TEXT: Jiří Škoda, FOTO: Globe media/Reuters/Carlos Barria
Co mají společného neonacisté, Mongolsko a ochrana životního prostředí? Extrémistické skupiny se objevují všude, kde existuje nějaké pnutí. Nejinak tomu je i na Středním východě.
Něco zde nesedí už na první pohled. Většina z nás si při zmínkách o Mongolsku vybaví spíše rozsáhlou step s pastevci a jurtami, někdo si pak možná vzpomene na obrázky pingpongových stolů na šedivých ulánbátarských sídlištích. Ale hákové kříže a jiná nacistická symbolika v asijském prostředí? To je spíš jak z přehnaně komiksově stylizované počítačové hry. Přesto jsou snímky pravé a ukazují jednu z odvrácených stran mongolské společnosti.
V Mongolsku působí už několik let hned několik neonacistických skupin. Největší pozornost v zahraničí si získala ta se jménem Tsagaan Khass – Bílá svastika. Jsou to právě oni, kdo chodí oblečeni v kopiích nacistických uniforem z druhé světové války. Hákové kříže všude, kam se podíváte, nacistické orlice, oblečení i vybavení bytů v typické černo-červené barvě. Zdraví se vztyčenou pravicí a obdivují dílo Adolfa Hitlera. „Je to někdo, koho respektujeme. Naučil nás, jak si chránit vlastní národní identitu. Jediné, s čím nesouhlasíme, je fakt, že rozpoutal druhou světovou válku,“ nechal se slyšet vůdce skupiny, který vystupuje pouze pod přezdívkou Big Brother. Používání nacistických symbolů pak vysvětluje tím, že jsou to do velké míry symboly s původem v Asii. „Hitler postavil Německo na nohy, stejně to můžeme udělat i my tady,“ dodává.
Cizincům stop
Skupina Tsagaan Khass pravděpodobně nemá více jak sto členů, ale to neznamená, že by nebyly vidět „výsledky“ jejich práce. Jejich hlavním tématem je očištění země od všeho nemongolského. Nejčastějším terčem jejich útoků jsou tak zahraniční dělníci, převážně z Ruska a Číny, kteří pracují v místních dolech. „Musíme si být jistí, že krev našeho národa zůstane neposkvrněná. Je to o naší nezávislosti. Pokud se začneme paktovat s Číňany, brzy nás pohltí. Mongolská společnost není moc bohatá a velký soused nás může kdykoli převálcovat,“ snaží se vysvětlit členové hnutí své chování, za které padlo i mnoho obvinění. Především z fyzického napadání smíšených manželských párů, vyhrožování dělníkům, a to včetně případů, které se odehrály v bytech napadených. Neonacisté také holili hlavy ženám, o kterých byli přesvědčeni, že mají intimní vztah s dělníky nemongolského původu.
Podobné násilné chování skupině na popularitě samozřejmě moc nepřidalo. Proto se před pár měsíci rozhodla pro jiný postup, a za hlavní téma si zvolili ochranu životního prostředí. Pozadí je stejné, ale cíl trochu jiný. „Dříve jsme se snažili zastrašit samotné dělníky, ale to moc nefungovalo. Proto se nyní zaměřujeme na těžební společnosti, které je zaměstnávají,“ vysvětluje Big Brother. Velkou část těžby v zemi zajišťují zahraniční společnosti, což se nacionalistům pochopitelně nelíbí. Těžba nerostných surovin je přitom hlavním tahounem mongolské ekonomiky. Neonacisté sami sebe prohlásili za ochránce národního bohatství a nyní objíždějí jednotlivé firmy a snaží se je usvědčit z nedostatečné snahy o ochranu životního prostředí. Pod různými pohrůžkami se domáhají dokumentů či odebírají vzorky půdy k testům, zda není kontaminovaná.
Čištění studánek
Na druhou stranu – nepřikládejme neonacistům větší význam, než mají. Mongolská společnost není zdaleka tak izolacionistická a nacionalistická, jak se nám podobné skupiny snaží namluvit. Právě naopak. Jak ukazuje historická i soudobá zkušenost, Mongolové jsou velmi otevření cizím názorům i celým kulturám. A problémy spojené s těžbou, jako je nedostatečné vymáhání zákonů na ochranu životního prostředí nebo nedostatečný odvod financí do státního rozpočtu, trápí i politickou reprezentaci. Což dokazuje i znovuzvolení mongolského prezidenta Elbegdorj Tsakhia, který chce těžbu přísněji kontrolovat.
Neonacistické skupiny se v Mongolsku začaly objevovat zhruba před patnácti lety v reakci na množící se počty zahraničních obyvatel. Poslední kapkou prý byly cizojazyčné cedule v ulicích. Násilné střety na sebe nenechaly dlouho čekat. Přestože se nyní neonacisté snaží zaujmout zelenými tématy, názor na ně už se u lidí asi nezmění. Nepomohlo to ostatně ani v České republice. Je tomu pár let, co se několik nacionalistických skupin přihlásilo k programu ochrany životního prostředí. Čištění studánek v období mezi pochody zaměřenými proti různým skupinám obyvatel jim ale na popularitě moc nepřidalo.
