Sekt vzniká vyvoláním sekundárního kvašení v láhvi. Výsledkem je originální perlivé víno, které si zamilovala honorace celého světa. Mezi nimi byl i ruský car Alexandr II., a zatoužil mít svůj vlastní zdroj.
TEXT A FOTO: BOHUMIL FIALA
Abrau-Ďurso sice trochu vypadá jako francouzský název, ale ve skutečnosti v něm nic francouzského není. Pochází totiž z Novorossijska. Abrau je název tamního jezera, který by se dal volně přeložit jako „sraz“, Ďurso je jméno zdejší řeky v překladu znamená „čtyři řeky“, protože tok napájejí čtyři zdroje.
Osada Abrau-Ďurso patří samosprávně k přístavnímu městu Novorossijsk a je součástí Krasnodarského kraje, který svou rozlohou odpovídá přibližně České republice. Tento kraj je považován za „žitnici Rosiji“, tedy sýpku Ruska.
Ale přejděme k našemu tématu a tím do historie. Šumivé víno, konkrétně šampaňské, začalo být v Rusku hodně populární po válce s Napoleonem. Ruská vojska vstoupila na území, kde během bojů pobývali francouzští vojáci, a získala zde jako válečnou kořist umělecké skvosty a také doposud málo známé šumivé víno. Vojáci to všechno přivezli na carský dvůr, kde se šampaňské stalo součástí bujarých oslav.
Na bitevním poli tenkrát porazili Rusové Francouze, ale v hodovních síních se jasným vítězem stala Francie, zastoupená šampaňským. Kdo pravé šampaňské ochutnal, ten se vůbec nediví, že hned v roce 1870 car Alexandr II. vydal dekret o zřízení „šampaňského domu Abrau“ na břehu stejnojmenného jezera, jež bylo pod správou carské rodiny.
NA VÝSLUNÍ
Přes četné pochybnosti se evropské odrůdy vinné révy, nezbytné pro výrobu šumivého vína, na severním Kavkazu dobře uchytily. Vždyť už v minulosti příznivé klima a půda bohatá na vápník dovolovaly zdejším hospodářům pěstovat broskve, chmel a tabák. V roce 1891 car Alexandr III. jmenoval správcem majetku knížete Lva Golicyna, pod jehož vedením bylo v průběhu pěti let vystavěno několik pozoruhodných vinných sklepů. A na konci roku 1898 se objevila první láhev šumivého vína s etiketou Abrau. To získávalo v roce 1903 také zlatou medaili na prestižní pařížské výstavě v kategorii nejlepší šumivé víno světa. Tyto úspěchy však nebyly pro cara uspokojivé. Při srovnání s chutí pravého šampaňského z Francie to totiž pořád nebylo ono. O dva roky později se to ovšem naprosto změnilo. V roce 1905 přijel do Abrau-Ďurso teprve třicetiletý Francouz Victor Dravigny, který již v té době měl za sebou práci ve věhlasných sklepích Épernay, a jemu se podařilo zásadně změnit chuť a styl zdejšího šumivého vína. V čem tkvělo kouzlo a tajemství, které dodalo šampaňskému Abrau tolik očekávanou noblesu? Malý detail přivezený z oblasti Champagne, nedílný komponent základu šumivého vína – jiné kvasinky!
VZESTUPY A PÁDY
Mikuláš II. se dočkal zásoby kvalitního šumivého vína a Victor Dra¬vigny se ocitl na výsluní carské přízně. Jako výraz ocenění dostal od Nikolaje kapesní hodinky a pouzdro na cigarety se symbolem dvouhlavého orla – skvosty byly vyrobené z ryzího zlata a zdobené brilianty.
Do poklidných dnů pak ale zasáhla první světová válka. Ve Francii byla 1. srpna 1914 vyhlášena mobilizace, a tak byl také Dravigny povolán zpět do vlasti a odveden na frontu. Ne ovšem na dlouho. Už v květnu roku 1915 dostal francouzský prezident Poincaré nečekaný dopis z Ruska: „My, car Mikuláš II., imperátor ruské říše, píšeme svému příteli Raymondu Poincaré, prezidentu Francouzské republiky, a prosíme ho, aby laskavě povolil Victoru Dravigny vrátit se co nejdříve ke svým povinnostem a nadále vést majetek, který je pod správou carské rodiny, totiž Abrau-Ďurso.“
„Šampaňské“ se stalo symbolem státního zájmu. Nešlo tu už jen nějaký nápoj, ale o prestiž ruského impéria, a Dravigny se tedy mohl vrátit do Abrau. Osud mu však dlouho nepřál. Jednu válku ve Francii opustil, a záhy se ocitl uprostřed druhé. Ruskem zmítala revoluce a občanská válka. Novorossijsk dobývali střídavě bolševici a menševici a všichni chtěli pouze jediné – vyplenit bohatě zásobené carské sklepy v Abrau-Ďurso a zmocnit se jich. Dravigny se svými společníky statečně bránil správu Abrau-Ďurso, udělenou carským dekretem, avšak 18. dubna roku 1919 už neměl jinou možnost, než přístavní město Novorossijsk opustit. Po zbytek života si Dravigny přál vrátit se zpět do Ruska, ale to už se mu nikdy nepodařilo. Zemřel 22. září 1929 v rodné Francii ve městě Remeši.
VE STÍNU DOBY
Od konce března roku 1920 převzala Abrau-Ďurso sovětská moc a bylo rozhodnuto zřídit zde sovětské družstvo nesoucí tradiční název. Ředitelem byl jmenován Eduard Avgustovič Věděl. Veškeré vědecké práce v hospodářství vedl Anton M. Frolov-Bagrejev, slavný vědecký enolog, který v Rusku zaváděl technologie výroby šumivých vín a založil národní školu výrobců šumivých vín. Tento muž se také zasloužil o obnovení produkce ruského sektu. Družstvo se stalo uznávaným šlechtitelským centrem, byly zde vyšlechtěny speciální kvasinkové kultury odolné vůči chladu, ověřovala se jejich funkce v různých druzích šumivého vína a zdokonalil se proces primárního kvašení. V dubnu roku 1942 byla družstvu za zásluhy o rozvoj vinařství udělena Stalinova cena. Bezprostředně po druhé světové válce byly zahájeny práce na projektu rekonstrukce závodu, v roce 1956, kdy byla přestavba dokončena, se výroba rozběhla naplno. Záhy překračovala všechny limity, které měl závod Abrau-Ďurso před válkou. Rozpočet na rekonstrukci byl poměrně velkorysý, a tak po dokončení prací zůstalo ještě dost prostředků na to, aby zde byly vystavěny i nové domy pro zaměstnance, prostorné ulice, parky a kolonády, zkrátka celá moderní infrastruktura města.
VE ZNAMENÍ EXPORTU
Rok 1969 přinesl zásadní změnu v image sektu Abrau určeného k exportu, především do USA. „Produkt pojmenovali rusky v anglickém přepisu – Nazdorovya,“ informuje nás Elena Potrova, průvodkyně sklepů Abrau-Ďurso. „U nás se vždycky při přípitku říkalo na naše zdorovje nebo na tvoje zdorovje,“ vysvětluje dále. „Vždyť je to i v hollywoodských filmech, když představitelé rusky mluvících herců pijí šampaňské, také při přípitku pronášejí na zdorovje,“ dodává.
V 70. letech zahájila v Novoros¬sijsku svou výrobu společnost Pepsi Co. Slavnostního otevření se účastnil také prezident korporace Donald McAndel, který byl při této příležitosti pozván do vinných sklepů Abrau. Při návštěvě ochutnal místní „šampaňské“ a hned si ho oblíbil. Společnost Pepsi Co. následovně podepsala smlouvu s Abrau-Ďurso, a tak začala velmi úspěšná cesta šumivého vína Nazdorovya za oceán (a nejen tam). Distribuce Nazdorovya byla soustředěna do čtyř klíčových měst USA: Washingtonu, New Yorku, Los Angeles a San Franciska. Kromě toho se začala vyvážet do Kanady, Brazílie, Mexika, Itálie, Belgie a zemí východní Evropy. Sovětský svaz byl v této době považován za světovou velmoc nejen ve výrobě vojenské techniky, ale také ve výrobě šumivých vín, a především těch kvalitních. V roce 1975 koupila společnost Moët & Chandon od závodu Abrau-Ďurso licenci na výrobu Sovětskoje šampaňskoje. A tak vývoz Nazdorovya směrem na západ nabral rychlý spád. Rok 1975 se stal pro „šampaňské“ z Abrau-Ďurso z hlediska reklamy a ocenění vůbec nejúspěšnějším. Vybrané americké restaurace zařazovaly Nazdorovya vedle francouzských šampaňských, a to dokonce ve stejné ceně 14 dolarů za sklenku.
SOUČASNOST
Rok 2006 je považován za znovuoživení šampaňského domu Abrau-Ďurso. Změna vlastnických poměrů hrála klíčovou roli v jeho další existenci a rozvoji. Získala jej skupina SVL v čele s úspěšným podnikatelem Borisem J. Titovem, který byl dávno předtím znám svou touhou zachovat a zvýšit výrobu ruského „šampaňského“ a navázat na tradici Abrau-Ďurso. Společnost SVL reflektuje moderní technologie, ale zároveň dbá na tradice. Více než sto let od doby, kdy své umění provozoval ve sklepích Abrau-Ďurso Victor Dravigny, se na severní Kavkaz, do malebného údolí jezera Abrau vypravil světoznámý enolog a výrobce šampaňského Hervé Jestine. A historie se znovu i v tomto případě opakovala. Po sto letech se šampaňský dům Abrau-Ďurso podílí také na oživení tradičních ruských slavností a recepcí v Kremlu, pořádaných při významných historickýchn příležitostech a událostech. Městečko Abrau nabízí návštěvníkům prohlídky historických sklepů, stylový hotel se „šampaňskými“ lázněmi a procedurami, gastronomické kurzy a vinnou turistiku. V roce 2011 bylo Abrau-Ďurso vybráno, aby se stalo oficiálním dodavatelem Olympijských her 2014 v Soči.
Vyprávění zakončíme slovy Claude, vnuka Victora Dravigny, který místo navštívil 14. května 2012 na pozvání majitele Abrau-Ďurso: „Můj dědeček by byl dojat, kdyby věděl, jakým způsobem práce pokročily. Pokud jde o mne, viděl jsem sklepy a technické vybavení, které by mohlo závidět mnoho francouzských vinařů. Můj obdiv však patří projektu jako takovému, ten umožňuje celému kraji zvyšovat kvalitu a kulturu života.“
