Category: 1996 / 10

„…vidím stavbu jako přírodní strukturu s důrazem na geometrii, která vám jemně naznačuje řád bydlení (a vůbec bytí). Stavbu minimální, ekologickou, čistou, jednoduchou, ale komplexní…“
Zdeněk Fránek


Foto: Pavel Štecha 

DŮM JAKO PROŽITEK




Foto: Pavel Štecha 

Tento dům, připomínající obří balvan anebo mlýn, vyrůstá z fádní, nezajímavé krajiny na kraji Hodonína ve čtvrti Rybáře. Zdá se vám něco takového k bydlení opravdu příliš odvážné? Extravagantní? Snové? Ale architekt Zdeněk Fránek přitom vychází ze starých tradic a říká: „Při prvních návštěvách budoucí stavby jsem si nemohl nevzpomenout na spoustu podvědomých obrazů podobných krajin, dotvořených stavbami do skutečně neskutečné atmosféry, na spoustu větrných a vodních mlýnů, kaplí a zvonic, štítů a celých hmot statků, ale i zcela racionálních vodních elektráren teprve z třicátých let…“

„Zdá se mi nemožné zobrazit citlivost, zvyky, estetické povědomí, odlišnou kulturu a společenské tradice dnes zapírané střední Evropy pouze prostředky mezinárodního modernistického slovníku. Proto jsem, s laskavým svolením klienta, použil klenby, které jsem znal z dětství – tenkrát ovšem pouze z vnitřní strany jako pro mne tehdy zcela nepochopitelný a lákavý útvar.“ Originální architekt, který se už dlouhá léta obdivuje Janu Santinimu a studuje techniku a tvarování barokních chrámových kleneb, se vyznává ze své filozofie: „Dům je v mé tvorbě přechodným článkem mezi obdobím, kdy jsem projektoval domy obracející se ke kořenům bytí a bydlení člověka, stavby jako prodloužené já, jako další schránky (po oděvu), a kterými se člověk chrání před nepříznivými vlivy přírody, a obdobím, kdy se obracím do budoucnosti bydlení. Dnes hledám typ hygienické stavby vyrůstající z místa.“ Bydlení v takovémto domově slibuje komplexní zážitek, při němž se člověk cítí nově stvořen.

VILA NA SKALCE




Foto: Filip Šlapal 

Někdy přesně víte, kde má váš dům stát, a to také velmi ovlivní, jak bude vypadat. Vila na snímku nabízí fascinující výhled na jižní část Plzně, za zády je vilová čtvrť, nedaleko trasa tramvaje do centra města. Ideální parcela. Stavebník i architekt byli místem okouzleni. Až na to, že jde o prudký svah, který spíš připomíná krajinu v nepálském předhůří než líbezné Čechy. Náročná byla už první etapa realizace stavby – boj s úřady. Pozemek se na první pohled zdál pro jakékoliv stavění naprosto nevhodný. Prudký, místy 30o svah s nesourodým skalním podložím končí v rovině říční nivy řeky Radbuzy. Pokud si chtěl majitel dopřát velkolepý výhled, který místo nabízí, bylo z hlediska stavebně geologického nezbytné přizpůsobit tomu projekt. Přesněji řečeno nalézt tvar domu, jenž by se podloží dotýkal v co nejméně bodech. Nakonec se to podařilo a vila při tom samozřejmě získala svou nezaměnitelnou tvář. Přikotvení ke skále a zároveň její zpevnění bylo provedeno pomocí ocelovobetonových mikropilot, vrtaných v extrémních podmínkách prudkého svahu. Když se člověk rozhodne „zkrotit přírodu“, dá-li se to takto nadneseně říci, vždycky si zaslouží přinejmenším úctu a obdiv za svou kuráž. Dům vlastně tvoří tři komponenty – „věž“ ze železobetonu a cihel, kde je hlavní vstup a rozvody energií, dále dřevěný „most“, kde se bydlí, a takzvaná „opora“, masivní železobetonová konstrukce, která lehký dřevěný „most“ kotví k zemi. Jejich vzájemným propojením vzniká základní výtvarná kompozice – vertikála, horizontála a bod. Nepálští Šerpové by se tu cítili jako doma.

VÍKENDOVÝ DŮM V JIŽNÍCH ČECHÁCH




Foto: Ester Havlová 

Pozor, architekti varují: pokud se rozhodnete stavět rodinný dům, ujistěte se nejdřív, jak přesně vaše rodina funguje. Co si od bydlení slibujete nejen vy, ale i ostatní členové rodiny. Většinou toužíme žít tak, jako naši předci – obklopeni přírodou a v podvědomí uloženými předměty a tvary – ale samozřejmě se přitom nechceme vzdát všech výdobytků moderní civilizace, kterými jsou mikrovlnná trouba v moderně zařízené kuchyňské lince, pohodlné vytápění s termostatem a tak dále… Tento trend lze překvapivě snadno pojmenovat: vesnický dům pro městského člověka. Zvenčí ideální česká chalupa na okraji vesnice, kde je pár čísel popisných, a v sousedství roubená chalupa a památkově chráněný špýchar. Po vzoru starých zemědělských usedlostí jsou zprava a zleva napojena křídla – kde dříve bývaly hospodářské budovy, je bazén a garáž. Architektura využívá moudrost předků, založenou na pozorování přírody. Stejně razantně, jako se dům v zimě uzavírá před mrazivými severozápadními větry, se v létě otevírá pomocí velkoplošných hliníkových dveří slunci na opačné straně. Tento symbolický „souboj živlů“ mezi větrem a sluncem probíhá celým domem, ve kterém jsou kombinovány klasické dřevěné trámy s moderními materiály. Jak to shrnout? Moderní dům na venkově dokáže evokovat pocity, které v nás zanechaly prázdniny u babičky, a zároveň zachovává pohodlí hygieny, vytápění, vaření a řádění v bazénu.

Pin It on Pinterest