TEXT: BARBORA BARONOVÁ
Vydá-li se člověk Skotskem po vlastní ose, nenavštíví sice během svého putování všechny tradiční destilérky ani romantické ruiny hradů, ale dotkne se opravdového tajemství, skrývajícího se mezi travnatými pahorky a chomáči chlupatých highlandských krav, které ho ušlapou spíš, než davy turistů.
Tajemné telurické proudy, zelenavé pahorky poseté ovcemi, mystická fialová vřesoviště i hejna dovádějících tuleňů u severních pláží působí blahodárně na lidskou psýchu, pošramocenou třeba zklamáním z plotem obehnaného jezera Loch Ness. I takové může být Skotsko, plné míst nabízejících možnosti k meditaci a rozjímání. Naše první cesta vedla do městečka Killin. Najdete ho přesně v půli cesty z Perthu do Fort Williamu, skryté mezi romantickými travnatými pahorky v údolí Glen Lochay. Většina návštěvníků zřejmě zamíří ke zřícenině hradu Finlarig. Ten se stal slavným v 16. století za vlády Duncana Campbella, a to především četnými popravami lidí modré krve. Tenhle kousek země je hotovým rájem pro fajnšmekrové lovce magických úkazů. Nejvíce se při svých hledáních soustřeďují na jámu uprostřed hlavního nádvoří. Nad ní se totiž konaly popravy a do ní padaly hlavy odsouzených, vše ku velké radosti přihlížejícího pána. Místo podle novodobých hledačů záhad prý stále vyzařuje silnou energii. Jisté je, že se vás při návštěvě tohoto místa zmocní nepříjemný pocit. Jaký je vliv samotných tajemných sil a jak moc za něj může povědomí o ponuré historii tohoto místa, zůstává záhadou. Cestou od hradu je dobré údolím chvíli bloumat. Jedna z cest totiž vede k oxfordské profesorce angličtiny Lindsay, která si na sklonku života pořídila privátní zdroj životadárné energie – zahradu se starodávnou keltskou kamennou svatyní na malé hůrce, porostlé hrubou šedivou travinou. Podle legend stavěli keltští druidové svatyně tam, kde ze země vyvěrala největší přírodní síla, kterou mohli jasnovidci po západu slunce i spatřit. Menhirům se říkalo též kameny plodnosti a u Lindsay na pozemku mají podobu shluků kamenů, do jejichž černého a jakoby druhého kamenného povrchu jsou vydlabány malé jamky. V místech střetu telurických a vzdušných proudů se údajně rodí draci – snad proto jich má Lindsay plný dům, i když jen těch vymodelovaných. Lindsay pořádá pro zájemce meditační sedánky. Killin není však jediným takovým místem ve Skotsku – země je vyvěrajícími telurickými proudy doslova prošpikována.
Na další druidské místo narážíme v Raffordu u Fiony a Cala, kteří provozují koňský Bed and Breakfast. Malý rituální kruh z kamení v Templestone vybízí k posezení. I tady se úrodě, zvířatům a lidem daří. Fiona nás seznamuje s výsledky výzkumů britských univerzit i s pocity návštěvníků. Hovoří vesměs o vibracích v prstech při doteku velkých rohových kamenů a o zvýšené teplotě v kruhu. Vědci zde připouštějí existenci zvláštní energie, měření navíc ukazuje, že proudy vedou skrz ruiny blízkého hradu Blervie. Navíc se v jeho blízkosti také nacházejí čtyři vztyčené kameny, které mohly kdysi být částí kruhové svatyně… Nedaleko Raffordu leží malebné přístavní městečko Findhorn s překrásnými písečnými plážemi. Romantickou idylu dotvářejí tuleni, slunící se na nedalekém ostrůvku. V městečku sídlí Findhorn Foundation, organizace, která se zabývá zdravým ekologickým stylem života a spirituálními prožitky. Pořádá pravidelné workshopy a návštěvníci z celého světa bydlí ve stoprocentně ekologických domcích. V ekocentru žijí zajímaví lidé – například stařenka, která v 78 letech ušla se svým poníkem více než sto mil, jen aby vybrala peníze na boj proti geneticky modifikovaným potravinám. Severní skotské pláže bývají vylidněné a skýtají prostor pro absolutní relaxaci – studená voda se sice nelíbí lidem, zato lososi a krabi zde mají ráj. Velké sádky jsou u romantických pláží Sango Bay poblíž města Durness. Poklidnou rybářskou atmosféru můžete nasávat také v kouzelném přístavu Lossiemouth a přitom si pochutnat na celé řadě mořských specialit. Nenechte si ujít ani spanilé tanečnice nebo urostlé svalovce, soutěžící v průběhu Highland Games v tradičních dovednostech, oslavujících skotskou a keltskou kulturu. Hry se konají ve stovce skotských měst (a svou tradici už mají i v České republice) od května do září a je tedy velká šance stihnout během putování po Skotsku alespoň jedny. Vrh borovicovou kládou, hod kamenem z potoka, to jsou jen malá lákadla oproti tomu, že závodníci nemusejí mít pod sukní (kiltem) žádné spodní prádlo. Svůdné myšlenky však spolehlivě každé ženě vytroubí z hlavy skupina dvacet a více dudáckých kapel, které na úvod a závěr každého dne hrají hromadně tradiční skotskou píseň Scotland the Brave nebo Amazing Grace.
