Taxco bylo odedávna místem, kde se dolovalo stříbro. Jeho původní název je Tlachco, což v domorodé řeči nahuatl znamená “místo míčových her”, ale spíše než míčové hry se stalo osudem tohoto místa stříbro.
Již aztécký vládce Montezuma II., pán největší středoamerické říše, zde měl své stříbrotepce. Ti z místního nerostného bohatství kovali a odlévali krásné stříbrné šperky, vykládané tyrkysem a jadeitem.
Když u břehů této říše přistál Cortés, aztécká civilizace právě zažívala svůj největší rozkvět. Montezuma dal na starou legendu, která tvrdila, že jednou přijde plavovlasý a vousatý bůh Quetzalcoatl (Opeřený had) v roce cukrové třtiny. Rok Jedné třtiny (Ce Acatl) se v aztéckém kalendáři opakoval každých 52 let, a rok 1519 byl právě tímto rokem. Není proto divu, že Montezuma věřil, že Quetzalcoatl přišel žádat o svou zemi. Cortés a jeho muži se vydali do Tenochtitlánu, hlavního města Aztéků na jezeře Texcoco. Když pochodovali k městu silnicí kolem hráze, krása okolní krajiny jim brala dech.
“Naskytla se nám podívaná tak úžasná, že jsme nevěděli, co říci ani zda to, co vidíme, je skutečnost,” řekl později Bernal Díaz, jeden z Cortésových conquistadorů, při vzpomínkách na Tenochtitlán. Montezuma, který si stále nebyl jist, zda má před sebou boha, nebo člověka, Španěly přivítal a věnoval jim vzácné dary, mezi nimiž nechyběly ani stříbrné šperky z Taxca. Cortés obdaroval Montezumu perlovým náhrdelníkem a zrcátkem omočeným v pižmu.
Všechny Španěly ubytoval v královském paláci a to se mu stalo osudným. Když si Cortés všiml při prohlídce chrámu stop po lidských obětech, uvědomil si, že se ocitl se svými 400 muži uprostřed sto tisíců Aztéků. Z obavy před léčkou se rozhodl jednat a zajal Montezumu jako rukojmí. Tento stav trval mnoho měsíců, avšak při jedné z aztéckých slavností pobili Cortésovi muži v jeho nepřítomnosti asi 600 domorodců v obavě, že dojde k povstání. Tímto činem však povstání skutečně vyprovokovali, a i když Cortés přiměl Montezumu k vystoupení na balkoně, rozhněvaný lid se uklidnit nepodařilo. Montezuma byl smrtelně zasažen kamenem a Cortés musel se svými muži z královského města prchnout. Podařilo se to však jen čtvrtině mužů, včetně Cortése. Později (v r. 1520) se do Tenochtitlánu vrátil, provázen tisícovkami bojovníků kmene Tlaxcala, tradičními nepřáteli Aztéků, a po 80 dnech královské město bez krále dobyl.
Ihned po dobytí Mexika poslal vítězný Cortés do stříbrných a zlatých nalezišť dělníky, takže stříbrné Taxco patřilo mezi první naleziště, odkud se rozlévala stříbrná záplava po Evropě. Bohužel mnoho stříbrných či zlatých šperků bylo kvůli přepravě a evidenci roztaveno do prutů a cihel, proto umění aztéckých stříbro a zlatotepců vzalo téměř za své.
Avšak jedním z pozůstatků španělské nadvlády zůstalo rasové mísení Španělů s domorodci a tradice se dědily z pokolení na pokolení. Tak se stalo, že tradice výroby stříbrných skvostů, která má své kořeny ještě v předkolumbovské éře, zůstala ve stříbrném Taxcu dodnes.
V dnešním Mexiku však také není jiné místo, které by nabízelo návštěvníkům tak bohatou barokní architekturu. Panoráma města je zvýrazňováno katedrálou Santa Prisca. Vystavěl ji José de Borda z vděčnosti za nesmírné bohatství, jež pocházelo ze stříbrných dolů. Někdy je také Taxco nazýváno Florencií Mexika.
Tento ojedinělý barokní celek se mohl zachovat i proto, že byl dlouhou dobu izolován od okolního světa hradbou hor. Teprve stavba silnice z Acapulca v roce 1928 “znovuobjevila” toto město.
Je skutečným požitkem přehlížet z teras labyrint červených střech a procházet se uličkami, ve kterých najdete více jak 300 dílen, kde lidoví umělci kouzlí originální jemnou stříbrnou krásu. Současnost Mexika se zde snoubí jak s kamennou minulostí španělského středověku, tak se stříbrnou slávou kdysi veliké Montezumovy aztécké říše.
Soutěžní otázka (do 15. dubna 1999) – Slovo calpulli znamenalo v říši Aztéků:
a) stříbrný šperk, který se nosil kolem krku a měl většinou podobu dvouhlavého hada
b) míčovou hru, v níž si dvě soupeřící družstva navzájem snažila ukořistit míč pomocí jakýchsi sítěk
c) základní jednotku sociální organizace, jinými slovy rodovou příslušnost k půdě
d) válečného zajatce, který měl být obětován bohům
