Zablesklo se. Z těžkých mraků se spustil liják. Toky se vylily ze svých břehů. Ponory a hltače nestačily pojmout přívaly vod. Svahy krasových žlebů se daly do pohybu a jejich dna zaplavily řeky. Voda vnikla do dávno suchých jeskynních pater. Hladina jezera na dně propasti Macocha prudce stoupla. Peklo na povrchu v podzemí – stoletá voda. Ani nejstarší pamětní nezažil podobnou situaci. A 150 metrů pod povrchem bojují o holý život s tímto nezkrotným živlem dva speleologové. Marně. Nízká povodňová chodba se stala jejich pastí a oni v burácejících vodách umírají.29. 8. 1970 Ivan Šlechta a ing. Marko Zahradníček položili své životy při objevování nejdelšího jeskynního systému v České republice, který byl na jejich počest pojmenován Amatérská jeskyně. Nejstarším pamětníkem, který zašil podobné peklo jistě mnohokrát, je však sama oblast. Stáří vápenců Moravského krasu je 350 – 380 miliónů let (střední – svrchní devon). Vápenité organogenní usazeniny začaly podléhat krasovění od okamžiku, kdy ustoupilo moře. Povrchové toky i atmosférické vody postupně v různých cyklech vyhlod ávaly jeskynný chodby. Vrásnění vápencových vrstev narušilo soudružnost horniny. Následovalo borcení stěn a stropů v hlubokých podzemních prostorách, mnohdy až na povrch. Tak vznikla světoznámá propast Macocha, hluboká 138 metrů, na níž jsou však fascinující i rozměry půdorysné (174 x 76 metrů). Milióny let je Moravský kras přetvářen a i nadále budou krasové přeměny pokračovat. Povrchové i podzemní krasové jevy zdobí oblast, které se v minulém století říkalo „Moravské Švýcarsko”. Vodní toky mizí v ponorech a propadáních, aby se po několika kilometrech znovu na povrchu objevily ve vývěračkách. Dešťová voda zpracovává vápencové skalky za vzniku škrapů. Mísovité prohlubně v zemi – závrty – jsou důsledkem propadu zeminy a sutí do krasových dutin. Jak dramatický je vznik těchto závrtů, svědčí historka z minulého století. Obyvatelé obce Holštejn byli vyrušeni ohromným rachotem, který se ozýval z lesa. Poté zjistili, že 1 kilometr od Holštejna se vytvořil nový závrt. Složitý a dlouhý geologický vývoj Moravkého krasu se podílel na tvorbě více než 1000 jeskyní různých typů a úrovní. Tunelové chodby, zřícené dómy, meandry, podzemní řečiště, tlakové kanály, podvodní úrovně a sifony, propasti, komíny… to vše se vešlo do území o ploše 94 km2.Dostatek prostoru a času měla příroda k tomu, aby tyto podzemní prostory překrásně vyzdobila. Prosakující voda z povrchu částečně rozpouští vápenec a ten v jeskyních zpětně krystalizuje ve formě mikroskopiských krastalků kalcitu. Kapka za kapkou – krystalek za krystalkem, tisíce let rostou krápníky. Až do velikosti několika metrů. V Moravském krasu najdem řadu druhů krápníkové a sintrové výzdoby. Brčkové, hůlové a mrkvové stalaktity, kuželové, vajíčkové a hůlkové stalagmity, záclony, sintrové náteky, kaskády a hrázky, nickamínky, vzácné heliktity, které rostou proti zákonům gravitace. Tisíce let rostou krápníky a tisíce let se vyvíjel člověk. Mohutné kaverny s velkými rozměry vchodů sloužily lidem v dávných dobách jako příbytek. Již před 120 000 lety obýval neandrtálský člověk jeskyni Kůlnu. Části jeho lebky byli nalezeni v jeskynním sedimentu. Dobu halštatskou reprezentuje jeskyně Býčí skála, kdy by učiněn unikátní nález – hromadné, pravděpodně rituální pohřebi ště, a také bronzový býček, jehož origin ál je ve vlastivědném muzeu ve Vídni. Ve středověku začíná také primitivní speleologický průzkum jeskyní na území Moravského krasu. Matematik a fyzik císařského dvora Johanus Antonius Nagel v roce 1748 navštívi a podrobně popsal sloupské jeskyně. Malíř Beduzzi, který ho doprovázel za svitu loučí, svými kresbami jeskyni zdokumentoval. První odborné archeologicko – paleontologické výzkumu začal dr. Jindřich Wankel v minulém století. Jeho vnuk, prof. Karel Absolon, zahájil systematickou dokumentaci a průzkum jeskyní. Objevil mnoho nových podzemních prostor.Nejvíce času věnoval objevování a zpřístupňování Punkevních jeskyní, kde si od roku 1933 mohou návštěvníci prohlédnout více než kilometr chodeb (z toho 400 metrů na lodičkách) a také neopakovatelný pohled ze dna propasti Macocha. Největší sen se však profesoru Absolonovi nesplnil. Nepoda řilo se mu najít cestu do tehdy neznámých prostor hydrografického systému Punkvy. Z něj byl znám pouze zlomek – jeskyně v ponorových oblastech (Sloupsko-šosůvské jeskyně a Rasovna) a v oblastech výběrových (Punkevní jeskyně). Hlavní jeskynní labyrint mezi ponory a vývěry byl však tajemným neznámem. Průniku do těchto prostor bránily vodou zatopené chodby – sifóny. Několikrát se k nim profesor Absolon přiblížil (prokopáváním závrtů a jeskyní vyšších úrovní), ale vždy skončily práce nezdarem. Při otvírkových pracích v závrtu Městikáď přispěla neúspěchu dokonce sabotáž, když někdo zapálil výdřevu šachty. Teprve 9 let po smrt profesora Absolona se Amatérským speleologům Plánivké skupiny po 55 metrů hlubokém průkopu v Cigánském závrtu podařilo objevit tento unikátní více než 23 kilometrů dlouhý jeskynní systém. O rok později byl však úspěch poznamenán již zmíněnou tragickou událostí. V současné době jsou v Moravském krasu 4 jeskyně zpřístupněné pro veřejnost. Punkevní jeskyně s plavkou na podzemní říčce Punkvě, systém Sloupsko-šošůvských jeskyní, který je kromě krápníkové výzdoby charakteristický hlubokými podzemními propastmi, jeskyně Balcarka zajímavá svou bohatou barevnou krápníkovou výzdobou a Kateřinská jeskyně se vzácnými, několik metrů vysokými hůlkovými stalagmity. Oblast světového významu geologického i historického, botanického i zoologického, členitá krajina i temné podzemí – to je Moravský kras.
Category:
1995 / 12
