Text a foto Tomáš Kubeš Některá setkání, a to především na těch nejméně neuvěřitelných místech, mohou být opravdu velkým překvapením. Na to, že název naší země Česká republika nepatří vždy k těm nejznámějším, jsem si už zvykl. Když se někoho občas zeptáme, chce svoji neznalost napravit hledáním na mapě, a tak často pátrá po této podivné republice kdesi na Sibiři nebo i ve Střední Americe. Jiní si naopak vybaví Jugoslávii a litují nás jako uprchlíky, kteří si sotva zachránili život. V islámských zemích zpozorní a ptají se hned na náboženské vyznání, aby mohli správně zareagovat. Tam, kde mají televizi, se často okamžitě ozývají nadšené a zkomolené výkřiky „Baros, Nedved…“. Starší generace naopak zná jméno Československo a diví se, proč nežijeme pod touto značkou, když má stále docela dobré jméno. A to především díky kvalitním výrobkům, které si tu dodnes pamatují a používají. Když jste v Súdánu v oblasti postižené občanskou válkou, nečekáte velké znalosti. Přesto když řeknete nesměle název naší země, připraveni dlouze vysvětlovat, dějí se někdy divy.
Jako například ve městě Džuba v utečeneckém táboře, kde žijí lidé v narychlo postavených domcích, i když někteří čekají na návrat domů více jak patnáct let. Tady jsem potkal staršího pána, který pracoval v místní nemocnici. Dali jsme se do řeči a když se optal, odkud jsem, nestačil jsem se divit. Spustil ihned: „To je úžasné, sleduji osudy vaší země, vždyť se tam narodil jeden z největších humanistů, jehož myšlenky mě dodnes fascinují!“
Nevěřil jsem vlastním uším „Myslím, že váš prezident Masaryk byl velký člověk, který toho pro vás spoustu udělal,“ a na důkaz svých slov mě hned vzal za ruku a téměř táhl ke svému skromnému obydlí.
Tady, uprostřed uprchlíků, v domě z hliněných cihel s rákosovou střechou, v místě bez dostupnosti jakýchkoliv informací, stála plechová truhla a v ní více jak dvacet let starý výtisk s poměrně rozsáhlým článkem v angličtině o Masarykovi a jeho zásluhách. Je to možné? Tenhle člověk si ho schovává jako ikonu, celou dobu, co tady v Džubě žije jako uprchlík v nouzi, mu pomáhají přežít ideály našeho bývalého prezidenta. Říká, že mu slova a ideály pomáhají ve víře v lepší budoucnost.
