O velmi zachovalé mrtvole muže, kterou horníci našli v roce 1734, napsali do kroniky: „…plochý a stlačený jako prkno, pevně srostlý s kamenem. Oblečení i nářadí bylo velmi podivné, ale zcela zachovalé…“ Mumie byla nakonzervována solí tak dokonale, že byl zachován výraz tváře a záhyby kůže, ulámané nehty a zbytky vlasů. Prehistorická mrtvola horníka dostala název Muž v soli, ale to je vše, co po ní zbylo. Bohužel byla odkryta v nevhodné době, kdy věda ještě neuměla tento jedinečný nález zachovat. Místní lidé dodnes věří, že byl pohřben na neznámém místě, možné je i to, že se ztratil. Staré záznamy hovoří také o nálezech dalších dvou mumií, důkazy ovšem chybějí. Možná šlo o mrtvé soudobé horníky.
Mumie Muže v soli vystavena nebyla, pouze se jen jedinkrát objevila věrná kopie, a to v roce 1993 v Mnichově na celosvětové výstavě Mineralien Tage. Působila tak silným dojmem, že kdo se jí díval to tváře, pocítil hrůzu a bezmoc člověka odsouzeného k pomalému umírání v soli.
V současné době Muže v soli mohou vidět alespoň návštěvníci solného dolu. Představuje ho herec Gerhard Schilcher, který v dobovém oblečení vypráví úchvatné a dramatické příběhy o tom, jak žili a pracovali lidé před třemi tisíci lety, i to, jak sám našel při hornickém neštěstí smrt.
Ohromný smrtící zával v dole je historicky doložen a vedl tenkrát k náhlému a neočekávanému konci hornické činnosti a obchodu se solí v Hallstattu. Archeologický průzkum dnes intenzivně pokračuje a všichni věří, že důl skrývá řadu cenných nálezů, s velkou pravděpodobností i další těla zahynulých horníků, která sůl dobře zachovala.
Hall v keltštině znamená sůl a ta dala vzniknout již před sedmi tisíci lety stejnojmenné osadě. Když začali dávní lidé namáhavě dolovat bílé zlato, zajisté nikdo netušil, že ona malá vesnice se tím stane kmotrem jedné velké etapy lidských dějin – doby halštatské (800–400 před naším letopočtem).
Přírodní zásoby soli tedy dokázali v Rakousku využívat již Keltové, pravděpodobně jako docela první. Hora nad Hallstattem ukrývá nejstarší solný důl na světě, který je přitom dodnes v provozu.
Trasa prohlídky vede starými štolami k mysticky osvětlenému solnému jezeru a pak stezkami do světa dávných horníků. Po sklouznutí se na dvou nejdelších hornických klouzačkách se tu promítá přímo na skalní stěnu film o historii. Už první lidé, kteří tu začali dolovat, razili štoly až do hloubky tři sta třicet metrů, ve dvanácti horizontech a delší než čtyři kilometry. Pracovali přitom takřka bez pomůcek, až čtyřicet pět kilogramů těžké balvany soli vynášeli v kožených vacích a na cestu si svítili jen loučemi.
l Oblast Hallstatt – Salzkammergut a zejména město Hallstatt samotné mají světový význam. V překladu Solná komora je krajinou hrdých velehor, zasněných jezer a malebných vesniček a vyniká mimořádnou krásou. Rozkládá se na území tří rakouských spolkových zemí Dolních Rakous, Štýrska a Salcburska.
l V roce 1997 se dočkala její část mezi Hallstattem a Dachsteinem nejvyššího uznání – zařazení na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. l Beznaděj a životní příběh starého horníka inspirovaly Ludwiga Ganghofera k napsání světově známého stejnojmenného románu.
