Až na místě člověk pochopí, proč je Vasův běh závodem, který se musí zažít. Předstartovní atmosféru Mory vystřídá horečka na startu v Sälenu. Na rozlehlé louce se tísní kolem patnácti tisíc lyžařů, které čeká devadesátikilometrová pouť do Mory. O patřičné rozproudění krve před startem, rozcvičení a dobrou náladu se postarají půvabné cvičitelky. Několikahodinové čekání dostane zcela jinou dimenzi? Jiní vsadí na zcela ojedinělou tradici, která náleží jen k Vasově běhu. Den před startem si totiž blokují “své” místo na startovním roštu. Zkřížené lyže každému jednoznačně oznámí, že právě toto místo někomu náleží.Trať lemují tisíce fanoušků, kteří ochotně půjčí hůlku, lyži, nabídnou čaj, pomeranč, povzbudí. Známé: “Heja, heja Swerige” vystřídá třeba: “Heja, heja Tjeckien” anebo: “Heja, heja Germany”.
VZPOMÍNKA NA GUSTAVA VASU Svátkem běžeckého lyžování je bezesporu každou první neděli v březnu ve švédském městečku Mora “Vasaloppet”, jenž má výsadní postavení mezi dálkovými běhy. Může se pyšnit řadou superlativů. Už jen jeho délka 89 km, vzbuzuje u řady lyžařů úctu. “Vasaloppet” není jen švédským lyžařským svátkem, ale celosvětovou oslavou úzkých prkének. Tomu je také vše podřízeno. Jak v Sälenu, kde se Vasův běh startuje, tak i v cílové stanici městečku Mora.
“Pro každého Švéda je startovní číslo z Vasova běhu chloubou, má ho doma vystaveno na důstojném místě. Start na Vasově běhu je prestižní záležitostí. Chce-li se někdo pochlubit svými sportovními výkony, pak největší váhu má dobré umístnění na Vasaloppetu,” řekl mi ještě před závodem Börjö Karlsson z klubu Örebro, který sice startuje už třetí rok v kategorii veteránů, ale na svém kontě má i několik startů v hlavním závodě. Chceme-li pochopit, proč si Švédové na “Vasaloppetu” tolik zakládají, musíme nahlédnout do historie. Závod byl založen na památku švédského krále Gustava I. Eriksona, který bojoval v čele partyzánských oddílů proti nadvládě dánského krále Kristiana II. Gustav I. podle pověsti na Nový rok 1522 uběhl vzdálenost mezi Sälenem a Morou, aby dobyl strategicky důležitou tvrz a porazil Dány. Podle jiných pramenů je závod památkou na dramatický běh dvou vesničanů Engelbrechta a Larse, kteří po uběhnutí z vesnice Mora do osady Sälen přivedli nazpět šlechtice Gustava Eriksona Vasu (od roku 1523 švédského krále Gustava I. Eriksona), který byl na odchodu ze země před Dány.
Památku Gustava Vasy uctilo poprvé v roce 1922 119 lyžařů, kteří závodili na trati mezi Sälenem blízko norských hranic a Morou na břehu jezera Siljan. “Vasaloppet” byl dlouho pouze švédskou záležitostí, až v padesátých letech se na startu objevili první zahraniční startující. Dnes je “vasák” nejmasovějším lyžařským podnikem. Slunečné ráno, třpytící se sníh a pověstná socha Gustava Vasy tak královsky dokáže vítat cílová stanice “Vasaloppetu”. Mora Vasovým během žije po celý rok, ale týden před startem jím doslova dýchá. “Večer budou v cílové rovince závody spojené s kulturním programem. Nezapomeňte, určitě to bude stát za to,” upozorňovali pořadatelé ve Stranden School při ubytování. “Zítra večer bude také v místním protestantském chrámu u příležitosti Vasaloppetu sloužena mše. Po ní pak proběhne varhanní koncert,” připomněli. Po dlouhé cestě a před startem tak důležitého závodu myslí ale většina závodníků na závod. Rychle se ubytovat, najít na zemi ten správný kout, rozhodit spacák a honem do stopy. LYŽAŘI VŠECH ZEMÍ
Centrem veškerého dění Vasova běhu je městečko Mora. Týdenní maraton závodů odstartuje TjejVasan, závod žen na zkrácené trati OxbergMora (30 km). V průběhu týdne si pak mohou trasu nejpopulárnějšího běhu na světě vyzkoušet ti, kteří se neodhodlali postavit na nedělní start. Öppet Spär je podnikem, který využívají v průběhu tří dnů tisíce příznivců rekreačního běžeckého lyžování. “Na trati není takový nával. V klidu a pohodě si můžeme vyzkoušet všechny nástrahy trati, vychutnat krásy naší přírody a přitom si pěkně protáhnout tělo,” svěřil se v Moře jeden z účastníků Öppet Späru a hned dodal, že se sice oficiálně neměří čas, ani se nebojuje o umístnění, přesto je start na takovém podniku velkým zážitkem. Vyvrcholením “týdne běžeckého lyžování v Moře” je “Vasaloppet”. Z poklidného městečka se jako mávnutím kouzelného proutku stane už v pátek odpoledne včelí úl. U pomníku Gustava Vasy, který je mimo jiné tradičním místem pro dokumentační snímek, se střídají lyžaři z celého světa, i ze zemí, kde bychom příznivce běžeckého lyžování jen stěží hledali. Myslíte, že v takovém Nigeru vědí o Vasově běhu? Vědí, na start se postavili dva reprezentanti této africké země.
“Narodil jsem se sice v Izraeli, ale od mých patnácti let trvale bydlíme ve Falunu. V tom by byl čert, abych se nenaučil na běžkách,” svěřil se sympatický Jarl Rästrand, jehož matka pochází z Izraele. “Na startu Vasaloppetu jsem letos podruhé a podívejte na mé číslo 12 051, to přece není špatné,” dodal s úsměvem. V suterénu obchodního domu, který byl na týden vyčleněn pro potřeby závodní kanceláře, se vystřídalo v průběhu čtyřiadvaceti hodin kolem deseti tisíc závodníků z 29 zemí. “Zbývající startovní čísla vydáváme v Sälenu,” informoval šéf závodní kanceláře Sören Haga. “Problémy? Ty máme, ale snažíme se je řešit tak, aby to startující ani nepostřehli.” O tom, že se na “Vasaloppetu” pracuje na nejvyšší profesionální úrovni, jsme se mohli přesvědčit i na vlastní kůži. Naše startovní čísla v závodní kanceláři prostě nebyla. Seversky půvabná blondýnka nahlédla do počítače a jedním telefonátem vše elegantně vyřešila. A my si připadali jako v pohádce…
Na čísle každého cizince je vlajka státu, z kterého pochází. Osobní povzbuzení potěší dvojnásob. Švédové se ale nespoléhají jen na své hlasivky. Uprostřed lesa, na malé mýtince vyhrává studentská kapela v country rytmu. Je nemálo těch, kteří hodí za hlavu stíhání soupeřů a poslechnou si pár taktů svižného swingu. Na řadě míst si dávají dostaveníčko s domorodci. Na zasněžených pláních, u plápolajícího ohně, usazeni na sobích kůžích pak povzbuzují své všechny závodníky. Barvitou a severskou náladu do kreslují sněžné skútry, které jsou ve středním Švédsku naprosto samozřejmým dopravním prostředkem.
TŘI TISÍCE TUB VOSKŮ Borůvková polévka patří k Vasově běhu stejně jako džbánek piva k vepřovému se zelím. “Bläbärsoppa”, jak pověstný nápoj ve Švédsku nazývají, jedněmi proklínaná, jinými do nebes vychvalovaná, je připravena na všech občerstvovacích stanicích. Stejně tak k “vasáku” patří “Vasalopsbullar”, bulky ze sladkého těsta podobné našemu mazanci. Bez potřebných iontových nápojů, čaje a kávy si “lauf” představit nelze. “Öl, öl!” Tuto nabídku zaslechnete na trati jen zřídka, ale příznivcům “nejlepšího ionťáku na světě”, neřekneme nic nového. I na pěnivý mok se dá jet skvěle, to moc dobře ví každý správný český běžkař. Nesmí se to ale přehánět…
Hovoří-li se o organizaci závodu, je nutné mluvit jen v superlativech. Od výdeje startovních čísel, přes dopravu na start, až po vytištění diplomů se jménem a dosaženým časem pro každého závodníka, funguje vše na jedničku. Tradičním místem jsou mazací stanice, kde startujícím světoznámé firmy namaží bezplatně lyže. Na nich se každoročně spotřebuje kolem třech tisíc tubiček tuhých vosků. Dále 2000 tub klistrů a asi sto litrů čistící emulze. Jen náklady firmy TOKO se odhadují na půl milionu švédských korun.Obdivuhodně zvládají pořadatelé dopravu osobních věcí závodníků ze startu do cíle. Věci uložené do plastikového vaku a odhozené v prostoru startu čekají na svého majitele v Moře přesně tam, kde bylo oznámeno. To vše musí zvládnout 250 mužů, kteří mají k dispozici na dopravu věcí závodníků 20 kamionů. Je až s podivem, jak se dokáží pořadatelé ve změti plastikových pytlů orientovat. Než se nadějete, vaše věci jsou na světě. Pak už jen zbývá odložit lyže do “úschovny” a vydat se autobusem na zasloužené občerstvení. V klidu a pohodě dostane unavené tělo, co potřebuje… “Vasaloppet” je u konce, nezbývá než se těšit na start dalšího ročníku. Závěrem dovolte ještě pár zajímavostí. “Vasaloppetu” se doposud zůčastnilo 288 535 závodníků, kteří dohromady oběhli 609 krát Zemi kolem rovníku. Nejrychlejší čas v historii zaběhl v roce 1986 Švéd Bengt Hassis (3:48:55). Nejrychlejší ženou historie je Ruska Antonia Ordinová, která devadesát kilometrů uběhla za 4:39:23 h. Každou první neděli se ve stopě vedoucí ze Sälenu do Mory ztratí asi 400 lidí. Ptáte se proč? Každý ze startujících totiž ubude na váze průměrně tři kilogramy, v přepočtu se tedy na devadesátikilometrové trati “vypaří” kolem čtyř stovek běžců…. To přesto, že po doběhnutí do cíle dostanou mimo tradičního diplomu i švédské národní jídlo Köttbullar. Na přípravu občerstvení po závodě se spotřebuje 3000 kg brambor, 2000 kg masových kuliček, 2000 kg zeleniny, 2000 kg omáčky, 165 kg másla, 240 kg sýra, 400 bochníků chleba, 1200 kg okurek a 9000 litrů nápojů. Mimo to na trati spotřebují závodníci 35 000 litrů “Bläbärssoppa” (borůvkové polévky), 16 000 litrů iontových nápojů, 5500 litrů kávy, 65 000 bulek “Vasaloppsbullar” a třeba 3000 litrů mléčné polévky. Občerstvovací stoly seřazené za sebe jsou dlouhé přes 600 metrů. Až na samotném startu člověk pochopí, jak velikým závodem Vasův běh je. Nediví se, proč každoročně přibývá startujících, kteří jsou ochotni obětovat mnoho jen proto, aby se za rok opět postavili v Sälenu na start. Stali se jedním z patnácti tisíc běžců, kteří po stopách Gustava Vasy směřují do Mory. Co je k tomu nutí? Především skvělá atmosféra, na kterou se nezapomíná. Na “Vasaloppet” se prostě vrací.
