NÁPOJ LIDU A JEHO BOHŮ

Co vlastně víme o pivu? Snad jen to, že je z alkoholických nápojů nejslabší a že je skvělé k vepřovému. Ale víme, že pivo je více než dvakrát starší než Kristus? „Jez chleba, Enkidu, to patří k žití! A pivo pij, jak zvykem je v zemi. Chléb jedl Enkidu, až do plna syta a pivo pil sedmero džbánků. Rozjařila se mysl jeho a počal zpívat…“ (Epos o Gilgamešovi v překladu L. Matouše) Tak líčí sumerský básník Enkiduovo setkání s nevěstou Samchat v eposu, vzniklém koncem třetího tisíciletí před Kristem. Že to bylo skute čně pivo, čeho Enkidu vypil sedmero džbánů, dnes již nemůže být pochyb. Vědci totiž našli v chrámových inventáriích hliněné tabulky již z 25. a 24. století př. n. l. Mezi nimi se po jejich rozluštění našly i recepty na nápoj, vařený z ječného sladu. Staří Sumerové dokonce znali „pivo husté“, „pivo černé“ a „pivo červené“. Ale nemylme se, tenkrát nešlo o pivo dnešní jakosti. Kvůli kalu a minerálním usazeninám se muselo pít stébly.
CHLÉB, PIVO A PYRAMIDY Ovšem pivo se ve starých dobách bralo i jako základní potravina. Napří- klad podle staroegyptského písaře Neferhotepa dostávali občané III. skupiny (dvorští lidé bez titulů se svými rodinami a služebnictvem) denně 525 chlebů, 38 džbánů piva a 50 svazků zeleniny – kromě koláčů a sladkostí.
Samozřejmě od počátků vaření piva provázely tento nápoj také různé pověry a rituály. Jednou z nejkurióznějších je ta, že pokud si chtěl takový starověký Egypťan něco dlouho pamatovat, napsal to na papyrus, namočil jej do piva, které vypil. Také mezi obětními dary faraónů a velmožů nalézáme pivo. Například dekret krále Thutmóse III. pro chrám Ptahův v Kamaku stanovuje jako trvalý denní příděl „Ptahovi, jenž sídlí na jih od své zdi ve Vésetu… nově zavedenou oběť 60 rozličných chlebů a dvou velkých džbánů piva…“
TÉMA NÁPOJ LIDU A JE STŘEDOVĚKÁ ALCHYMIE. Ještě i ve středověku bylo pivo zahaleno tajemstvími a pověrami. Vždyť jednotlivé etapy výroby byly po celá staletí hádankou a dobrých výsledků šlo dosáhnout jen s pomocí tajemných sil. Na některých dochovaných rytinách se objevuje sládek s šesticípou hvězdou, která měla celý proces chránit před silami nečistými. Věřilo se, že pivo je nápoj živý a citlivý a že také reaguje na chování sládka a jeho okolí. Například náhlý déšť způsobil, že pivo ztrácelo barvu. A při jeho výrobě muselo být ticho a klid. Takové neočekávaně vběhnuvší děti do místnosti, kde pivo kvasilo, byly neštěstím. Naopak když byl nápoj hotový, hluk mu mohl dodat sílu. Avšak o skutečných narozeninách piva můžeme hovořit, až když sládci začali používat chmel. To se stalo běžné teprve ve 12. století. Řeholnice z porýnského kláštera, později svatá Hildegarda ve svém díle „Přírodní vědy“ prohlašuje, že „hořkost chmelu vyrovnává některé škodlivé substance při kvašení a konzervuje tak nápoj.“ Uplatnění chmele v pivovarnictví podstatně zlepšilo jakost nápoje. Dodalo mu jasnosti a průzračnosti, na chuti přidalo hořkost k hašení žízně. A tak bychom konečně mohli z plných plic zajásat.
KONEČNĚ PIVO! V té době pocházel nejlepší chmel z Čech. Avšak pod trestem smrti byl zakázán vývoz jeho sazenic nebo semen. Ale i vaření piva samotného bylo v Čechách zakázáno pod hrozbou exkomunikace z církve. Sice tento zákaz nikdy nikdo příliš nedodržoval, ale teprve jeho zrušení Václavem I. umožnilo legální rozkvět pivovarnictví v Čechách. Vzhledem k rozvoji technologií, které přispěly k zvýšené trvanlivosti piva, již nebyla konzumace piva omezena jen na místo výroby. Dobré pivo se stalo obchodním artiklem. Po následujících 600 let úspěsně konkuruje vínu a dost ává se i na urozené stoly. Přesto nikdy nepřestalo být tím, čím je i dnes – především nápojem lidu prostého. Od poloviny minulého století české pivovarnictví přecházelo z vrchního na spodní kvašení sladu. A v roce 1842 byl na světě nový typ světlého ležáku, které je dodnes ve světě počítán mezi nejrozšířenější typy piva. Bohužel se o to zasloužili trochu paradoxně Američané. A tak vlastně vznikl.
NEJVĚTŠÍ SPOR V HISTORII PIVOVARNICTVÍ. Již od roku 1620 začali Angličané a Holanďané na americkém kontinentu zakládat moderní pivovary. Amerika však vděčí Němcům za největší pivovar na světě, dnes známý jako Anheuser-Busch. A právě pan Busch při několika cestách do Evropy objevil znamenitý ležák, který se vyráběl v Českých Budějovicích s označením budějovické pivo Budweiser Bier. Přesvědčil svého tchána a společníka, aby zahájili výrobu tohoto piva. To se stalo v roce 1876. Tehdy se město v Rakousku-Uhersku, odkud světlý ležák pocházel, jmenovalo německy Budweis. Od toho tedy Američané převzali název pro své pivo Budweiser. A nyní trochu o situaci ve městě Budweis (České Budějovice). Tehdy vařil v Budějovicích pivo kdekdo. Ve vzmáhajícím se obrozeneckém hnutí si čeští vlastenci založili ČESKÝ AKCIOVÝ PIVOVAR, později BUDVAR. V roce 1895 v něm byla uvařena první várka a už během několika málo let předstihl své okolní konkurenty. 12° světlý ležák z Budějovic se začal velmi úspěšně vyvážet jako Budějovické světlé – Budweiser a díky své kvalitě a chutnosti se stal rychle známým. Po znárodňování velmi silně zapůsobily snahy o integraci a seskupení pivovarských provozů, a tak vznikla situace, že je dnes budějovický Budvar exportérem tradičního budějovického piva a vlastníkem tradičních obchodn ích známek. Dnes je také vůbec nejv ětším exportérem piva z Čech. Mezi americkou společností a českým Budvarem v minulosti existovaly dohody, podle nichž měli Američané trh Nového světa, Budějovičtí většinu Evropy. Ale záhy po rozpadu tzv. východního bloku stoupl objem výroby budějovického Budvaru o více než 70 %. Také americká společnost Anheuser- Busch v nových českých podmínk ách vycítila příležitost, jak s konečnou platností vyřešit otázku ochranné známky. A bitva je na světě. Pokud by se americký koncern většinově podílel na vlastnictví budějovického Budvaru, známka by Američanům spadla do klína. Byla by to jistě škoda. Vždyť v době, kdy se v Budějovic ích vařilo pivo „na každém rohu“, se ještě po širých prériích nového kontinentu proháněla stáda buvolů. Nenechme si ukrást tradici, bylo by to stejné, jako prodat do Států Karl štejn a potom se dívat, jak je v plechovkách exportován do celého světa.