sto metrů. Co zaráží, je dokonalá hra barev. Hořčičně žlutá, cihlově červená, zlatá, sněhobílá a vedle toho šedočerné zdobení. Některé jsou oddělené jak podle pravítka, jiné se prolínají a připomínají rozmáchlé tahy gigantickým štětcem. Celá scenerie pak vypadá jako z jiné planety. Jako by něco tak unikátního a delikátního současně nemohlo ani být vytvořené přírodou. Opak je ale pravdou a během několika krátkých výšlapů se z informačních cedulí dozvíte, jak to bylo s neobyčejnou geologickou stavbou Painted Hills. Na zlomu jury a křídy byl položen základ sopečnými výbuchy a později změnami v klimatu. Krajina se několikrát změnila, jednu dobu byla na hony vzdálená dnešní poušti. Tekla tu mohutná řeka a bujná tropická vegetace dávala potravu a život spoustě zvěře. Další změny přineslo mísení popelového prachu, hlín, minerálů, rostlinného materiálu a jeho ukládání do vrstev. Každá vrstva má dnes jinou konzistenci, nejčastější červená a žlutá jsou formovány do kuliček, které vypadají jak polystyren. Ty jsou tvořeny lateritem, jílovcem a pískovcem. Naopak nepravidelnou tmavou dekoraci má na svědomí hnědé uhlí, které se s každým deštěm rozpouští po úbočí kopců. Zbytek barevné palety tvoří prachovce a břidlice.
Zvěř v břidlici
Barevné homole nejsou součástí parku se jménem John Day Fossil Beds náhodou. Fosilie pravěkých zvířat a rostlin jsou tu totiž časté, většinou jsou uložené ve vrstvě břidlice. Bohaté nálezy dokazují, že tady kdysi žili šavlozubí tygři, primitivní koně, tapíři nebo nosorožci. I obyčejný turista může zkusit svoje štěstí a hledat na místě zvaném Leaf Hill úlomky zkamenělého listí. Na ostatní kopce je ale vstup zakázán. Povrch erodovaných kopců je totiž křehký a lidské stopy by na něm způsobily nevratnou škodu. Painted Hills je místo zastrčené, které navštíví jen málokdo. Neohromí jako Grand Canyon, nikdy u něj nebudou turistické hotely jako u australského Uluru, jeho fotky na pohledech a kalendářích se nestanou významným obchodním artiklem. Kopce si stihnete v pohodě prohlédnout za pár hodin. Možná, že si ale uvědomíte, že i malé může být unikátní. Možná že tu najdete ztracenou pokoru z objevování a novou chuť do cestování.
