Bělostné domky a kostely s modrými kopulemi se tyčí na útesu nad mořem. Úzké uličky se vinou strmě do svahu. Kouzelná zákoutí dvorů s květinami – to je modro-bílá perla Středomoří – ostrov Santorin.
Ostrov Santorin, řecky zvaný Thíra, leží v Krétském moři na jihu Kykladského souostroví, 127 námořních mil od Pirea a 70 námořních mil od Kréty. Rozprostírá se na 76 kilometrech čtverečních. Vznikl přibližně před 3,5 tisíci lety po jednom z největších sopečných výbuchů v dějinách. Na 1800 m vysoká sopka, která tehdy explodovala, rozmetala původní ostrov na kusy. Z kulatého ostrova zbyla jakási vykousnutá podkova – tři nové ostrovy Santorin, Thirasia a malý Aspronisi. Oblaka sopečného popela tehdy údajně zastiňovala oblohu po několik měsíců a poté pokryla povrch okolních ostrovů. Popel tak vytvořil podmínky pro pěstování vína. Záplavová vlna ale znamenala katastrofu pro značnou část Středomoří. V severní Krétě zničila stavby vyspělé minojské kultury. Někteří historikové dokonce výbuchu přičítají i zánik Platónovy Atlantidy. Další erupce zde byly v roce 1939, 1941 a 1950. Poslední zničila katedrálu ve Fiře, ta ale byla znovu postavena. Dnes tu horké sirné páry a prameny vyvěrají na několika místech ostrova. Také stále hrozí zemětřesení, jež naposledy ostrov zasáhlo v roce 1956. Obyvatelé však na tyto hrozby nedbají, svoji bílou krásu budují zdánlivě bez obav.
V hlavním přístavu Athinios je rušno. Okolo 6000 stálých obyvatel se v létě rozroste na dvojnásobek. U mola se střídá jeden trajekt za druhým. Moderní proudové lodi zkrátily cestu z Kréty ze čtyř hodin již na pouhé dvě a půl, ale každou ušetřenou minutu patřičně zaplatíte. Ostrov žije z turistiky a návštěvník si zde přijde na své.
Autobus šplhá od přístavu úzkými serpentinami do výšky 300 m. Občas musí couvat, vyhýbání je složité. Malé parkoviště ve správním centru Fira, kde je konečná, se hemží lidmi. Převládají Japonci a Rusové. Pobyt zde nepatří k nejlevnějším, a tak většina turistů přijíždí s cestovními kancelářemi pouze na jeden den. I pro většinu našinců bude pobyt nad jejich finanční možnosti, ale dobrá zpráva je, že Fira má také Guest House.
Spěchám, abych zachytil atmosféru ranního slunce. Bez povšimnutí nechávám desítky malebných krámků a butiků, kličkuji úzkými uličkami, šplhám do svahu, nahlížím do pootevřených dveří a snažím se zachytit všechnu tu nádheru. Míjím nejstarší hotel Atlantis a ortodoxní katedrálu, postavenou po zemětřesení v roce 1956. Turistický ruch tlačí stavby stále dál na východ.
Fira plynule přechází do sousedních vesnic – Firostefani a Imerovigli. Za útesem se objevují další scenerie (celkem je tu 14 vesnic). Spolu se mnou šplhá nahoru i teploměr. Nit na mně není suchá. Alespoň jsem tu sám, ostatní turisty už dávno pohltil stín kavárniček a restaurací.
Lidé jsou zde vlídní. Restauratér mě zve dovnitř, ale na konzumaci nemám chuť. „Pane, to nevadí, jen se klidně posaďte, nemusíte si nic dát.“ A když vidí můj zbědovaný stav, přináší láhev studené vody. Dostal mě. Objednávám si kávu.
Vedle u stolu sedí skupinka Němců. Šéf restaurace, který přes zimu, kdy tu nejsou hosté, bydlí v Německu, s nimi chvilku povídá, a pak se vrací ke mně. Konstatuji, že stejně dobře jako německy mluví i anglicky. Probíráme zdejší vyhlášené víno.
Tradici vinařství tu založil před více než třemi tisíci roky sám bůh Dionýsos. Réva je malá, hrozny drobné, ale kvalita vynikající. Nejznámější je červené „visanto“, ale oblíbené je i bílé suché „nikteri“ a polosuché „brusko“.
Přehlížím krajinu pode mnou. Kostely s modrými kopulemi, ostatně stavby jiného charakteru tu nejsou povoleny. Hotýlky a penziony se zdají být na skále jakoby přilepené. Malé bazény s azurovou vodou připomínají kaskády vodopádu. K moři je daleko a hlavně strmě. Dolů k malému přístavu vede klikatá stezka s 566 širokými schody. Movité turisty po ní vynášejí mezci. Bohatý rejdař, místní rodák Petros Nomikos zde sice nechal postavit kabinkovou lanovku, ale aby mezkaři nepřišli o výdělky, dostávají část zisku…
Ostrov s nejčistším mořem, nejazurovějším nebem a nejbělejšími stavbami opouštím před západem slunce. Čas se neúprosně naplnil. Vím, že Santorin je místo, kam se budu umět vrátit…
