Mám rád život a rád hledám sám sebe. Baví mě v sobě objevovat nové schopnosti. Pracoval jsem jako prodavač skla, knih, jako výrobce titulků v ČT, jako kopáč, jako obchodní poradce, jako zprostředkovatel… Pak jsem potkal svou ženu a ta mi řekla, když umíš malovat, určitě umíš dělat i design. Začal jsem s designem. Za půl roku mi řekla, když umíš dělat design, určitě umíš i fotit. Nevěděl jsem, ale kývl jsem. Půjčila mi peníze na můj první fotoaparát. A tak jsem začal. Bylo to před čtyřmi lety. Všechno jsem se učil sám. Od té doby jsem fotil a navrhoval design na 9 knih, 10 titulů na obálky časopisů, 5 obalů CD, 5 plakátů, kalendář… a stovky fotek, z nichž jsem uspořádal tři výstavy.
Nejraději fotím duši. Když mě válcuje EGO, vyhledávám focení já – chci fotit komerci, hned, hodně, pořád, všechno…! A chci být brzy bohatý. Když jsem pokorný, fotografie vyhledávají mě, přicházejí ke mně samy. Chytnou mě a řeknou, tady jsme, dělej něco, neseď, foť… Najdou si mě, zatahají mě za rukáv.
Moje nejhezčí fotografie prostě jsou, nikdy je nevymýšlím, nekalkuluji. Ony jsou a já je fotím…, jen tak. Je mi jasné, že nejlíp fotím život, duši lidí, květin, nahých dívek, měst, míst, krajin… Nemám žádné životní téma, jenom to, co je. Když fotím anonymní lidi, nekradu, vždycky se jich zeptám. Jsou mi za to vděční a občas i řeknou ne. Indiáni za nedovolené fotografování dříve skalpovali. Věřili, že jim fotografové kradou duši, jejich stín. Jako to dnes dělají paparazzo. Měli pravdu. Mám fotky rád a nejraděj fotím pro lidi. Když se jim mé fotky líbí, jsem šťastný.
Napsal a vyfotografoval David Holas
Jméno: David Holas
Věk: 28 let
Vzdělání: středoškolské – SUPŠ – obor malba
Profese: malíř (momentálně ne), designér (nárazově), fotograf (kdykoliv a rád)
 LosAngeleské molo (California) Konečně zase doma. Teplo, klid, spříznění duší… Jen tak jsme se poflakovali po L. A. a čerpali energii. Byl konec ledna a 20 °C nad nulou. Úžasné… |
 Dálnice Praha-Brno Vždycky když se dívám na tuhle fotografii, vzpomenu si na ekologický protest-song Chrise Rey “Road to hell” (Cesta do pekla). Fotil jsem přes sklo autobusu. |
 Dlouhá ulice (Praha) Tuto fotografii si v mém portfoliu lidé pletou s New Yorkem, asi proto, že je zařazena hned vedle něj, je focená stejným způsobem. Je trochu surrealistická… Když se na ni dívám, vzpomenu si na fotografa Antonína Kratochvíla. Je jedním z mých guru. |
 Champs Elysées (Paříž) Připadal jsem si jako na Václavském náměstí, jenom 3x větším. Byl večer, zima, a všude byly obchody naplněné zbožím. |
 Pařížské metro(polis) (Paříž) Z takových míst je mi zima. Jedna z tváří nablýskané Paříže – zastávka metra Gare du Nort, kousek od chudé čtvrti La Chappele. |
 Stará tramvaj (San Francisco) Takovou fotografii jsem si vždycky přál udělat. Stále větrné a chladné San Francisco. |
