Ptala se Ludmila Veselá
Jaroslav Klempíř doprovázel jako hráč symfonického orchestru i takové operní hvězdy, jako jsou José Carreras a Plácido Domingo. Neustále ho to ale táhlo do polárních krajů. Nakonec se pustil do studia etnologie a etnografie. Dnes patří s manželkou Alenou, původně ekonomkou, mezi přední české znalce Grónska. Vaším druhým domovem se stalo Grónsko. Pro většinu populace synonymum věčného ledu, zimy a sněhových bouří.
Proč jste se usídlili právě tady? Právě kvůli zimě a sněhovým bouřím. Mít možnost bezprostředně pozorovat majestátnost arktické přírody. V zimě polární záři, plovoucí ledové hory, v létě zase jiné tváře nádherné přírody. Ale k pobytu zde nás ovlivnili hlavně domorodci.
Za jak dlouho jste se dokázali s Inuity domluvit? Zhruba tak za pět let. Ale dá se dorozumět i beze slov, vzájemným porozuměním a respektem. Učíte Eskymáky zpívat české písničky a vypravujete jim naše pohádky.
Se kterými jste měli největší úspěch? U malých Gróňanů jsme vždy zvítězili pro ně s naprostou exotikou, s písničkou „Běží liška k Táboru“.
Lišku tam znají lépe než my, ale ježek? To je exotické zvíře! Zrovna tak jako v pohádkách krteček! Pociťují Gróňané změny klimatu a uvědomují si je? Uvědomují a připravují se na ně s rozvahou jim vlastní.
Je nějaká vlastnost pro Gróňany typická? V čem se nejvíce liší od Čechů? Dobrou náladou. Láskou ke své rodné zemi, byť velmi drsné a hrdostí, že jsou Inuité – lidé. Inuk znamená člověk.
Jak vám zachutnala tamní kuchyně? Je dobrá, bohatá na ryby. Chybí nám ale ten pravý „český“ chleba. Grónsko je pro většinu z nás nepoznaná exotika.
Proč bychom tento ostrov měli navštívit? To je složitá otázka. Než někdo vyrazí do Grónska, měl by mít jasno, co od toho očekává, mít základní znalosti o pohybu a pobytu v polární přírodě.
Nechybí vám teplo, lesy, houby, koupání v rybníce? Nechybí.Vše nám vynahrazuje fascinující Arktida. Za lesy a koupáním jezdíme do Krkonoš, zvláště máme rádi Paseky nad Jizerou, Český ráj. A těch hub tady máme v létě třeba mnohem víc než v Česku.
Co je na životě v Grónsku nejtěžší? Pomyšlení, že by globalizace svými ošklivými chapadly rozdrtila přírodu a tím i myšlení lidí od pradávna spjatých s krutou, na druhou stranu moudrou přírodou.
Byli čeští vystěhovalci v Grónsku? Jejich stopy? Vazby Češi a Grónsko jsou skutečně významné. V roce 1733 připluli tři moravští misionáři do Grónska. Nebyli to vystěhovalci, ale dobrovolně připluli do Grónska na misijní činnost. Byli to příslušníci rozprášené jednoty bratrské, moravští bratři. Dodnes se tu setkáme se jmény jako Stach, Beck, Storch, původem z Moravy. A také budova univerzity v hlavním městě Nuuku, dříve Godthåbu se jmenuje dodnes „Nová Morava.
