Na ultralehkém katamaranu Sector překonali Martin Ducháč a David Křížek Atlantik. Jde o první plavbu tohoto druhu na světě. Tito dobrodruzi tak potvrdili, že jejich zařazení do mezinárodního Sector No Limits týmu, tedy mezi nejextrémnější sportovce světa, je oprávněné.
 Vydat se přes Atlantik na lodi vážící 230 kg považovali mnozí za jistou sebevraždu. |
Dokázali jsme to!!! Ve středu 19. dubna 2000 jsme poprvé ve tmě viděli světlo severního majáku na ostrově Martinik. Často jsem dopředu přemýšlel, co asi v ten okamžik ucítím, jak zareaguji! A bylo to mnohem silnější, než jsem čekal! Nejsem přítelem teatrálních citových výlevů, ale v tu chvíli jsme si s Davidem padli do náruče a z plných plic řvali. A pak jsme zase naopak snad hodinu mlčky prožívali ty chvíle každý po svém. Přepluli jsme na ultralehkém katamaranu SECTOR Atlantik! Na moři jsme strávili 33 dní a pluli jsme 3600 námořních mil (6700 km).
KATASTROFICKÉ PŘEDPOVĚDI
První nápad pokusit se přeplout Atlantik právě na světově unikátním ultralehkém katamaranu je někde z podzimu 1997. Řekl jsem si tehdy: “Když létají ultralehká letadla, proč by nemohly plout i ultralehké lodi?” Netušil jsem, jak náročný úkol bude postavit a vybavit loď vážící 230 kg tak, abychom na ní měli šanci přeplout oceán. A tento úkol by se mj. nepodařilo realizovat bez pomoci a konstrukčních zkušeností mého otce Josefa Ducháče.
Proč vlastně? Byla to dvojitá výzva. Postavit v Čechách ultralehkou loď a dokázat dobře připravit přeplavbu oceánu.
V létě roku 1998 vznikly první modely katamaranu, v říjnu jsme první prototyp katamaranu Easy Sail I. poprvé spustili na hladinu Rozkoše. Příští jaro a léto pak probíhal vývoj a stavba nového, sedmimetrového ultralehkého katamaranu, určeného pro přeplavbu Atlantiku. Ten jsme pojmenovali SECTOR a spustili poprvé opět na vodu Rozkoše v říjnu 1999. Všichni, kdo jsme na katamaranu pracovali, jsme mu věřili, ale na druhou stranu nic takového ještě oceán nepřeplulo. Od tohoto úmyslu nás zrazovala řada jachtařských kapacit. Varovali nás, že SECTOR rozlámeme hned při první bouřce. Při přípravě bylo zdaleka nejobtížnější vyrovnat se právě s katastrofickými vizemi většiny z těch, které jsem s projektem seznámil. Nebylo lehké překonat takové situace, jako když mi například přišel první e-mail od pana Richarda Konkolského, v němž mi napsal, že naše přeplavba je předem odsouzená k nezdaru. Líčil v dopise zážitky populárního italského jachtaře, který se prý před lety pokusil přeplout Atlantik právě na lehkém katamaranu, jenž se rozlomil, a Ital několik dní bojoval ve vodách oceánu doslova o život.
Nakonec jsme ale 2. března se Sectorem na střeše dodávky a čtyřmi kamarády vyrazili směr Španělsko, přístav Cádiz, odkud jsme zamýšleli co nejdříve vyrazit na Atlantik.Z lodního deníku, 10. 3. 2000
“Je 17.15 a my s díky vracíme tažné lano. Teď už poplujeme sami! Je to dost zvláštní pocit! Vyplout sami na lodi, která je o hodně lehčí než každá větší vlnka. Sami na lodi, kterou nikdo ještě pořádně neozkoušel, a ještě k tomu za noci bez svitu měsíce a směrem k Gibraltaru, kde hlásí pětimetrové vlny a bouřlivý vítr.”
UPROSTŘED OCEÁNU
Plavba probíhala mimo hlavní období hurikánů, takže v termínu plavby Sectoru 10. 3.-19. 4. mělo panovat na Atlantiku relativně stálé počasí charakteristické pro oblasti pasátních větrů. Plavba ovšem probíhala již v období, kdy začínají být pasáty nestálé a střídají se s deštěm a bouřemi. Poslední část plavby, poblíž karibského souostroví, vedla takzvaným pásmem nestability. Tam se nepříznivě střetávají vzdušné a mořské proudy a jsou příčinou vysokého vlnobití, silných větrů a bouří. Velmi zlá byla už Gibraltarská úžina. Rozbouřené moře, extrémní vítr, zima a pocit neověřené konstrukce. Celá plavba byla před námi a podmínky opravdu velmi tvrdé. Zejména v noci, kdy byla úplná tma a kolem se valily obří vlny.Z lodního deníku, 10. 3. 2000
“Vítr sílil ze 4 na 5, 6 až 7 Beauforta, vlny se zvětšovaly, oblékaly bílé čepice a padla tma. SECTOR se držel statečně, a přestože místy doslova skákal z vrcholku vln do údolí, nic nepovolilo. Rychlost plavby rostla až přes 8 uzlů. To už refujeme tak, že nám zůstal na kosatce cípeček plachty s jediným písmenem S! Přesto letíme 7 uzlů! Každá větší vlna jde přes nás, protože sedíme samozřejmě na návětrné straně katamaranu. Během chvilky jsme mokří až na slipy. Většinu noci jsme na palubě oba s Davidem a bojíme se společně. Největší šok jsem zažil sám. To když jsem na chvilku zalezl do stanu si krátce odpočinout. Klimbám, a najednou jsem si připadal jak v rychlovýtahu, nebo spíš na horské dráze. Celý SECTOR se naklonil tak na 40 stupňů a padal dolů, kde prudce narazil. Nechybělo mnoho a asi jsme se převrátili. David je naštěstí zkušený závodník a včas vysekl otěže, takže jsme si ,jen zasurfovali na vlně’.”
Určitě jsme měli štěstí. Ovšem štěstí prý přeje připraveným! A všichni kolem Sectoru jsme dělali maximum, abychom byli připravení co možná nejlépe. Měli jsme několik komplikací – naprasklá lanka konstrukce, vadné těsnění odsolovacího zařízení a ulomené kormidlo – a pokaždé jsme měli s sebou na palubě to, čím šla závada vyřešit. Také jsme se s Davidem perfektně doplňovali. Použili jsme snad všechny dovednosti, které dohromady máme – konstrukční, ze závodního jachtingu, pobytu v extrémních klimatických podmínkách, z horolezectví a potápění. Během plavby jsme se vážněji nepohádali a ke konci se stále častěji stávalo, že ve stejný okamžik jsme mysleli na stejné věci. To pak byla nádhera, skoro beze slov spolupracovat třeba na složitých manévrech.Z lodního deníku, 4. 4. 2000
“Přes den jsme dělali revizi SECTORu. Odzkoušeli jsme i malé odsolovací zařízení – pro případ, že by nás to velké nechalo na holičkách. Nějaké oblečení nám začalo plesnivět, takže ho pereme alespoň ve slané vodě. Večer fouká nějakých 5 Bft, ale vlny jsou hladké. SECTOR lehce klouže a místy máme rychlost 10 uzlů. Padá hodně meteorů a my si s každým přejeme ,Ať doplujeme.’ – Večer je nádherný! Ve sluchátkách walkmana jsou nejdříve nervózní rytmy z Pulp Fiction, a pak skvělí Rangers (Plavci): ,Už vyplouvá loď Jambia… tak nechte mě plout…’ Tak snad nás nechá Neptun plout.”
DRAMATICKÝ ZÁVĚRZ lodního deníku, 13. 4. 2000
“Smolný den – p. Ondráček nás upozornil, že může přijít špatné počasí. A taky že přišlo. Celý den střídavě prší a fouká silný vítr. Jedeme jako o závod – za 24 hodin uplujeme 152 Nm (náš nový rekord). Ve 21.15 jsme v tom nářezu přišli o kormidlo. Provizorně ho opravujeme (spojujeme spinakrový peň a pádlo) a pokračujeme v boji. A je to mnohem horší než s původním kormidlem.”Z lodního deníku, 14. 4. 2000
“Zdá se, že jsme nastoupili očistec – noc je bouřlivá. Nespíme, jsme naprosto promočení a z kormidlování vyčerpaní. Přes den sušíme, klimbáme a stále kličkujeme mezi ohromnými zalamujícími se vlnami. Přichází další noc hrůzy. Upluto 131 Nm.”Z lodního deníku, 15. 4. 2000
“Nasadili jsme režim 3 hodiny u kormidla, 1,5 hodiny servis a vaření a 1,5 hodiny pokus o spánek mezi šplouchanci slané vody. Stále silný vítr a hlavně neskutečné vlny, jsou z více stran a hádají se. Během dne chytáme dvě ohromné vlny (z jedné doslova letíme a druhá zaplavuje zezadu celou loď – přišli jsme o záchranný batoh s malým odsolovacím zařízením…). Jsme unaveni, ale bojujeme. Upluto 127 Nm.”Z lodního deníku, 16. 4. 2000
“Noc je stejná jako předešlé – letíme jak urvaný vagon a SECTOR dostává ohromné rány. Ráno zjišťujeme dvě naprasklá lanka. Refujeme plachty, snižujeme rychlost a snažíme se loď šetřit.”Z lodního deníku, 17. 4. 2000
“Ráno nalézáme na palubě snad 20 létajících ryb. U zadního lanka povolily další dva prameny, takže ho raději ulamujeme a zaplétáme do oka.”Z lodního deníku, 18. 4. 2000
“Noc byla plná zážitků – nejdříve jsme zažili ,malou vlnu tsunami’, prostě vlnu, která šla přes všechny ostatní a od levého horizontu k pravému (neumíme si vysvětlit vznik). Pak se zbláznily satelity a GPS, takže jsme najednou pluli rychlostí 145 uzlů a zpátky do Evropy a podobně. To trvalo tak dvě hodiny. A nakonec mě málem trefila do obličeje létající ryba. Přes den mokneme. Dáváme SECTOR do pořádku.”Z lodního deníku, 19. 4. 2000
“V 5.30 UT vidíme světlo majáku na Martiniku. VHF vysílačkou se spojujeme s jihočeským katamaranem, který nám vyplouvá asi 2 míle naproti. Spolu pak plujeme do Le Marinu a ve 13 hodin 19. dubna, po 26 dnech plavby z Kanárských ostrovů, přistáváme na pláži. Jsme spokojeni, vlastně šťastni a unaveni – poslední noci jsme moc nenaspali.”
Dokázali jsme to. Máme spoustu nových zkušeností, postřehů, námětů k přemýšlení. Něco mi ale plavba definitivně vzala – pocit člověčí nadvlády nad světem. Až při téhle plavbě jsem si naplno uvědomil, jak nás může příroda a osud rozdrtit, kdykoliv se jim zachce. Plavba mi vzala zdání moci nad světem a živly. A to je myslím dobře.
TECHNICKÉ DETAILY ULTRALEHKÉHO KATAMARANU SECTOR:
- Síla stěny nafukovacích plováků je 1 mm, ponor plováků byl 8 cm, teoretický výtlak plováků 7 tun, každý plovák měl tři nezávislé komory a pojistný ventil proti přetlaku, podponorová část plováků byla kryta “neprorazitelnou” fólií.
- Konstrukce je sestavena z trubek vyrobených ze speciálních lehkých slitin odolných proti mořské vodě (měď je ve slitině nahrazena křemíkem a pevnosti i pružnosti je docíleno složitým tepelným procesem).
- Katamaran váží bez nákladu pouhých 228 kg, což je při rozměrech 7 x 5 x 9 metrů velmi nízká váha.
- Paluba katamaranu je vyrobena ze speciální sítě – tkaniny používané na závodní trampolíny.
- Odsolovací zařízení vyprodukovalo během hodinového ručního čerpání asi 4 litry sladké vody, na výrobu 1 litru sladké vody bylo třeba přečerpat přibližně 130 litrů mořské vody.
- Solární panely 3 x 55 W během celé plavby bohatě pokrývaly spotřebu elektřiny.
- Satelitní terminál ORBCOMM umožňoval textovou komunikaci s pevninou.
- Satelitní záchranná bóje EPIRB je schopná s přesností asi 200 m lokalizovat loď v nouzi a předat polohu mezinárodnímu záchrannému systému.
- GPS přístroj Map 410 je schopen na integrované elektronické mapě světa určovat a zaznamenávat přesnou polohu a trasu plavby.
- červenec – srpen 2000
