Napsal a vyfotografoval Tomáš Kubeš Když před časem vyšla v Koktejlu (7/2006) reportáž s názvem Džuba ve stínu války, nečekal jsem vůbec žádnou odezvu. Jednoduše většina lidí, když je spokojena, tak nereaguje. Překvapilo mě množství reakcí, a dokonce i několik lidí, kteří byli ochotni pomoci. Největší zájem byl o chlapce, kterého jsem překvapil fotografováním ve chvíli, kdy se mu podařilo najít malé ptáče a chystal se ho právě sníst. Vyděšeně vypadal proto, že byl přistižen „při činu“. Ozvalo se mi několik lidí, kteří chtěli pomoci právě tomuto chlapci, protože je zaujal jeho výraz na fotografii. Co je to za svět a jaký tam musí být hlad, když i malé ptáče je tak velkým úlovkem, že se někdo bojí, že mu ho někdo vezme? Jenže realita je někdy těžší. V Súdánu byl sice uzavřen mír a na první pohled se toho moc nezměnilo, přesto už někteří lidé, které zahnala do Džuby válka, nedočkavě vyrazili na vlastní pěst do domovů. Také uběhl nějaký čas mezi napsáním článku a konečným otištěním. Přesto jsem požádal přátele v Džubě, aby se pokusili chlapce nalézt. Jediné, co jsme měli v rukou, byla ona fotografie. Nepodařilo se. Druhým problémem, který mimo to vyvstal, je také provize, která se za každou pomoc musí platit. Můžete někoho požádat v místě, aby určitou osobu našel. Jednoduše řečeno, i ten, co pátrá, ale potřebuje uživit svoji rodinu. Někdy se platí dvacet procent částky, která je určena tomu, kdo má být nalezen, jindy i více jak padesát procent. Každopádně je ale tento způsob levnější než zaplatit letenku, všechna povolení a jet hledat sám. Tuto realitu znají všichni, kteří se snaží zorganizovat humanitární projekty.
Podle posledních informací uvažuje organizace Humanitas Afrika ve svém projektu Adopce na dálku pokračovat i v Súdánu, možná to bude i v samotné Džubě nebo kdekoliv jinde, každopádně pak bude možno pomoci mnohým jiným. Chlapec z fotografie se nenašel. Možná měl smůlu, protože ještě žije v Džubě, ale přátelé ho nedokázali objevit, možná odešel domů a možná… doufám, že ne… nežije. Rozvojová pomoc může mít mnoho tváří. Soucit a plyšoví medvídci život dětí nezmění. V Zambii je jich pouze 56 procent ve věku 7 až 13 let, které chodí do školy. Cílem projektu Adopce zambijských dětí je otevřít jim cestu ke vzdělání, aby byly samy schopné vzít svůj život do rukou. Více informací na www.czech-aid.cz, www.zapisnikzlusaky.estranky.cz. Rozhovor s MUDr. Stanislavem Kusým o situaci v Zambii vyšel v dubnovém vydání magazínu Koktejl v roce 2005.
