NÁVRAT LVA

Sloní národní park Addo (Addo Elephant National Park) v údolní oblasti Sundays River provincie Eastern Cape v Jihoafrické republice patřil sto dvacet let slonům. K večerním hlasům buše se ale teď přidalo oznámení, že teritorium má nového pána – vrátil se lev. Poslední lev byl na zdejším území zastřelen v roce 1879 v oblasti East Griqualand provincie Eastern Cape. A šest lvů Panthera leo sem bylo znovu vypuštěno 3. října 2003. Historická akce začala uprostřed srpna daleko na jihoafricko-namibijsko-botswanském trojmezí v národním parku Kgalagadi Transfrontier. Odchytové týmy dlouhé týdny pročesávaly obrovskou oblast pouště Kalahari a hledaly velké kočky. Jenže jejich kožich perfektně splývá s okolním pískem, a tak trval lov déle, než se čekalo. Lvi z tohoto parku byli vybráni proto, že jsou geneticky nejbližší původnímu vymřelému kapskému lvu. Kromě toho bylo třeba, aby byli zdraví. Dlouhodobý a doložený průzkum potvrzoval, že jejich populace není zasažena žádnou z nebezpečných chorob ohrožujících v současnosti velké kočky v Africe, jakými jsou hlavně bovinní tuberkulóza a virus FIV, podobný lidskému HIV. Šest predátorů Konečně bylo uspáno šest lvů a převezeno do přivykacího centra v parku Addo. Protože odchyt se povedl později, než se čekalo, byli lvi přivezeni ve dvou skupinách. Byli vybráni z různých smeček po celé Kalahari, aby se zachovala co největší genetická rozmanitost. První skupina lvů – asi šest let stará samice a dvouletý a tříapůlletý samec – přijela do centra 23. srpna po sedmnáctihodinové cestě. Rovnou byli vyloženi do určeného místa poblíž Rooidam v parku Addo, kde začalo jejich měsíční přivykací období. Začátky byly velmi krušné, lvi neustále útočili na plot a zvláště jeden ze samců se dokonce pokoušel prokousat dráty nabité elektřinou. Postupně se naštěstí uklidňovali a zvykali si jeden na druhého. Po nějaké době se začali spolu i krmit. Druhá skupina lvů přibyla o čtyři dny později. Byla to asi rok a půl stará samice a dva další samci, stejně staří jako předchozí. Skupina byla umístěna na opačnou stranu parku (do Gorahu). Záměrem bylo vytvořit dvě smečky po dvou samcích a jedné samici, které by se pohybovaly na opačných stranách parku. Poměr samců a samic byl sestaven tak, aby lvi nepřibývali příliš rychle. Výzkumné programy ukázaly, že hlavní část parku Addo o rozloze třináct tisíc hektarů uživí jen asi kolem dvaceti lvů. Krmení se lvům vozilo každé tři až čtyři dny. Správci je vhazovali do ohrady pomocí speciální rampy, aby šelmy neviděly ani auto, ani lidi, kteří mršinu přivezli. Jídelníček byl tvořen hlavně antilopou kudu, prasetem savanovým, pštrosem a buvolcem stepním, protože právě tyto druhy se v parku hojně vyskytují. Před vypuštěním byl lvům připevněn obojek s vysílačkou využívající novou technologii přenosu dat o pozici jedince na mobilní telefon. Třetí říjnový den členové výkonného výboru Jihoafrických národních parků (SANParks) spolu se starostou přiléhající komunity Blue Crane pronesli krátké projevy a vrata ohrady se otevřela. Lvi měli několikadenní hladovku, aby bylo možné vylákat je z ohrady na šťavnatou mršinu antilopy kudu. Šelmy se ale zdráhaly. Za vraty bylo příliš lidí, protože tu byli nejen pracovníci parku a hosté, ale i novináři. Trvalo tři hodiny, než se nechaly vylákat a vyběhly do nového teritoria. Jako uličníci Původním plánem bylo vytvořit dvě smečky, ale člověk míní, a příroda mění. Mladí samci neprojevili žádnou chuť zakládat rodinu (zřejmě jdou s dobou) a vytvořili partičku pohybující se krajinou jako skupina uprchlých ženichů. Pravidelně jsou vídáni při rozbřesku na vrcholku kopce Zuurkop, kde relaxují po divoké noci a přehlížejí své teritorium. Tady jsme je také načapali. Pečlivě pročesávali porost a občas přežvýkli zbytky dobroty z uplynulé noci. Vzhledem k brzké hodině a nízké teplotě (kolem 10 °C) byli velmi aktivní a bavili se vzájemným otíráním a vlastní hygienou. Se stoupající teplotou se pomalu přesouvali k okraji vrcholku, aby se někde dole pod ním uložili do stínu křovin. Právě tady je volné prostranství, kde návštěvníci parku mohou vystoupit z auta, pokochat se rozhledem a protáhnout nohy, ovšem jak hlásá tabulka – vše na vlastní nebezpečí. Důstojně kráčející mladý lev ještě s řídkou hřívou jako by si nápis pozorně přečetl, pak se velmi elegantně natočil hned vedle, pokrčil zadní nohy a vykonal potřebu, kterou i král vykonat musí. Starší mohutný samec se zase rozhodl uprostřed chůze si odpočinout a svalil se jen pár metrů od nás. Jeho mohutné zívnutí nás ohromilo. Stále ještě rudé tlapy a ostrý pohled jasně naznačovaly, čemu se v noci věnoval. Po několika minutách se zvedl a následován svými druhy zmizel za okrajem kopce. Návrat k přirozenému S příchodem lvů se život v parku změnil. Pro více jak čtyři sta slonů jsou sice noví obyvatelé pramalou hrozbou, ale doposud bezstarostně se pasoucí stáda býložravců najednou zjistila, že venku je něco většího než šakal čabrakový (Canis mesomelas). Lvi jsou atrakcí pro turisty, kteří dychtivě pozorují křoviny. Zaměstnanci parku musejí neustále kontrolovat elektrický plot a svádět tak nekonečnou bitvu s prasaty savanovými, která se ho snaží podhrabat. Vedení parku doufá, že lvi se zaměří hlavně na antilopu kudu velkého (Tragelaphus strepsiceros), buvolce stepního (Alcelaphus buselaphus) a prase savanové (Phacochoerus africanus), jejichž stavy začínají být v parku neúnosné. Zejména přes dva tisíce kusů antilop kudu velkých dělá takové starosti hlavnímu manažerovi Luciu Moolmanovi, že uvažoval o odstřelu. Vypuštění lvů je tak prvním krokem k obnovení rovnováhy ekosystému. Dalším krokem bylo dovezení hyen skvrnitých (Crocuta crocuta), kterých je v současné době v parku také jen šest. Podle posledních zpráv (srpen 2005) od ekoložky Megan Bradfieldové obě lvice nedávno vrhly mláďata. Bohužel lvíčata mladší lvice nebyla od té doby spatřena a předpokládá se, že je ostatní lvi nebo hyeny zabili. Lví samci často zabíjejí mladé z cizích smeček. Starší lvice s mláďaty je pravidelně vidět, jak navštěvuje určitá místa, ale je předčasné dělat optimistické závěry. Katastrofická tuberkulóza Kgalagadi Transfrontier Park, odkud byli vybráni lvi pro Addo, patří mezi několik málo oblastí, kde tito predátoři netrpí tuberkulózou. Nemoc propukla u lvů v devadesátých letech minulého století. První vyhublé, nakažené šelmy byly pozorovány v roce 1995 v Krugerově národním parku. V roce 1998 se odhadovalo, že je už nakaženo devadesát procent lvů v jižní části parku a do deseti let zemřou. Zdrojem choroby bylo maso buvolů kaferských, jejich hlavní kořisti. Ti se nakazili dobytčí tuberkulózou (bakterie Mycobacterium bovis) v 50. letech od domácího skotu v jižní části parku, kde ještě nebyl stabilní plot a domácí zvířata se volně pohybovala i na chráněném území. Mezi domácí skot se nemoc rozšířila od jedinců přivezených z Evropy. Nákaza se postupně rozšiřovala a na konci století propukla naplno. Zatímco u buvolů se nemoc šíří respirační cestou, tedy kapénkovou nákazou, a nemocná zvířata se mohou dožít vysokého věku nebo se stanou jenom přenašeči, lvi se nakazili pouze pojídáním infikovaného masa a průběh nemoci je tak nesrovnatelně dramatičtější. Velká ohniska bakterií totiž obsahují hlavně vnitřnosti ulovených zvířat, tolik oblíbená pochoutka šelem. Byli nalezeni i nakažení leopardi i gepardi, ale zdaleka ne v takovém měřítku jako lvi. Důvodem je zřejmě orientace na jinou potravu. Bovinní tuberkulóza se projevuje lézemi plic, kloubů, kostí a tím omezuje pohyblivost postižené šelmy. Napadeny jsou lymfatické uzliny a zhorší se funkce trávicího systému, takže se do krve dostává z potravy méně živin. Výsledkem je celkové oslabení a nemocné zvíře se stane obětí jiných lvů nebo hyen, případně oslabené a vyhladovělé umírá. Kočičí HIV A aby toho ještě nebylo málo, k rozvinutí tuberkulózy přispívalo další onemocnění. Zjistilo se, že lvi trpí virem Feline Immunodeficiency Virus (FIV), což je kočičí ekvivalent viru HIV. Stejně jako u lidí ničí bílé krvinky a naruší imunitní systém. Organismus se pak hůře brání jakékoliv infekci a tuberkulóza propuká velmi prudce. Protože chybějí peníze na větší výzkum, není zcela jasné, v jaké míře virus FIV lvy v celé Africe zasáhl. Výzkumy v Serengeti, kráteru Ngorongoro v Tanzanii a řadě jihoafrických národních parků potvrdily, že nakaženo touto nemocí je zde devadesát procent lví populace. Naproti tomu v národním parku Etosha v Namibii byli všichni lvi zdraví. Výroba vakcíny může trvat až deset let, a tak se předpokládalo, že do té doby mohou být všichni nakažení lvi mrtví. Přišlo překvapení – nakažená populace lvů přežila a počet uhynulých zvířat je obdobný jako u zdravých predátorů v jiných částech kontinentu. Je možné, že virus není novým problémem lví populace, někteří jedinci jsou po svých předcích geneticky vybaveni pro boj s touto infekcí. Ti přežijí a přirozeně vybaví další generaci pevnou imunitou. Jejich odolnost vůči viru by se také mohla stát cílem výzkumu vědců hledajících lék proti viru HIV u lidí.