Dobyl severní pól. Mimo jiné. Více než dvacet tisíc kilometrů nemilosrdnou Arktidou urazil pěšky, na lyžích, v kajaku a na lodi. Málem to nepřežil. Uvízl v ledové vodě, na tváři cítil tesáky ledního medvěda, mráz znehybňoval jeho tělo. Společníkem mu byla naprostá tma polární noci. Seznamte se, to je Mike Horn. Když budeš mít strach, umřeš. Když strach mít nebudeš, taky umřeš. Tak proč se bát? To řekl Mike Horn norskému polárníkovi Borge Ouslandemu u mysu Artičeskij 21. ledna 2006. Spolu s ním byli prvními lidmi v historii, kteří dosáhli severního pólu pěšky a během polární noci. Výprava znamenala šedesát dní chůze i plavání ze kry na kru ve tmě a v extrémních teplotách. Aby Horn takovou zátěž zvládl, trénoval dvě až pět hodin denně jako atlet, připravující se na olympiádu.
NEPOLAPITELNÝ DOBRODRUH
Jihoafričan Mike Horn, jeden z nejslavnějších dobrodruhů současnosti, je fenomenální úkaz, démon překonávající hranice lidských možností. Je to také jedna z osobností, na kterou si magazín Koktejl téměř sáhl. Horn měl totiž minulý rok vystoupit jako hlavní hvězda filmového festivalu Tourfilm. Dojednat jeho návštěvu znamenalo dvouletou komunikaci a ladění termínů. Pak už to skoro vyšlo, nebýt velkolepého projektu – expedice Pangaea, která bohužel pro nás musela odstartovat v době konání festivalu. Tak nám Horn, věrný své reputaci nepolapitelného dobrodruha, upláchl, ale i tak ve Varech byl. Tedy virtuálně, prostřednictvím skype. Jak nám sdělil Josef Schütz, prezident Tourfilmu, stále věří, že jednou se mu podaří Horna do Varů dostat. Živého.
PLACHETNICE A DALŠÍ VÁŠNĚ
Na počátku Hornových dobrodružství byla vášeň pro plachetnice. Takže nic podivného na tom, že se po tvrdém tréninku a několika významných sportovních úspěších v tomto odvětví sám rozhodl pro svéráznou cestu kolem světa. Rázem se proslavil jako první člověk, který dosáhl takového výkonu. Na osmimetrovém trojstěžníku přeplul Atlantský oceán od západního pobřeží Afriky do Jižní Ameriky. Odtud se pěšky a s pomocí malé pirogy dostal přes amazonskou džungli na západní pobřeží, kde ho opět čekal jeho trojstěžník. Následovala tříměsíční plavba Tichým oceánem do Indonésie a Indického oceánu. Afriku absolvoval střídavě pěšky, na horském kole a s pomocí další pirogy. Po zkoumání džunglí, kdy sjel Amazonku v neoprenu s ploutvemi a malým plovákem, nebo když se vznesl z vrcholu peruánského Huascaránu (6768 m) v deltaplánu, dostal chuť prozkoumat království ledu. Dobytí severního pólu pojal po hornovsku, ale ani on se neúspěchu nevyhnul. Pokus o samostatný přechod severního pólu v roce 2002 skončil po pětačtyřiceti dnech pro Mikeovy tragické omrzliny prstů. Vítězové se ale nevzdávají, takže krátce nato podnikl sám a bez pomoci jakéhokoli dopravního prostředku pěší polární expedici kolem severního polárního kruhu. Trasu o délce přes dvacet tisíc kilometrů v prostředí s teplotami klesajícími až k -60 °C, zvládl za dva roky a tři měsíce. V následujícím roce (2007) Mike Horn je bezesporu silná osobnost a jeho poslední projekt Pangaea je velkolepá věc, pro kterou se mu podařilo získat sponzory světových jmen. Co se mě týče, poznal jsem Mikea Horna jako vstřícného člověka, který především není sólista – dává příležitost a prostor lidem kolem sebe, v expedicích Pangaea navíc skutečně mladým lidem, které se snaží originálním způsobem nadchnout pro dobrou věc. A to mě na něm baví, nepoužívá zájmeno já, ale my. V tomto je pro mě ojedinělý.
PANGAEA VYPLOUVÁ
Rokem 2008 zahájil Horn čtyřletý projekt, který si opět získal celosvětovou pozornost. Na výpravách jachtou Pangaea, postavenou z recyklovaného hliníku a s maximálními požadavky na šetrnost k životnímu prostředí, dává prostor mládeži, vybírané celosvětovým náročným konkursem. Protože Mika Horna máme stále v hledáčku koktejlovského zájmu, dáváme si dohromady informace, které se o něm objevují. Máme přehled o jeho extrémních výpravách, o jeho úspěších, kdy často stanul na stupínku pro prvního pokořitele. Kupodivu ale nevíme nic o něm, o tom, jaký je to v jádru člověk. Jak tedy vidí Mikea Horna po týdnech strávených doslova na jedné lodi Simon Havas? „Mně se zdá bezvadný a jsem přesvědčený, že by mohl být spoustě lidí příkladem. Je na něm znát, že toho dost prožil a vždycky se rozhodoval podle sebe. Neskrývá svoje myšlenky a pocity, je velmi otevřený. Má nezlomnou vůli a sebedůvěru, bez kterých by své expedice nezvládl. Ale také důvěřuje ostatním, dokáže mluvit s lidmi a má skvělou schopnost předat jim obrovský kus svého pevného přesvědčení, motivace a naděje. Setkání s ním rozhodně zanechá v člověku nesmazatelný dojem. “ Prvním cílem Pangaey se šesti teenagery v roli mladých průzkumníků na palubě byla v říjnu 2008 Antarktida, zabývali se měřením sněhu a ledu, pozorováním
tučňáků a podobně.
Následovala expedice na Nový Zéland v květnu 2009, kdy Hornův tým spolu s devíti přírodu milujícími „puberťáky“ měřil teplotu a slanost vod, pozoroval delfíny a celkově se zabýval zdejší faunou a flórou. Zatím poslední ze série byla výprava „Indonésie – Malajsie“. „Mike pevně věří v rozum a sílu dalších generací, které změní lidské chování k přírodě k lepšímu,“ dodává Simon. „Když dělal své sólo expedice, začal uvažovat o budoucnosti naší planety. Ví, že my ji převezmeme, chce motivovat mladé lidi a nabídnout jim příležitost, kterou on neměl. Expedice Pangaea je výsledek jeho dvacetiletých snah a boje o to, aby mohl předávat své znalosti mladším generacím. Za naši skupinu musím říct, že nás přijal velmi otevřeně a jednal s námi férově. Hodně si dával záležet, aby nikoho nepreferoval. Dokázal nás všechny nadchnout – a rozhodně nešlo v první řadě o adrenalin a fantastická dobrodružství na moři, pod vodou, v pralese a v jeskyních. I okamžik, kdy pomáháte mláděti mořské želvy, které se snaží využít všech svých sil, aby se dostalo co nejrychleji do moře, může podstatně změnit váš život.“
