Napsal a vyfotografoval Martin Turčan
Pařížským metrem ročně cestuje spousta českých turistů. Jen někteří ale vědí, jak zajímavé místo to je. A proč jsou kousky pařížského metra dokonce roztroušeny po světě.
První linka metra mezi stanicemi Porte de Vincennes a Porte Maillot byla v Paříži otevřena jako třetí v Evropě, po Londýně a Budapešti. Bylo to při příležitosti světové výstavy l’Exposition universelle v roce 1900. Tehdejší pařížský vkus byl dost konzervativní. Ale představitelé společnosti Compagnie du Chemin de Fer Métropolitain de Paris (CMP, později zkráceně Métropolitain) byli navzdory tomu nadšenci moderní secese a zadali objednávku na návrh stanic vynikajícímu architektu Hectoru Guimardovi. Ten studoval na vyhlášených École nationale supérieure des arts décoratifs a École nationale supérieure des beaux-arts a nechal se inspirovat především ornamenty Eugéna-Emmanuela Viollet-le-Duc a architekturou bruselského hotelu Tassel navrženého Victorem Hortem.
Pařížská veřejnost ale Guimardovy litinové florální křivky, křídla vážek a prefabrikované díly příliš nadšeně nepřijala, takže zakrátko bylo vícero jeho stanic přebudováno nebo rozebráno. Tři byly dokonce přemístěny do jiných metropolí, kde dosud slouží. Kousek pařížského metra tak lze vidět v Lisabonu (stanice Picoas), v Ciudad de México (Bellas Artes) a v Chicagu (stanice Van Buren Street). Guimard si vzal za manželku malířku Adeline Oppenheim z USA a s takovým příjmením nebylo bezpečné zůstávat ve Francii při nástupu fašismu a okupace. Manželé se včas odstěhovali do New Yorku, kde Guimard v roce 1942 zapomenut zemřel. Jeho dílo bylo znovu objeveno v 60. letech a dnes jsou jeho stanice ikonou Paříže podobně jako Eiffelova věž.
Co možná ještě nevíte
Métro de Paris je složitý podzemní dopravní systém, který se nejprve vyvíjel uvnitř Paříže (zhruba prvních dvacet let). Zhruba do konce padesátých let se metro rozšiřovalo směrem k předměstím. Rozvoj metra narušila druhá světová válka, kdy musely být některé stanice zavřeny. Dnes je to vysoce moderní síť 14 linek, kterou provozuje společnost RATP zajišťující dopravu v celé metropoli a okolí.
Ročně pařížské metro přepraví bezpečně kolem miliardy cestujících, ani jemu se ale nevyhnuly některé tragédie:
–
Historii metra hned na počátku poznamenala vážná havárie. V roce 1903, kdy byl provoz v tunelech zabezpečován podobně jako u tramvají na povrchu, vznikl ve stanici Couronnés požár. Uhořelo nebo zhynulo 84 cestujících.
–
V roce 1931 se srazily dvě soupravy.
–
Další velký požár byl nedávno – v srpnu 2005 blízko stanice Simplon při elektrickém zkratu začalo hořet, a popáleno bylo dvanáct osob.
–
V roce 2005 zatkla policie devět Alžířanů, kteří připravovali útok na pařížské metro a letiště. Při domovních prohlídkách se u nich našla munice a zbraně.
Z původních stanic se považují za nejzachovalejší Porte Dauphine nebo Abbesses, za pozornost stojí ale třeba také nově upravená Arts et Métiers a další.
Některé části vozů pařížského metra mohou pocházet i z Čech. Například zakázku na dvojkolí pro tyto vozy v minulém roce získala česká firma Bonatrans z Bohumína.
Hector
Guimard
Zemřel zapomenut, přesto je dnes považován za jednoho z významných francouzských představitelů secese v architektuře. Byl ale nejen architekt, ale i sochař, výtvarník.
Průkopník nových materiálů jako různé kovy a sklo, keramika. Používal je nejen v návrzích svých staveb, ale také se zabýval nábytkem, samotnou keramikou a dalšími uměleckými řemesly.
Významné stavby – velké auditorium Humbert-de-Romans, dům Coilliot v Lille, pařížský obytný komplex Castel Béranger.
Narozen 10. 3. 1867, zemřel v červnu 1942.
