Vesnice v okolí bosenského města Brčka vypadají zdánlivě mírumilovně.Nově vystavěné cihlové domy s taškami na střechách vzbuzují dojem právě vznikajícího evropského předměstí pro střední třídu. Několik původních obydlí však vyčnívá jako varovně vztyčený prst. Zbyly z nich většinou jen stěny poďobané sprchou střel a začerněné kouřem válečných požárů.
Tyto domy patřily muslimům z Brčka, kteří se pod ochranou Daytonské mírové smlouvy začínají vracet do svých bývalých domovů. Křehký konec tři a půl roku trvajícího běsnění, kdy srbští vojáci proměňovali jejich domovy v trosky, se pro ně stal nadějí na lepší život. S mezinárodní pomocí si budují nové příbytky.
Brčko na řece Sávě bylo před válkou poklidné město s třiceti tisíci převážně muslimskými obyvateli. Do sousedního Chorvatska je to co by kamenem dohodil. Brčko je jedním z nejvíce problematických území v celé poválečné Bosně, jelikož leží v úzkém a strategicky významném proužku země zvaném Posovina, který spojuje západní a východní část Republiky Srbsko, části Bosny a Hercegoviny pod srbskou nadvládou. Prvního května 1992 srbské jednotky napadly muslimské čtvrti za pomoci tanků a dělostřelectva a zahnaly muslimy na útěk.
Kontrolu nad městem Daytonská smlouva nevyřešila. Dnešní Brčko je téměř celé srbské, v jeho středu jsou nápisy v azbuce, staví se ortodoxní pravoslavný kostel a nápisy podél hlavní cesty oznamují, že “Brčko je srbské a vždycky srbské bude”.
Opětovné usídlování muslimů se neobešlo bez problémů. Když do města dorazili první muslimové, davy rozvášněných Srbů je zahnaly zpět. Teprve díky vyjednávání zprostředkovanému Američany se přeci jen prvním muslimům podařilo znovu obsadit domy v okolních předměstích a pomalu se navracejí i další rodiny. Nejdříve musí vyklidit rumiště ze svých rozpadlých domů, a teprve potom jim stavební společnosti postaví nová obydlí. Často se v sutinách objeví minometný granát či nášlapná mina. Ty jsou všudypřítomnou zákeřnou hrozbou. Nepřetržité patroly Američanů jsou zatím nepostradatelné. Jedině tak lze zabránit střetu znepřátelených etnik a srbskému plenění. Srbové za jedinou noc dokázali vyhodit do povětří celou řadu nově postavených muslimských domů. Patrola také zadržela autobus plný Srbů mířících do Brčka. Byli vyzbrojeni noži a baseballovými pálkami. Muharem Busevac byl jedním z těch, kteří museli prchnout, a nyní se vrátil. Stojí před ním nesnadný úkol. Vyklidit zbořený dům a dohlížet na jeho znovuvybudování. Hrnec bublajícího guláše, láhve piva a rakije spolu se zvuky harmoniky dodávají Muharemovu návratu vítězný pocit, i když připouští, že se nestěhuje nastálo. V Americe, kam před lety odešel, má malou pokrývačskou firmu a vyměnit ji za nejistý život v Brčku nemá v úmyslu. Nikdo neví, jak dlouho Američané zůstanou. Vydrží potom mír? Muharem se rozhlíží po zbořených domech a s pokrčením ramen váhavě dodává: “Nevím.”
