Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. V jižních Čechách jsem si dopřával odpočinku v jedné budějovické restauraci a zapovídal se s Alešem. Ukázalo se, že pracuje v místním pivovaru, a po družném hovoru mě pozval do provozu. Kdo by odolal?
Vrátnicí jsme prošli jak horký nůž máslem a já vstoupil do „země zaslíbené“, kterou by každý, kdo jednou propadl pivnímu moku, rád navštívil. „Tady máme novou expozici týkající se historie pivovaru a vlastně celého pivovarnictví v Budějovicích. Jo, to musely být časy, když se pivo vařilo snad v každém měšťanském domě,“ zasní se Aleš. „Akorát postupem času malí pivovarníci začali upadat, až zanikli úplně, protože na scénu přišel roku 1495 městský pivovar a čtyři století po něm Český akciový pivovar, náš přímý předchůdce. Víš, že slovíčko Budvar je složeno z prvních a posledních třech písmen názvu Budějovický pivovar?“zní mi v uších Alešova otázka. Já se však ještě uklidňuji po cestě důlním výtahem do studny pivovaru, což je součástí prohlídky. Jedná se o třistametrovou cestu artéským vrtem do nitra Země k místu, z kterého Budvar čerpá vodu. Ač jsem věděl, že se jedná jen o simulaci, tak efekt jízdy a hlavně otřesů je tak dokonalý, že se mi stále třesou kolena.
ZNAČKOVÉ SPORY
Třas kolen pozvolna opadá a mě napadá otázka týkající se ochranné značky pivovaru a soudních řízení s ní spojených. „Jak to, že si Američani nárokují název Budweiser, když v Budějovicích se pivo vařilo dříve, než byla Amerika objevena?“ ptám se Aleše. „Ono to je složitější než jasná historická data,“ dostává se mi odpovědi. „Zkráceně a zjednodušeně to je asi tak, počátek problému se značkou přichází pravděpodobně s Carlem Conradem, který měl nápad vařit pivo pod tradičními názvy z Evropy, aby tím zvýšil prodej. A tak se začalo v USA vařit pivo jako Michelob Beer (Měcholupy), Liebotschaner Beer (Libočany) a samozřejmě i Budweiser Beer. Počátkem 20. století došlo k dohodě, že akciový pivovar si ponechá název Imported Budweiser Beer from Budweis City s dovětkem Original Bohemian pro celý svět a americký pivovar Anheuser-Busch bude mít svůj Lager Beer. Jenže pak přišla v USA prohibice a do dějin zasáhla 1. a 2. světová válka, což ovlivnilo transport Budvaru za oceán. Těsně před 2. světovou válkou byl Budějovický pivovar pod hrozbou zabavení produkce v USA donucen podepsat novou smlouvu, která je dodnes platná, avšak ponechává oběma pivovarům velký prostor k uplatňování svých práv na značku ve všech zemích mimo USA. Zjednodušeně můžeme říct, že ve Státech se český Budvar musí prodávat pod označením Czechvar namísto klasického Budweiser Bier. A co nejvíce leží americkým pivovarníkům v žaludku, je úspěšná exportní politika pivovaru a těžko napadnutelné registrace našich ochranných známek především v Evropě, ale i jinde. Dokonce nás chtěli Američané v devadesátém roce koupit, což jim nevyšlo,“ usmívá se Aleš a dodává, „dnes jsme jeden z posledních ryze českých národních podniků.“
NEJVĚTŠÍ MINIPIVOVAR
„Teď tě vezmu k našim alchymistům do laboratoře, ale ještě předtím zajdeme na varnu a do sklepa,“ směruje mé kroky Aleš. Při vstupu mě ovane typická vůně sladu a já stojím úplně perplex při pohledu na varné kádě. Vypadá to jako v Alibabově jeskyni pokladů, jen místo zlata se zde třpytí měď. Ohromný prostor připomíná hradní sál, ale čemu se vlastně divím, jsem v království piva. Procházím bez dechu mezi káděmi, které mě fascinují jako Němce orloj, a napadá mě, že odsud by se dala napájet pivem i menší říčka po vzoru pohádky Dařbuján a Pandrhola. Všechna ta slova známá z reklam, jako tradice, kvalita či skvělá chuť zde dostávají pevné obrysy. Do mého snění mi vstupuje Aleš: „Držíme se původní receptury vaření staré desítky let, součástí tradice jsou i suroviny. Chmel bereme jen ze Žatce a vodu máme z vlastní studny. Vcelku si zakládáme na poctivé práci s pivem, stejně jako to dělají dnes oblíbené minipivovary, pracujeme obdobně jako ony. Jsme v podstatě asi největší minipivovar na světě,“ říká mi se smíchem Aleš.
OBLUDY
„Tak co? Žízeň? Myslím, že bychom měli postoupit od teorie k praxi a sestoupit do sklepů,“ zavelí Aleš, a nabírá kurz do zmíněných prostor. Tou dobou jsem netušil, že mé překvapení bude pokračovat i dále. Se vstupem do míst s tanky na pivo mě nejprve ovanul chlad, ale to je sklepní standard. Stejně jako degustační tuplák, který mi Aleš natankoval po okraj. Nejsem žádný velký pivař, takže první dvojpivo hned začínám trošku cítit, ale nedejte si, když to tak chutná. Navíc ta sugestivní atmosféra pivovarského sklepa. S dopitím se mi v ruce hned ocitá druhá dávka pěnivého moku. „Tak a teď půjdeme na obludy,“ nadhodí Aleš a přecházíme do dalšího křídla budovy. Přemýšlím, o co půjde, přece jen jsem již v pár pivovarech byl, ale Budvar mě neustále ohromuje něčím novým. „Tak to jsou ony,“ ukazuje Aleš a já mám pocit, že jsem se nikdy necítil menší. Obludy jsou místní gigantické tanky na ležák, před kterými se cítím asi jako Jonáš před velrybou. Velikost je neuvěřitelná, dokonce i jejich transport lodí po Dunaji, jak mi prozradil Aleš, byl místy počítán na centimetry. Dopíjím druhý tuplák a cítím, jak se dostavuje příjemný pocit klidu a pohody, prostě není nic lepšího než čerstvé pivko přímo od zdroje.
U ALCHYMISTŮ
Nicméně je třeba postoupit dále. Jeden dva průchody dveřmi a jako mávnutím kouzelného proutku jsme v diametrálně odlišném prostředí. Měděné kádě varny i obří tanky jsou pryč a já se dívám na soubory baněk, zkumavek a dalšího laboratorního skla. „Koho mi to sem vedeš?“ zaševelí docent Šavel, vedoucí výzkumu v Budvaru. Po formálním představení jsme neformálně zasedli ke stolu a započali polední pauzu v místnosti, která běžně slouží k degustacím. Když se ve dveřích objevil spolupracovník docenta Šavla se šestilitrovou baňkou na vzorky s povědomým obsahem, pochopil jsem, že i dnes bude místnost sloužit stejně. Hlavně abych si ty hluboké zážitky pamatoval, napadá mě. S prvním žejdlíkem v laboratoři a posilněn ze sklepa jsem si neodpustil drzou otázku: „Slyšel jsem, že údajně po Budvaru ráno bolí hlava.“ Místo facky se mi vzápětí dostalo odpovědi, a to přímo od vedoucí laboratoře, která se náhodně zastavila. „Též jsem to slyšela, nicméně také jsem zjistila, že spousta lidí tento názor pouze reprodukuje, aniž by si Budvar sami ochutnali. Přece jen zásobujeme šedesát světových trhů a ze zahraničí nikdy takováto odezva nepřišla. Pochvaluje se vyšší obsah alkoholu a skvělá pitelnost. To nám spíš dělají potíže restauratéři, kteří nedbají na čistotu trubek, to je ovšem problém všech pivovarníků napříč trhem, nejen náš. Taková trubka zanesená šlemem zničí úsilí všech lidí, kteří se na výrobě podíleli. Od nás odchází vždy prvotřídní pivo.“
ORIGINÁL SE POZNÁ
Nicméně musím přiznat, že největší zážitek byla konverzace s docentem Šavlem. Ve svém poutavém vyprávění mi vysvětlil, že mírná konzumace alkoholu je zdraví prospěšná a také zdůraznil kvality piva jako nejlepšího nápoje. Pivo dává lidskému organismu mnohé látky, včetně potřebných vitaminů i minerálů. V podstatě se dá říct, že z piva může být člověk živ. A také nezapomněl pochválit Budvar: „Ať si Američani dělají, co chtějí, jejich pivní kopie přes všechny snahy bude vždy jen průměrným představitelem univerzálního piva. Budějovický originál každý konzument bezpečně pozná, protože naším cílem není hlavně ovládnout trh, ale zachovat poctivé pivo i budoucím generacím.“ Přemýšlel jsem o tom po zbytek odpoledne i večer, když jsme s Alešem zkoušeli kvalitu nefiltrované dvanáctky pojmenované „kroužek“, a musím říct, že po ránu po této pivní exkurzi byla má hlava vskutku bez následků.
