Chladničky typu Greenfreeze začala před třemi lety ve s p o l u p r á c i s Greenpeace vyrábět malá německá krachující továrna. Zanedlouho ji však následovaly i špičkové firmy, které použitou technologii do té doby všemožně zpochybňovaly. Mnohé z nich k nám dodávají široký sortiment domácích spotřebičů. Avšak co se chladniček týká, zákazníkům v České republice nabídly pouze širokou paletu „zelených” nálepek, nikoli samotné výrobky, které neohrožují přírodu. Ty před námi měly zůstat ještě nějaký čas utajeny. Proto česká pobočka hnutí Greenpeace uspořádala propagační cestu, během níž se s Greenfreeze mohli seznámit odborníci „chlaďaři”, obchodníci i široká veřejnost. Cíl? Greenfreeze v českých obchodech.KROK DO NEZNÁMA – SMĚR HANÁ S překvapením zjišťujeme, že místní lidé mají na rozdíl od Pražanů kladný vztah k různým letáčkům. Asi je to tím, že jim je nikdo nenabízí pokaždé, když cestou do práce vycházejí z metra. A tak si je schovávají a snad o nich i přemýšlejí. Nechceme nikoho obtěžovat, a tak se našich osvětových skládaček dostává jen těm, na nichž je zjevně vidět, že by se rádi k našemu stolku přiblížili, ale brání jim v tom strach ze ztráty společenského postavení. Ti, kdo neváhají přijít, zeptat se „o co jde” a podpořit nás podpisem, i ti méně odvážní se dovídají nejen o smyslu naší akce, především však, jak může i majitel obstarožní kalexky přispět k záchranně planety i své peněženky.OSTRAVA: BEZ ŠANCE. O co lépe jsme se cítili v Olomouci, o to větší obavy nás provázely před odjezdem do další zastávky – Ostravy. Z přívětivého starobylého města do studené průmyslové šedi, z domáckého Prioru, kde peníze jako by hrály až druhou roli, do ostravského Lasa, kde bylo od počátku jasné, že jsme spíš trpěni. Místního podnikatele pana Nosretiho se ptám, proč jsou chladničky ze skladů jeho firmy, prodávané v Lasu, opatřeny nálepkou: „Výrobek neobsahuje škodlivé freony”. Zajímá mne to proto, že tyto nálepky jsou na chladničkách s chladivem R 134a. Tedy s freonem, o jehož škodlivém vlivu na klima Země nepochybuje snad žádný zasvěcený odborník. Odpovědí mi je arogantní oznámení, že firma Nosreti je předvojem obchodníků-ekologů a že není rozdílu mezi „zakázaným” a „škodlivým” freonem. Boj vzdávám, na tuto teorii podepřenou nedokonalou legislativou není v současné době odpovědi. Zákazníci jsou ohlupováni nadále.BLÝSKÁNÍ NA LEPŠÍ ČASY. Během našeho pobytu v brněnském Kmartu se nečekaně objevuje štáb televize Nova. Hrozen lidí, z nichž se většina pouze dotazovala nebo ostýchavě naslouchala, náhle ožívá a projevuje nebývalý zájem podepsat naši petici obchodníkům. Před kamerou to asi má své kouzlo. Brno je vůbec kouzelné. Náš pult stojí v proskleném výklenku přímo u vchodu. V noci je zajímavě osvětlen a naše pečlivě, nicméně amatérsky vyrobené dekorace dostávají jiné rozměry. Ve dne poutáme dosud nepoznanou pozornost. Mohou za to i místní noviny, které naší přítomnosti věnovaly od pár řádek až po rozsáhlé články, a také rozhlasové stanice, které nás nevynechaly ve zpravodajských pořadech. Petiční archy určené pro osm podpisů se nyní zaplňují každých deset minut. Ostravský splín z nás konečně opadá. Ještě ale netušíme, co nás čeká na naší první zastávce v Čechách”JIHOČECHY TÁHNE JÁDRO. Zatímco všude jinde se lidé spokojili s informacemi souvisejícími s naší klimatickou a ozónovou kampaní, v Českých Budějovicích jsme mírně zaskočeni. „Je to proti Temelínu?” se stává nejčastější otázkou. A záporná odpověď způsobuje, že zklamaní tazatelé mizí v davu kupujících. Lidé žijící ve stínu chladících věží mají nejspíš větší trápení než ozónovou díru. V oddělení chladniček objevuji výrobky s podomácku – šablonkou – napsanými cedulkami: „R 134a – ekologické chladivo”. Člen vedení firmy Deltacar, který takto z vlastní iniciativy mate lidi, mi jejich účel není schopen vysvětlit. Radost z nás nemají ani v elektrooddělení. Poté, co mne jeden za zákazníků požádal o vysvětlení škodlivého vlivu zde prodávaných chladniček, jsme obviněni z odrazování zákazníků. Nepomáhá ani vysvětlení, že nikoho neodrazujeme, ale že naopak chceme, aby zde, v Prioru, začali chladničky Greenfreeze co nejdříve prodávat a zapsali se tím i do povědomí zákazníků. Tak to pochopili nejen v jiných městech, ale i ve vedení budějovického obchodního domu.ZKOUŠKA ODOLNOSTI. Během pobytu v plzeňském Kmartu je nejspíš narušeno geomagnetické pole Země. Jeden z návštěvníků nám s vítězoslavným výrazem ve tváři sděluje, že on i jeho sousedé doma topí polystyrénovou pěnou, starými botami i pneumatikami. A že jestli se nám to nelíbí, máme tlačit na vládu, aby zlevnila hnědé uhlí, aby si je mohl koupit chudý venkovan. Nemáme odpověď. Jedné z našich místních aktivistek je z ruky vytržen letáček se slovy: „Tak ukažte, co jste zase vymysleli!” Když chci způsobně vysvětlit jádro věci, ostrovtipný muž odchází. Výhrady zaměstnance Kmartu, se kterým se dávám do řeči, jsou naštěstí věcnější, i když mne při nich napadá přísloví o psu a holi. Protestujeme prý proti Temelínu a svítíme jako ostatní. Vysvětluji, že sice svítíme, nikoli však lustrem se čtyřmi žárovkami, a navíc jen tam, kde je to skutečně potřeba. A že pokud na stejný princip přistoupí i stát, nebudeme potřebovat další atomové katedrály.CHEB. V chebském kraji sádrových trpaslíků nemáme šanci. Později se však projevuje i to, že Greenpeace na Chebsku dosud nic nepodnikalo, a tak se mnoho lidí zajímá o samotné hnutí. Radost nám dělá i sokolovský kutil, který v rámci opravy napustil starou freonovou chladničku propan-butanem. Prý funguje. Také pan vedoucí k nám brzy mění vztah. To poté, co zavolala místní dopisovatelka ZN novin a ptala se na náš osud. Vedoucí se nejen stává přátelštějším, dostáváme se však dokonce k vážné debatě o možnosti prodeje chladniček Greenfreeze v Deltě. Výsledky z Chebu jsou ale spíš žalostné. Těšíme se do Mostu.MOST. V obchodním domě Rio jsme zaklíněni mezi prodejnu zeleniny a bufet. Aspoň nemusíme daleko na oběd. A také se o sobě leccos dozvídáme. Tři staříci nad kávou zasvěceně debatují o naší chladničce a o potřebnosti „zelených” nadšenců. Avšak kdo ví, co bych slyšel u sousedního stolu. Dostává se nám bezpočtu rad, čím se máme zabývat, abychom byli prospěšnější.VÁNOCE SE BLÍŽÍ – NERVOZITA VRCHOLÍ. Pobyt v pražském Kmartu beru už spíše jako poslední krůček ke splnění plánu. Potvrzuje se předpoklad, že touto dobou je stánek Greenpeace to poslední, co by lidé v obchodním domě chtěli navštívit. Po nákupu posledních dárků každý s úlevou uhání k domovu, na zdržování není moc času. A tak bilancujeme. Na pěti tisíc občanů podpisem projevilo zájem, aby v jejich obchodním domě byly v prodeji chladničky typu Greenfreeze. Každý osmý z nich se chystá k nákupu nové chladničky a dal by přednost právě této. Mnoho lidí vidělo poprvé aktivisty Greenpeace – oproti předpokladu neozbrojené a bez dolarových bankovek čouhajících z kapes. Kupodivu převládali lidé přátelsky naladění; ti, kterým leží ekologické iniciativy v žaludku, se nám asi spíše vyhýbali. Překvapil zájem a názory prodejců a opravářů chladniček – první vesměs projevovali zájem o Greenfreeze jako o zboží, druzí svorně hanili chladničky s chladivem R 134a, prvními pokrytecky označované za „ekologické”. Tisícům lidí se mělo dostat inspirace, jak s minimální iniciativou přispět se svou troškou do mlýna. Nejbližší měsíce ukáží, jestli se to podařilo.
Category:
1995 / 03
