Všichni znáte líc tenisu. Je nablýskaná, bez poskvrnky a všechno klape. Chtěl bych vám ukázat místa a lidi, kteří k tenisovému světu patří, a přesto se o nich málo hovoří. Televizní kamera zavítá do těch míst jen málokdy a když, tak je většinou vypnutá. Přijměte pozvání do zákulisí největšího tenisového turnaje u nás – ostravského IPB Czech Indoor.. . . . .
S nápadem pořádat v severomoravské metropoli špičkové turnaje bílého sportu přišla svého času ambiciózní firma Teleaxis a první ročník se uskutečnil před třemi lety. “Od počátku jsme měli zájem pořádat turnaj halový,” vzpomíná ředitel Teleaxisu Petr Kovarčík, “turnajová listina venku hraných soutěží je totiž již třicet let neměnná.”
Mnohé fanoušky i odborníky možná zaskočil fakt, že se firma rozhodla tento nejvýznamnější domácí turnaj pořádat právě v Ostravě a nikoliv například v Praze. “Nebylo tak jednoduché najít vhodnou halu, v jejíž blízkosti je špičkový hotel a možnost tréninku. Pražská sportovní hala momentálně na světové úrovni určitě není. Uspořádali jsme v ní jedinkrát ženskou exhibici a byli jsme tvrdě kritizováni hlavně za sociální zázemí,” vysvětluje Petr Kovarčík. Je pravdou, že v osmdesátých letech postavený Palác kultury a sportu Vítkovice je nejen naším největším, ale i nejmodernějším stánkem pro všemožné akce. V těsné blízkosti se nachází hotel Atom, jehož služeb již využila řada známých osobností. “Tenisté jsou hosté jako všichni ostatní. Nějaké extravagantní požadavky jsme za ty tři roky nezaznamenali. Pouze jeden hráč se svým doprovodem nechtěl jíst nic jiného, než krůtu připravenou na nejrůznější způsoby,” upamatovává se ředitel hotelu, Maxmilián Siegmund. Personál hotelu má také například na starosti praní ručníků pro hráče a přípravu jídla pro V. I. P. hosty.
K přepravě hráčů mezi hotelem, hlavní a tréninkovou halou bylo určeno devět luxusních limuzín Mercedes. Díky krátkým vzdálenostem a příjemnému podzimnímu počasí chodili hráči pěkně po svých a Ostraváci si tak mohli připadat jako na procházce u All England Clubu.
HALA & REKLAMNÍ AGENTURA
Vítkovická hala je především svatostánkem domácího extraligového hokejového klubu. Zvlášť v této sezóně se Vítkovákům daří a domácí utkání jsou hojně navštěvována. Kvůli tenisu museli ovšem hokejisté hrát více venku, popřípadě na náhradním “domácím” kluzišti v nedalekém Frýdku-Místku.
S vlastní přípravou na turnaj se začalo hned po nedělním hokejovém “mači”. Nejprve byl rozpuštěn led, vše muselo být dokonale vysušeno a až pak se pokládala palubovka ze sibiřské plavené borovice. Teprve na ni byly položeny těžké role hracího povrchu Green Set Trophy. Ostravský turnaj má tu zvláštnost, že rozměry hrací plochy umožňují souběžnou hru na dvou kurtech. Green Set Trophy údajně vydrží deset let nepřetržitého tenisového provozu. Ve vítkovické hale se však musí po každém turnaji strhnout a příští rok nalepit znova, což na kvalitu nemá právě nejpříznivější vliv. Příští rok se proto bude hrát na povrchu zcela novém. “Objevily se názory, abychom změnili barvu kurtů. Nám však zelená vyhovuje a s modrou nebo fialovou experimentovat nebudeme,” míní Alois Vank. Jedinou slabinou uplynulých ročníků byl slabý zájem diváků. Vedení haly z tohoto důvodu dokonce uvažovalo, že by se na letošní ročník vstupenky rozdávaly zadarmo. Nakonec převládl názor, že pokud má někdo něco zadarmo, tak si toho neváží a od nápadu se upustilo. I tak byly ceny vstupenek více než symbolické. Od pondělí do čtvrtka bylo možné shlédnout několik utkání denně za čtyřicet korun českých.
Měl jsem tu čest vytáhnout při losování číslo 13, které nenáleželo nikomu jinému, než Petru Kordovi. Uvědomil jsem si, že je 13. října a hádal, zda dvě třináctky přinesou našemu nejznámějšímu reprezentantovi smůlu, či štěstí. A pak, že novináři nezasahují do chodu dějin.
LÉKAŘ MRTVÝCH VĚCÍ
Byla by to špatná reportáž o tenisovém zákulisí, kdyby v ní nebyla zmínka o vyplétači raket. Na ostravský turnaj dokonce přijela v tomto směru živoucí legenda – Petr Jurosz. Ve své pracovně má vždycky hrdě vystavenou fotografii z roku l980. Stojí na ní vedle čerstvě získaného Davisova poháru a v ruce třímá rakety naší legendární sestavy, pochopitelně vypletené jím samotným. “Tato fotka mi otevírá dveře všude na světě,” zahajuje vyprávění tento šestapadesátiletý světoběžník. Rakety vyplétá na stroji, který dostal darem od Heleny Sukové. “Přivezla mi jej jednou z Wimbledonu. Prý si tam uvědomila, co pro tenistu znamená dobrý vyplétač.” Jako každý máme svého zubaře, tak i tenisté mají většinou “své” vyplétače. Údajně je to až intimní záležitost. “Při práci jsem nikdy nerozeznával raketu od Ivana Lendla a nějakého sběrače. Všecko jsem se snažil dělat stejně poctivě. Někdy se hráči rozčilují na vyplétače, že jim špatně vypletl raketu a jim se proto nedaří. Většinou si ale za to můžou sami. Nenechal i si raketu čerstvě vyplést, struny jim povolily a raketa má pak trampolínový efekt. Balóny lítají všude možně, jen ne tam, kam hráči chtějí.” Někteří se údajně k Petrovi Juroszovi chovají uctivě, jiní mu do dneška nezaplatili. Za honorářem od Skoffa si jel sám až do Vídně. “Hráče neposuzuju podle toho, jak se ke mně chovají doma, ale v zahraničí.” V tomto směru má nejlepší vzpomínky na Martinu Navrátilovou. “Kolik jsem za život vypletl raket? To ti nepovím… rozhodně bych ale to celé kvantum nechtěl vyplétat znovu. To už bych nestihl. V životě jsem měl ale sakra štěstí být ve správnou dobu na správném místě. Jsem takový doktor mrtvých věcí,” svěřuje se muž, který tenisu zasvětil celý život a nikdy se jej podle vlastních slov nenaučil pořádně hrát.
HRÁČI & KOUČI
Tenisté cestují po turnajích ATP se svými týmy, tvořenými z koučů a manažerů. “Hráč by si sám neměl organizovat vůbec nic. Rezervace hotelů, letenky, rakety a vše ostatní je úkol manažéra,” říká Bohdan Ulihrach, “turnaje zase vybírám společně s trenérem.” Manažer si za svou práci obvykle nechává dvacet procent hráčovy výhry a trenér má smluvní plat. “Vzájemné vztahy mezi hráči nejsou nic moc. Jsou ale stokrát lepší, než v ženském tenise. K nim bych pouze podotkl: škoda slov.”
Říká se, že tenista musí ročně vydělat minimálně 100 000 USD čistého, aby vůbec mohl bez problémů existovat.
Na tréninkovém kurtě jsme zahlédli také dalšího reprezentanta, Cyrila Suka, a to i s manželkou a synem, který v malé dlani pevně svíral raketu, pomalu větší než on sám, a snažil se po vzoru otce o první údery. “Po turnajích jsme s manželkou hodně jezdívali společně, do doby než se nám narodila dcera. Je pro mě hodně příjemné mít na turnaji rodinné zázemí. Snadněji tak zapomínám na případné neúspěchy.”
O koučování jsem si popovídal s bývalým olomouckým hokejistou Jiřím Přinosilem. Jeho osoba je velmi zajímavá, jednak kvůli dvojroli otec – kouč a německému občanství. “Je samozřejmě složitější trénovat vlastního syna, než cizího hráče. Nejlépe ale vím, co je pro Davida optimální. Na kurtě s ním nejsou problémy, spíše se bojí, že trénuje málo.” V době našeho rozhovoru ještě ani jeden netušil, že v Ostravě David získá své letošní první turnajové vítězství. “V soukromí pochopitelně občas máme neshody, a proto se snažíme, například doma, jeden druhému co nejvíce vyhýbat. Na turnajích máme zatím společný pokoj,” dodává s úsměvem Přinosil senior. V obou zanechala silný dojem atmosféra ostravského turnaje. Davida přijalo publikum za svého “ztraceného syna” a bylo jednoznačně na jeho straně. Nerozhodně to bylo ale v prvním kole při utkání s dalším špičkovým hráčem českého původu, Richardem Krajickem. Richard na následující tiskovce přišel s nápadem, že by bylo jistě zajímavé postavit jedno silné Daviscupové mužstvo ze všech původem českých hráčů. To by se asi Švédové a Američané nestačili divit.
Doslova hokejovou atmosféru si mohl dosyta vychutnat Petr Korda v zápase proti Goranu Ivaniševičovi. Na devět tisíc diváků se sice přišlo hlavně podívat na druhý turnajový zápas Borise Beckera. Ten však musel pro obnovené zranění turnaj přerušit, a tak před vítkovický kotel nastoupili Korda s Ivaniševičem. Přítomní rozhodně nelitovali. V takřka pekelné atmosféře Petr smetl turnajovou jedničku z kurtu a divákům pak opakovaně projevil své uznání. Naopak, ostrý nesouhlas vyvolal u Kordy výrok komentátora České televize, Jakuba Bažanta. V místnosti pro hráče se před semifinálovým utkáním díval na přenos předcházejícího zápasu. Ve chvíli, kdy se Korda chystal k odchodu na kurt, Jakub Bažant prohlásil, že v následujícím zápase se kvůli Kordově psychické labilitě dá očekávat cokoliv. “Tohle vás před zápasem ohromně povzbudí. Takoví lidé by v televizi neměli tenis vůbec komentovat!” prohlásil Petr Korda na tiskové konferenci.
Přestože hlavním “tahákem” turnaje byl Jimmy Courier, jehož portrét byl na všech možných poutačích i plakátech, nakonec pro zranění do Ostravy nepřijel, podařilo se pořadatelům zajistit “náhradu” víc než dostačující – Borise Beckera. Jeho předčasný odjezd vyvolal mnoho spekulací a to hlavně kvůli tučnému startovnému. “V osobním rozhovoru jsme si s Borisem všechno vysvětlili a já jeho přístup oceňuji. Říkal mi, že mohl ještě odehrát jeden dva zápasy, ale pak by stejně musel kvůli bolesti turnaj přerušit,” komentoval tuto skutečnost Petr Kovarčík. Kdyby se to stalo před semifinále, hodně by to zkomplikovalo pořadatelům život. A pokud se týče startovného, zachoval se Becker tak, jak by se podle mne nezachoval žádný náš hráč. Navíc slíbil, že do Ostravy příští rok přijede znovu.
DIVÁCI, ROZHODČÍ, MÍČE…
Jistě není bez zajímavosti, že se na celý turnaj spotřebovalo 2800 tenisových míčů. Ty jsou vyráběny pouze pro profesionální účely a po jediném uhraném setu již jsou pro další hru nepoužitelné. Hráči nejsou na kurtě jedinými profesionály, rozhodčí na umpire se svou profesí taktéž živí po celém světě. Jejich gáže je však oproti hráčské neporovnatelná, za celý turnaj dostávají od 800 USD. Hráč, který vypadl v prvním kole ostravského turnaje, obdržel takřka šestkrát tolik…
Turnaj byl nakonec z hlediska zájmů veřejnosti veleúspěšný. Za první tři dny navštívilo turnaj tolik diváků, jako za loňský ročník dohromady. Navštívilo jej necelých padesát tisíc diváků, veskrze velmi sportovního ducha. Pořadatelé s agenturou Silver B. C. pozvali na jedno dopoledne žáky základních škol na utkání Todda Martina a Michaela Sticha s ostravskými nejmenšími tenisovými nadějemi. Spontánní dětské reakce dokázaly oba ostřílené tenisty vyburcovat k nevídaným ekvilibristickým kouskům. Co se dělo při tom, když oba mužské idoly začaly do hlediště odpalovat koše tenisáků, se snad nedá ani popsat.
KDO TENIS MILUJE…
Před pěti lety by jen největší optimista věřil tomu, že v Ostravě bude tenisový turnaj světové úrovně. Letošní ročník je pro pořadatele povzbuzením v plánech dostat IPB Czech Indoor do tzv. Mercedes Super 9, čili devíti po Grand Slamu nejkvalitnějších turnajů. Není to jen otázka peněz, ale také nejrůznějších zákulisních jednání a konexí. To však diváky nemusí zajímat. Mnozí se už dnes těší na další ročník. Po svém triumfálním vítězství nad Petrem Kordou si vzal do ruky mikrofon David Přinosil a řekl : “Já vím, že jste si dnes všichni přáli, aby vyhrál Petr… Dnes jsem ale vyhrál já. Tak snad příště.” Tak nevím, jestli ty dvě třináctky znamenaly pro Petra Kordu smůlu, nebo štěstí…
