Mazatlán leží na západním pobřeží Mexika. Jeho nádherné písečné pláže, které jsou posety desítkami luxusních hotelů, omývají vody Tichého oceánu. Po celý rok sem v neměnném rytmu přijíždějí tisíce turistů z celého světa. Převažují ovšem Američané a Kanaďané, pro než se stal Mazatlán hlavně v zimních měsících jakousi oázou, kam se mohou uchýlit za dlouhých a mnohdy tvrdých zim Severní Ameriky.
Tady, v subtropickém podnebí, se mohou v prosinci prohánět v motorových člunech nebo se za nimi nechat nést na padáku. Ti zámožnější si pronajmou jachtu a nechají se unášet větrem po mírně zvlněné hladině. Ti, kteří se chtějí oprostit od zaběhnutého stereotypu, se mohou procházet po nekonečném pobřeží a pozorovat hejna pelikánů, snášejících se s neuvěřitelnou rychlostí k vodní hladině, kde svými obrovskými zobáky dovedně nabírají neopatrné ryby. Jejich hejna jsou největší tam, kam se svými bárkami přijeli rybáři s čerstvým úlovkem a kde to čpí vyvrhnutou rybinou. Ti, kteří se odváží proniknout až do středu města, poznají mnohem více z jeho koloritu, ale i odvrácenou chudou stránku, tak odlišnou od té přepychové, na niž jsou zvyklí. Prodavači zeleniny a ovoce se podbízejí kolemjdoucím, stánky s masem a rybami se prohýbají pod tíhou zboží. Desítky obchůdků posazených vedle sebe jako garáže s vytaženou roletou. Zlatnictví, boty, laciná elektronika. Voják se samopalem střežící banku Nationale před možným přepadením. Tucty malých hospůdek a bister. A v tom bláznivém mumraji se prodírají tisíce lidí za svou každodenní obživou.
