METROPOLE JE MATKA – MĚSTO ATÉNY

V poslední době velmi často kolem sebe slýchám skloňovat slovo DEMOKRACIE. Tohle slovo pochází z řečtiny jako složenina démos -lid a kratos – síla, vláda. K demokracii patří – ať chceme nebo ne – také slovo POLICAJT. I toto slovo má svůj původ ve starověkém Řecku, polis totiž znamenalo město. K polis přidejme métro – matka a vznikne metropolis – METROPOLE, hlavní město. Podívejme se v metropoli Řecka – Aténách na horu, na vrch (řecky akros) a máme tu AKROPOLIS – pýchu Atéňanů. Kvůli světově proslulým památk ám se do Řecka sjíždějí turisté z celého světa. Kvůli dědictví, které nám zanechali staří Řekové. Jejich dědictví ovšem najdeme i ve všech světových jazycích, mnoho pojmů pochází právě z tohoto kousku svě- ta. Pojďme se tedy některým pojm ům (a později také dojmům) podívat na zoubek.TROCHU POJMOLOGIE K historii Řecka se úzce váže obdob í městských států, kde vznikla první ústava na světě (Sparta kolem 700 př. Kr.). Ta prostřednictvím volen ých zástupců a lidových shromáž- dění zaručovala účast všem plnoprávným obyvatelům na vládě. Plnoprávným, protože vedle ústavy v dokonalé SYMBIÓZE (slovo pochází samozřejmě z řečtiny, kde znamená skutečně soužití) platí také jako platn á norma otrokářství. Z tohoto období ovšem pochází i slovo TYRAN. Tyrannis znamenalo neomezenou moc samovládce. Tyranov é se většinou ujímali vlády státn ím převratem, což ovšem neznamená, že by neměli podporu některých vrstev obyvatelstva. Nej- častěji mimi byli nespokojení lidé s neúplnými právy – řemeslníci, země- dělci a nezřídka i svobodní, nespokojen í s poměry. A tak paradoxně k dnešnímu hanlivému významu se krátká období samovlád tyranů stala impulsem k postupnému oslabení vlivu aristokracie a k téměř okamžit ému kulturnímu a hospodářskému rozvoji jednotlivých městských stá- tů. V souvislosti s tím nikoho nep řekvapí, že slovo POLITIKA je také z řečtiny (politické téchné – správa města). Daleko zajímavější je ovšem původ slova SYMPOSIUM. Kultura těla a kultura ducha byly v té době vysoko na žebříčku hodnot. Již od roku 776 př. Kr. se konaly olympijské hry, během nichž se neválčilo a vítězové byli velmi váženými osobami. proto starořečtí mužové trávili vždy jeden den výcvikem na hřištích a v tělocvič- nách. Večer se potom shromažďovali na sympoziích. Jenže v té době to byly večírky, kde se pilo a kam ženy nem ěly přístup (vyjma tanečnic a konkub ín). Řecké posis znamenalo pití, předpona sym- znamená dohromady, spolu. Sympozia byla zároveň jediným místem, kde se mohly pěstovat homosexu ální vztahy. I když takovéto scházení se mužské populace známe i z našich končin a časů, vyvolat POLEMIKU o tolerování homosexuáln ích vztahů v souvislosti s pitkami zavání trochu SKANDÁLEM. Také POLEMIKA pochází z řeckého ozna- čení polémiké -bojovná, slovo SKAND ÁL – skandalon – znamenalo v Řecku léčku, odtud se dostalo do latiny v podobě scandalum a s významem pohor šení. Jak je tedy vidět, se starověkými Řeky toho máme hodně společného. Alespoň co se pojmů týče.TROCHU DOJMOLOGIEDnes již v Řecku na otroky nenaraz íte. Zato se Řecko a Atény hemží spíše turisty, z nichž zejména asijští návštěvníci náruživě holdují své obl íbené kratochvíli – fotografování sebe sama v pozicích Já a chrám boha Dia, Já a Sysifos, Já a olympijský stadión. I když zrovna na olympijském stadi- ónu v Aténách mnozí podlehnou a jeden okruh si zkusí zaběhnout. To konec konců může každý, protože stadión je volně přístupný. Volně přístupný je také basketbalov é hřiště-dvorek hned přes ulici, kde se místní s večerem scházejí ku sportu, zatímco za plotem vrchol í dopravní špička. Když jsem se postavil k tomu plotu, nevěděl jsem, na kterou stranu se dívat, protože podle mého mínění dnešní Řekové stejně náruživě, jako hrají basket, také řídí motorová vozidla. Jezdí se tu na centimetry, rychle a svižně. Jezdí se v taxících, na kterých je tu požehnaně, ale ještě víc se snad jezd í na různých motorkách, skútrech, endurech světových značek i neidentifikovateln ých motorčičkách. Snad je to proto, že tu mohou jezdit celý rok díky příznivému KLIMA (klíma, sklon Země ke Slunci, původně klin ó – kloním se). Není tu žádnou vzácnou příležitostí vidět ženu středních let na terénním motocyklu. Je to zvláštní pocit, pozorovat tenhle cvrkot od paty korintských sloupů chrámu olympského boha Dia, dva tisíce let starých. Vůbec je pozoruhodný vztah Řeků ke svým památkám, kterých je jen po Até- nách roztroušeno požehnaně. Na jednu stranu jsou na ně Atéňané velmi hrdí, protože velké množství turistů přijíždí obdivovat Řecko prá- vě kvůli památkám, a stát se o ně také náležitě stará. Na druhou stranu je trochu cítit vědomí, že památky tu vydržely tisíce let, a žít je třeba dnes. A tak se staví hotely, bují reklamy, ale také se buduje metro (ač toto slovo má původ prá vě v Řecku, hlavní město země dodnes metro nemá), které se má dobudovat až na začátku jednadvacátého století. Řekové vůbec zajímavě staví, a to i rodinné domky. Nejprve postaví železobetonovou kostru – terasovitý skelet budovy s patry a podlahami. Teprve potom vyplňují zdi a to pouze tam, kde je to skutečně pot řeba. Jejich domky často připomí-nají bungalovy na nohách, kde ve spodním patře můžete vidět parkovat Nissana, traktor nebo také hrát ratolesti basket. Tak to bylo jen několik letmých dojmů.SHRNUTO A PODTRŽENOJestliže by mi někdo položil otázku: Jaké je Řecko? řekl bych nám blízké, a zároveň velmi cizí. Také bych řekl zvláštní. Také bych řekl stále stejné. Blízké proto, že Řekové jsou dnes na tom trochu jako my, ekonomicky a snad i postavením v Evropě. Ač členem Evropské unie, vahou autority na mezinárodní scéně je Řecko celkem bezvýznamné. Nám blízké také proto, že ač v područí, trvajícím nepřetržitě již od dob makedonské nadvlády (33á př. K.!) přes římské a byzantské období až do osvobození z vazalství Osmansk é říše v roce 1830, podrželi si Řekov é svoji kulturu i jazyk. S tím i my máme trochu zkušeností Velmi vzdálené proto, že temperament Řeků je typický pro jižní Evropu a vůbec oblast Středozemního moře, které my prostě nemáme a také proto, že jim již na začátku března rostou na ulicích mandarinky jako u nás kaštany v říjnu. Zvláštní proto, že i když dali světu olympijské hry, základy filozofického myšlení, divadlo a spoustu sov, netrpí přehnaným sebevědomím a anglicky se učí stejn ě jako my. Když se na něco zeptáte řeckého policisty – padesátníka, přivolá si k pomoci mladšího kolegu, který se s vámi anglicky pohodlně domluví. A nakonec stále stejné proto, že přes obnovenou tradici (vzpomeň na tyrany) státních převratů hlavně v první polovině dvacátého století, demokratické tradice jsou jistotou lidí. Vždyť jistý Solón z Atén již v šestém století př. Kr. řekl: „Nic nepřehánět.” A mysl ím, že lidé, kteří na tomto kamenitém poloostrově mezi artefakty klasického období starověku žijí, se tohoto hesla drží dodnes.