Podaří se přece jen nalézt zbytky takzvaného Tunguzského meteoritu a definitivně tak objasnit záhadu, kterou se vědci i záhadologové snaží rozluštit už sto let? Odpověď by měly dát průzkumné sondy, které chtějí příští rok vyvrtat italští vědci do dna sibiřského jezera Čeko. Domnívají se, že jezero je ve skutečnosti kráterem, který po dopadu zůstal.
„Jeho tvar se od subarktických sibiřských jezer liší a neodpovídá ani erozivním procesům. Naopak je kompatibilní s dopadem vesmírného tělesa,“ uvedl pro odborný časopis Nature Luca Gasperini z univerzity v Boloni. Jezero Čeko se nachází asi osm kilometrů od předpokládaného epicentra výbuchu. Má mírně eliptický tvar o průměru zhruba tři sta metrů a neobvykle příkré stěny, které se jako trychtýř táhnou do hloubky padesáti metrů. Ve středu jezera navíc vědci pod desetimetrovou vrstvou bahna zaznamenali kompaktní hmotu, která by mohla být právě zbytkem vesmírného tělesa. Kolegové italských vědců se zatím k jejich hypotéze stavějí zdrženlivě. Zatím totiž pro takové tvrzení chybějí hmatatelné důkazy, například roztavené nebo vyvržené horniny v okolí. Vesměs se však shodují na tom, že ve výzkumu jezera Čeko je třeba pokračovat. „To tvrzení je třeba brát vážně. A tak říkám, jděte do toho a vrtejte,“ poznamenal například specialista na asteroidy Richard Binzel z Massachusettského technologického institutu. Událost, která se stala 30. června 1908 v neobydlené oblasti u sibiřské řeky Podkamenné Tunguzky, byla totiž zřejmě největším střetem vesmírného tělesa se Zemí v historii lidstva. V současné době nejvíce přijímaná verze popisuje srážku s asi sedmdesátimetrovou kamennou planetkou, která pět až deset kilometrů nad zemí vybuchla a rozlétla se na malé kousky. Pokud by se teorie italských vědců potvrdila, znamenalo by to, že planetka byla ve skutečnosti z různých druhů materiálu a kus tělesa při výbuchu zůstal vcelku. Co se přesně v Tunguzce stalo, je pro vědce důležité proto, že o střetu velkých těles se Zemí existuje minimum informací. Do budoucna však nelze podobné srážky vyloučit, a nezbývá tedy než se připravit.
zpracoval Aleš Horáček, foto: wwwth.bo.infn.it
Co se staloSibiřskou oblastí Tunguzka otřásl 30. června výbuch o síle větší než 10 megatun TNT, tedy tisíckrát silnější než výbuch atomové bomby v Hirošimě.Tlaková vlna smetla 60 milionů stromů na území o rozloze 2000 km2.Ve městě Vanavara vzdáleném 65 km vytloukla tlaková vlna okna domů.
Lidé v blízkých oblastech utrpěli popáleniny kůže, které se jen obtížně hojily.Výbuch byl slyšet na vzdálenost tisíc kilometrů.Otřesy zaznamenaly seismologické stanice na celém světě.Obloha v Evropě a Asii byla několik nocí nezvykle světlá a ve střední Evropě byla vidět polární záře.Svědci vypověděli, že před výbuchem viděli na obloze letět jasnou žlutou kouli či válec.První vědeckou expedici na místo uspořádal až v roce 1927 ruský mineralog Leonid Kulik. zdroj: Wikipedie
