Munnar je malé město, mnoho lidí tu nebydlí. Během tří dnů nás už všichni znají a zastavují na ulici. Dostáváme od nich květiny, ovoce, tradiční indický čaj s mlékem a nasloucháme jejich příběhům. Život je tu svázán s čajem, který se rozprostírá všude kolem nás. Zelený koberec plantáží pokrývá pohoří Anaimálai, které se z rovné přímořské krajiny zvedá jako vysoká zeď. Zdejší plantáže pod vrcholem nejvyšší hory jižní Indie Anaimudi (2695 m) patří k nejvýše položeným na světě. Ve výšce 2000 m n. m. jsou na všech kopcích kolem Munnaru. Po tmavých cestičkách šplhají sběrači čaje jako malí mravenci. Při rozbřesku, zabaleni do dek, na hlavách vlněné kukly, vyrážejí za prací. Paradoxní je, že jsou bosí.
Postupují metr po metru a odštipují čajové lístky prsty nebo speciálními nůžkami. Pro nejkvalitnější nápoj se odtrhují jen vrcholové pupeny a dva až pět mladých lístků. Keříky jsou překvapivě vysoké. Od třetího roku se začínají zastřihávat do žádaného tvaru a optimální výšky 70 až 100 cm. Jak se lístky pravidelně otrhávají, je keřík nucen vytvářet stále nové a nové. Sklizeň je 4 až 5krát do roka. Jedna osoba sebere denně kolem 20 kg zeleného listu, což odpovídá asi 5 kg hotového čaje. Pokud je sběrač velmi hbitý, může si za den vydělat až 150 rupií, což je asi na pět obědů.
Většinu zdejších plantáží na 150 kilometrech čtverečních vlastní společnost Tata Tea Ltd., která má ostatně plantáže po celé Indii. Patří jí mimo jiné plantáže na severu Indie s velmi kvalitní odrůdou Assam. Kolem Munnaru pěstuje odrůdu Nilgiry, která je díky svému výraznému aroma podobná vysokohorským čajům z Cejlonu. Takřka výlučně se přidává do směsí. ČAJ JE PROSTĚ ČAJ
Poté co sběrači položí čaj v pytlích na silnici, auta ho svezou z kopců do továren, kterých tu společnost Tata Tea Ltd. provozuje od roku 1962 dvacet šest. Lístky se zde nejprve nechají zavadnout, potom se svinují na speciálních strojích, kde se naruší povrch listu a tím uvolní buněčná šťáva, která oxiduje a dává do pohybu tzv. fermentační proces. Během fermentace se barva listů mění ze zelené na zlato-červenou a čaj získává svoji typickou vůni. Po skončení procesu se čaj suší horkým vzduchem a opět mění barvu, tentokrát na známou hnědočernou. Nakonec se čaj třídí na sítech, případě drtí v lámacím stroji na menší kousky.
Požádat v Indii o čaj je snadné, i když neumíte anglicky. Stačí prostě říct „čaj“ a všichni vám rozumí. Přestože v západní Evropě zdomácnělo slovo „tee“ nebo „tea“, které je z jihočínského názvu této rostliny te, k nám se slovo čaj dostalo z ruštiny a svůj původ má v severočínském slově čha. Typický indický čaj se však od našeho dost liší. Obsahuje totiž směs koření, která mu dodává nádhernou vůni, a podává se s mlékem a cukrem. Uvařit tento čaj je umění, a proto v Indii existují lidé, jejichž povolání je prostě „čajař“. Mají svůj malý stánek na kolečkách a celý den v něm vaří a prodávají čaj. A jak se tento lahodný indický nápoj připravuje? „To musíte smíchat anýz, kardamom, skořici a maličko zázvoru a chvíli povařit ve trošce vody,“ horlivě vysvětluje náš oblíbený čajař v Munnaru. „Pak přidáte mléko a nakonec černý čaj. A nezapomeňte, že správně podávaný čaj musí mít pěnu, takže ho z konve do skleničky nalévejte pěkně z výšky!“
Během našeho cestování po zemi jsme zjistili, že se podle kvality „čaje“ dá rozpoznat i ekonomická situace kraje. Pokud je v čaji hodně mléka, mají se lidé v okolí dobře. Když je ale čaj slabý a vodový, kraj je chudý a lidé se snaží ušetřit i na něčem tak základním, jako je pro ně čaj.
