Výraz mangrove pochází z portugalštiny. Je odvozen od slova mangue a původně označoval močálovité pobřežní lesy. Pod tímto slovem se neskrývají jen odpudivá močáliska, ale též jedna z nejpozoruhodnějších součástí ekosystému naší planety. Těžko prostupné pralesy pokrývají pobřežní plochy tropických moří. Nesčetné druhy stromů i křovin poskytují útočiště rozmanité fauně a flóře – té nejnádhernější i nejjedovatější a nejnepřátelštější.
První evropští kolonizátoři, kteří se odvážili do tropických oblastí, byli ohromeni podivným, nepřístupným druhem vegetace uchycené na pobřežích těchto neprobádaných končin: mangrovy, bizarní poloobojživelné houštiny vždy zelených tropických stromů a keřů, nesmírně ztěžovaly jejich expedice. První průzkumníci popisují bludiště vodních kanálů prorostlých neprostupnými propletenci kořenů, v nichž kapitulovali i nejzkušenější navigátoři. Obyvatelé tohoto světa – obrovitá mračna moskytů a dalšího dotěrného hmyzu přenášejícího zákeřné choroby, krokodýli a hejna piraní – k jeho přívětivosti rozhodně nepřispívali. Ve vzpomínkách prvních příchozích jsou tyto tropické oblasti líčeny ve velmi ponurých barvách. Negativní názor na ně převažuje i dnes: mangrovové pralesy slouží za ideální skrýš domorodcům, kteří porušují zákon. A proto je prý třeba je za každou cenu vykácet!
CO PSAL NEARCUS ROKU 325 PŘ. KR.
Jak ukázaly archeologické objevy v Ománu, lidé uměli své průzkumy tropických pobřeží zužitkovat již kolem roku 3580 př. Kr. První písemné zprávy jsou připisovány důstojníkovi v armádě Alexandra Velikého, muži jménem Nearcus: ten roku 325 př. Kr. píše, že některé druhy stromů, rostoucích podél pobřeží Perského zálivu, dosahují až čtrnáctimetrové výše. Popisy mangrovových pralesů najdeme také v zápiscích četných dalších mořeplavců a arabských námořních kupců starověku. Předkolumbovské civilizace, jež se zhruba před třemi tisíci lety začaly rozvíjet podél pobřeží Jižní Ameriky, si byly potenciálu mangrovových pralesů rovněž vědomy. Zalesněné pobřežní oblasti se staly příhodným místem, kde se mohly usídlit: chránily je před přírodními katastrofami a nepřátelskými nájezdy. Pro rybáře byl lov ve zdejších bažinatých vodách bohatší a méně nebezpečný než na širém moři. Archeologové dospěli k domněnce, že nadbytek přírodních zdrojů, který tento prosperující ekosystém produkuje, se stal impulsem pro rozvoj celé řady technik, užívaných ke kultivaci bohatství deštných pralesů.
Poté, co koncem 15. století portugalský mořeplavec Vasco da Gama objevil, že do Indie lze doplout kolem mysu Dobré naděje, jeho krajané se pustili do zkoumání břehů Indického oceánu podél nové obchodní zkratky. Setkali se zde se stejným typem vegetace, jaký viděli v západní Africe. Nazvali ji mangue; téhož slova se pak používalo pro podobnou oblast v Brazílii.
Dnes neznamená termín mangrove vždy totéž. V češtině slovo užíváme jako nesklonné neutrum anebo v plurálu mužského rodu (mangrovy, -ů). Může znamenat buď ekosystém jako celek, nebo rodové označení pro většinu halofytických druhů dřevin. V prvním případě jde o typ tropického deštného pralesa, rostoucího podél nízkých bahnitých mořských pobřeží a v ústích řek se slanou i poloslanou vodou, v druhém o rostliny stromovitého vzrůstu žijící v půdě prosycené solí, zpravidla v dosahu přílivu a odlivu.
PRŮKOPNÍCI SUCHOZEMSKÉHO ŽIVOTA
Před více než 400 miliony lety se z hlubin oceánu vynořily první živé organismy, aby kolonizovaly souš. Ke kontaktu s novým prostředím začalo docházet ve vlhkých tropech. Jak prokázaly zkameněliny, mangrove hrály v počátcích života na pevnině podstatnou úlohu. Z pylových studií vyplynulo, že mezi průkopníky suchozemského života v těchto oblastech patří nipa – první palmovitý strom typický pro zalesněné břehy jižní Asie – a mangrovovitá kapradina Acrostichum. Jsou 60 milionů let staré! Jde o jedny z vůbec nejstarších rostlinných druhů.
Mangrove se rozvíjely v celém tropickém pásmu, mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha, na území, kde převažovalo specifické prostředí: potřebovaly totiž ke svému životu jak sladkou, tak slanou vodu a dařilo se jim jen ve velmi teplém, vlhkém podnebí. V oblastech, kde se mangrove vyvíjely, začaly působit ještě jiné faktory: střídání přílivu a odlivu, průměrná výše mořské hladiny a posléze určité formy kultivace půdy, užívané člověkem. Výjimečně se mangrove nacházejí na místech s minimálními rozdíly mezi přílivem a odlivem, například na březích Rudého moře. Dalším výjimečným jevem je výskyt osaměle rostoucích mangrovů v určitých pobřežních pásech, někdy i velmi suchých, nebo na skalnatých korálových ostrůvcích. Podle posledních studií pokrývají mangrove asi 160 000 km2 naší planety, k nimž musíme připočíst ještě 83 000 km2 různých vodních cest, které s mangrovovými ekosystémy úzce souvisí.
POD NEUSTÁLÝM TLAKEM
Botanikové zařazují mangrove do čeledi halofytických. To ovšem nutně neznamená, že by sůl byla nezbytná pro jejich existenci. Rozhodující roli hraje při vzniku mangrove faktor biologické povahy: jak se ukázalo, mangrovy, zakořeněné v půdě prostoupené slanou vodou, jsou méně odolné než jiná bahenní flóra rostoucí v půdě zaplavené sladkou vodou. Výhonky mangrove se tedy v biologickém konkurenčním boji, který je sváděn o výživné látky obsažené v půdě, vedle pevninské vegetace neprosadí. Jiné rostliny než halofyty se zas naopak většinou nedokážou přizpůsobit brakickým neboli poloslaným vodám, do nichž dosahuje příliv. Pokud si mangrove tyto lokality zvolily, pak proto, že tu existují zvláštní podmínky, jež je oproti ostatním rostlinným druhům zvýhodňují.
Obojživelný svět mangrovů je vystaven řadě silných tlaků. Především dlouhodobému vlivu nehostinného podnebí, jelikož období silných dešťů se střídají s obdobími dlouhotrvajícího sucha. Další zátěž představuje každodenní slapový rytmus. Mangrove jsou neustále zaplavovány a obnažovány stoupajícím a klesajícím mořem. Za přílivu připomínají dokonale zavlažovanou mokřadu, za odlivu rozlehlou pustinu hromadících se nánosů soli. Přírodní síly se chovají zvláště divoce během údobí dešťů, kdy rozvodněné řeky ukládají ve svém ústí obrovské množství usazenin. V témže období navíc silné větry a vysoké mořské vlny pod vodou přetrhávají slabé mangrovové kořeny.
Měly-li se mangrove v tomto nepřátelském prostředí udržet, musely být neobyčejně přizpůsobivé, buď svou stavbou, metabolismem nebo způsoby rozmnožování.
Mangrove, vyrůstající až do výše 40 metrů, musí přečerpat vodu všemi svými buněčnými tkáněmi, až do špičky nejvyššího listu. Rovněž se potýkají s řadou velkých problémů, spojených s vysokým obsahem soli v půdě i vodě. V důsledku intenzivního procesu odpařování, který je pro tropické klima typický, musí dále trvale čelit dehydrataci; odpařenou vodu navíc nemohou nahradit načerpáním vody mořské.
Další hlavní faktor, s nímž se musí mangrovy vyrovnávat, je půda. Ta bývá pro normální růst běžné vegetace zpravidla naprosto nevhodná. Nejenže je měkká, takže rostliny takřka nemůžou zakořenit, ale v močálovitém bahně jsou též vystaveny prakticky stálému nedostatku kyslíku. Jak mohou kořeny v takovém anaerobním prostředí pod hladinou dýchat? Některé mangrovy – zejména představitelé čeledi Rhizophora, kořenovníky – překonávají obtížnost podmínek pomocí komplikovaného systému dýchacích a vzpěrných kořenů. Systém umožňuje stromu přijímat kyslík ze vzduchu a vytváří soustavu opěr, které pomáhají stromu nést váhu kmene a udržovat stabilitu.
SEM TURISTÉ NEPŘICHÁZEJÍ
Ve srovnání s vlhkými tropickými pralesy hostí mangrove pouze malé množství rostlinných a živočišných druhů. Jen 60 druhů stromů a keřů zde má domovské právo; v mangrovových pralesech bylo objeveno ještě 300 dalších druhů, jež ale nejsou pro tyto oblasti typické – jde převážně o popínavé rostliny a jiné parazitující druhy. Cizopasné houby, většina z nichž roste na kmenech a živí se vedlejšími biologickými produkty rostlinného rozkladu, však patří mezi nejčastější obyvatele mangrove. Poměrně běžné jsou též mořské řasy, rostoucí na dýchacích kořenech.
Zkoumání fauny těchto oblastí ukazuje, jak jedinečný ekosystém mangrovy vytvářejí: svět na spojnici vodstva a země. Zvířata, která se tu rozhodla žít, obvykle využívají mangrove jen po určitou dobu svého životního cyklu. Přicházejí se sem najíst či zastavit k odpočinku na dlouhé cestě. Jak ryby, tak tažní ptáci si tyto lokality oblíbily pro hojné zásoby potravy. Stěhovaví ptáci, jejichž tah vede přes mangrove, zde mají k dispozici velký výběr úkrytů a míst k hnízdění.
Na světové zoologické planisféře dosud existuje řada bílých míst. Podílejí se na nich i mangrove, jejichž pralesy se průzkumným výpravám sveřepě vzpírají. Neznámější jsou ty druhy zvířat, jež mají určitou tržní hodnotu (ryby, krabi, korýši) nebo odjakživa přitahují pozornost ochránců zvířat, jako plazi a vzácní ptáci.
Vskutku neobyčejný zážitek poskytuje potápění mezi dlouhými vodními kořeny mangrovů. Nepředstavitelná rozmanitost ryb a obojživelných savců, kteří vyhledávají úkryt v bludišti mělkých korálových útesů, působí dojmem, že se nacházíme v tropických vodách.
Mangrovový ekosystém má dalekosáhlý význam pro světovou rybí populaci; v některých oblastech až 70 % komerčně využívaných druhů ryb životně závisí na jeho rovnováze. Rybolov bývá v těchto m%
