Gary Fisher prožil jako teenager své hippie období. Od útlého věku všelijak řádil na bicyklech, porůznu i závodil. Narodil se s neuvěřitelnou manuální zručností, se zlatým fyzickým fondem a s hlavou, která ráda přichází věcem na kloub. Gary chtěl být závodníkem. Měl k tomu předpoklady, ale moc přemýšlel, a to se k závodění příliš nehodí. Při něm musí být člověk strojem. . . . . .
Jízda na kole byla pro Garyho skutečně vším a dosahuje úspěchů. V roce 1972 je prvním v kategorii U. S. C. F. silničních jezdců. On však chce, aby věci fungovaly podle něj. Rád experimentuje. Silniční “blbárna” se mu časem přejídá. Chce jezdit po svém. A protože je včas na správném místě – okolnosti mu nahrají. A bájná kalifornská hora Mount Tamalpais též. Zde se totiž na podivných hrkavých předpotopních monstrech spouštěli kluci, aby si vychutnali ten správný pocit z provokativní, odvázané jízdy. Mt. Tamalpais – kopec vysoký 850 metrů, svažitě porostlý borovicemi, jehož polní cesty jsou plné jemného kamení a suchého písku, se stal jeho svatyní.
“Pánové, ty mašiny potřebujou upravit, abyste byli schopný jezdit nahoru jako dolů. Podívejte, co tyhle krámy byly, než jste je vyšťourali za pět doláčů někde v bazaru v Goodwillu. A drandíte na nich, dokud se nerozpadnou. Hoďte je za hlavu i ty slizký chlápky, který se nechávaj ukecávat, aby vás milostivě vzali na svejch kárách nahoru,” hecoval kluky ze střední školy v Larkspuru a vyzval je, aby mu se západem slunce ty vraky dovalili.
 |
O něco později – někdy v sedmdesátém čtvrtém roce – dal Gary dohromady svůj legendární SCHWINN EXCELSIOR nebo také X CLUNKER. První horské kolo v historii lidstva. Vyztužil podivně prohnutý rám kola, obul gumy s motokrosovým dezénem a uskutečnil několik technických fines. Clunker se v divokém terénu nerozsypal a dalo se na něm šlapat i do kopce. Dnes je Clunker pomalu muzejní exemplář, ale existující i jako zdařilá replika.
“Nemohl jsem se ho nabažit. Projel jsem, co se dalo. Nakonec jsem ho vzal do Colorada. Do hor. Velký skály, mohutný kameny. Tam jsem brázdil v nadmořský vejšce 1300 stop. Divoký sjezdy, krkolomný vejšlapy. Kolo vydrželo. Byl to nefalšovanej, skutečně pravej terénní stroj.”
MANIAKÁLNÍ KONSTRUKTÉR
Kamarádi záviděli. Chtěli bláznivě jezdit jako on a ne se stále babrat ve šrotu. Smontoval tedy pro ně deset dvanáct kol do roka. Dělal je na míru. “Křížil jsem starý Clunkery s tím, co mi přišlo do ruky. Různý starý součástky z motorek a tak. Třeba řídítka a brzdy. Navěšoval jsem to na kola a prověřoval v terénu. Dělám to tak dosud. Tahle kola mají svůj jedinečnej šmak.” S nabytými zkušenostmi přišlo i nové pojmenování. HORSKÁ KOLA – MOUNTAIN BIKY. Název pro toto roztodivné přírodní pojíždění se z Kalifornie rozkřikl do celého světa.
Koncem sedmdesátých let rozjíždí Gary Fisher výrobu špičkových strojů, vzniká pověstná firma a z ní vycházejí bájné stroje – jako jsou ocelové X-CALIBER, aluminiové SUPERCALIBER a celopružné mýtické JOSHUA. Garyho díla charakterizuje jistá – až sparťanská střídmost, jednoznačný důraz na funkčnost a projevená souladnost, která je esteticky přímo hmatatelná.
Gary je maniakální konstruktér a vytříbený výtvarník. Jeho okrově žlutá a jasně červená nenechají oko v poklidu. Uhranou. Stejně jako typ písma, který sází na těla svých strojů. A fisherovské logo – vzletná ryba boschovské kvality je stejně svérázná – jako kdysi Garyho kalifornská světelná show. Hovořit o Garyho zásadních invencích tak, aby to nevyznělo přehnaně, snad ani nejde. Tak tedy alespoň ve zkratce: přehazovačka s indexací, přední odpružení, celoodpružené kolo. Dnes zavádí Gary pojem S. U. B. – Kola pro sport stvořená. Jde o stroje, které mají sloučit výhody horských kol a tzv. city (či hybridních) biků. Jsou lehce adaptovatelná jak pro cestu do města za nákupem, tak pro výlet do volného terénu. Ve své vývojové dílně se také zaměřil na nové označení velikosti rámů, aby kolo padlo jako ulité.
VIZIONÁŘ NA DVOU KOLECH
Infrastruktura soudobých moderních měst není cyklistům příliš nakloněna. Pokud pomineme stezky pro kola, jež zdobí některé západní metropole, je kolo trnem v oku automobilistům, které ruší při drezuře stále agresivnějších zakapotovaných koní. Proto se zrodila Fisherova vize – Garyho utopie, což je pokus o urbanistickou koncepci měst, kde budou mít kola důstojné a nezaměnitelné místo při ekologické dopravě. Gary navrhuje “pohyblivé tubusy”. Představují speciální dráhy pro cyklisty, jež budou mít tvar chráněných tubusů a budou zavěšeny ve výšce druhého až třetího podlaží budov. Jejich předpokládaná šíře je tři až pět metrů a povedou po obou stranách ulice. Vzniknou i speciální dopravní uzly s veřejnou dopravou. takže pohyb městem bude mnohem jednodušší. S kolem se snadněji pronikne do centra za nákupy, ale i za jeho okraje do volné krajiny.
“Výstavba tubusů bude svým způsobem nákladná, ale myšlenka přinese boom druhým a třetím patrům (kde zhruba povede), a v nichž nastane zřejmé oživení obchodů a služeb. Uspoří se benzin i čas. Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, že se může dostat do práce mnohem rychleji než klasickými dopravními prostředky,” argumentuje Gary Fisher. Mnozí vrtí nedůvěřivě hlavou, když jim Gary nastiňuje svou utopickou vizi, kde lidský důvtip, ale i síla jsou hlavní pohonnou jednotkou. Ale podobně zírali i na horská kola, když se poprvé ukázala na výstavě bicyklů v New Yorku v roce 1981. To se nikdy neprosadí, zněl jejich verdikt. V současnosti je však 80 % všech prodaných kol horských.
