Je mrazivý lednový den, těsně před svítáním. Přijatelné světlo na focení bude nejdříve za hodinu, přesto oblečen jako eskymák zalézám do fotografického krytu, dřevěné bedny zpola zakopané v zemi a překryté větvemi a rákosím. Kryt je na okraji rybníka. Nebýt otvoru, kterým je vystrčen objektiv, není v okolní vegetaci téměř vidět. Kryt se nachází asi 30 metrů od hromady mrtvých ryb, sloužících jako potrava pro některé ptáky, především orly mořské, hlavní objekt mého zájmu.
DLOUHÉ ČEKÁNÍ
Orli, ale i další ptáci, kteří mohou někde v okolí v korunách stromů sedět, mne při zalézání do krytu nesmějí vidět. Mají výbornou paměť, pokud by mne zahlédli, těžko by se ke krytu dnes i v příštích dnech přiblížili. V téměř úplné tmě uvnitř krytu rychle po paměti fixuji teleobjektiv na stativ, a začíná nekonečné, mnohahodinové čekání. Protože je v okolí minus dvacet, zapaluji v plechovce pod nohama trochu lihu. Přestože štěrbinami ve stěnách krytu profukuje, dá se tím udržet snesitelná teplota. Ve fotobrašně, která leží na promrzlé zemi za mými zády, se teplota od okolní příliš neliší, druhou kameru raději strkám pod péřovou bundu a čas od času je obměňuji.
Těsně po východu slunce se na krmišti objevují první ptáci. Mihne se stín a přistává káně lesní. Po chvíli usedá na rybu a pokouší se utrhnout kus zmrzlé tkáně. Krmící se pták je zjevně signálem pro daleko opatrnější vrány a straky, že “vzduch je čistý”, za chvíli se jich v okolí na sněhu černají desítky.
 Orel po usednutí připomíná spíše načepýřenou slepici s mohutným zahnutým zobákem. |
Protože je silný mráz a vysoká vrstva sněhu, jsou zjevně vyhládlí, za celé dopoledne se jich zde vystřídají desítky, včetně volavek popelavých a páru krkavců. Jenom orel pořád nikde. Teprve ve dvě hodiny odpoledne, kdy už jako mnohokrát předtím uvažuji, že z toho opět nic nebude, je náhle “něco ve vzduchu”. Vrány začnou výstražně křičet, krmící se káně znehybní, pozoruje oblohu a po chvíli prudce odlétá. Nad opuštěným krmištěm se mihne veliký stín a vzápětí, asi 50 metrů daleko, usedá obrovský dravec. Za několik okamžiků druhý orel usedá na vzdálený strom. S roztaženými křídly s rozpětím téměř dva a půl metru vypadá orel impozantně. Po usednutí na led spíše připomíná velkou načepýřenou slepici s mohutným zahnutým žlutým zobákem.
Orel se opatrně rozhlíží kolem a pozoruje kryt. Zjevně se mu na něm zdá něco podezřelé. Jsem nervózní. Vím, že vyčkávání může trvat i hodinu, přitom podle dohody má pro mne přesně v půl třetí přijet kolegyně. Přesně za minutu půl třetí se orel na zemi odhodlává a pomalou chůzí se blíží ke krmišti. S okem přitisknutým na hledáčku čekám, kdy se objeví v zorném poli, a v duchu se modlím, aby se kolegyně někde zdržela.
DRAVEC A UKLÍZEČ
Orel mořský patří mezi nejvzácnější zástupce naší fauny. Jeho název není zcela přesný, obývá nejen mořská pobřeží, ale i okolí velkých řek a jezer palearktické oblasti, tedy Evropy a severních částí Asie. Název patrně vznikl překladem německého Seeadler, daleko výstižnější je však ruský nebo anglický název orel běloocasý. Dospělý pták je totiž víceméně hnědý, pouze ocasní pera má čistě bílá. Orel mořský je jedním ze zástupců rodu Haliaetus, je to tedy blízce příbuzný druh severoamerického orla bělohlavého, kterého mají Spojené státy ve znaku. Ve vnitrozemí si orel mořský staví hnízdo většinou na stromech v blízkosti vodních ploch. Na mořském pobřeží a v okolí velkých jezer i na skalnatých březích. Hnízda postavená z větví jsou mohutné stavby mající v průměru od jednoho do šesti metrů. Po letech používání dosahují výšky až jednoho metru a často váží několik metráků. Jednotlivé páry si staví několik hnízd, která většinou pravidelně střídají. Ve střední Evropě orel začíná hnízdit již v polovině února, samice sedí na vejcích 35-40 dní. Hnízdní péče trvá asi tři měsíce, mláďata hnízdo většinou opouštějí v červnu. Na rozdíl od jiných velkých dravců mívá orel mořský často i dvě, výjimečně i tři mláďata. Mláďata nemají bílý ocas jako dospělí, jsou téměř celá tmavě hnědá.
Orel se živí převážně rybami a vodními ptáky. Není příliš dobrým lovcem, většinou se mu podaří ulovit z hejna ptáků defektního či nemocného jedince. Útokem většinou přinutí hejno kachen či lysek zvednout se z hladiny, poté opakovaně zaútočí na ty kusy, které z nějakých důvodů nemohou vzlétnout. Velmi často také sbírá z hladiny leklé ryby. Často, hlavně v zimě, požírá i mršiny, někdy i ve značném stupni rozkladu. Je to klasická ukázka druhu plnícího v přírodě sanitární funkci. Jsou ale popsány i úspěšné útoky na poměrně velká zvířata, třeba lišku, kterou údajně orel po mnoha útocích téměř udolal. I když orel mořský váží v průměru 4-7 kg (prvý údaj se týká samců, druhý samic), dokáže nést v pařátech kořist těžkou až 6 kg. Brehm dokonce popisuje událost, kdy orel zaútočil na hlavu plešatého laponského rybáře schouleného v loďce a pařátem ho poranil. Patrně si lesklou pleš uprostřed kožešin spletl s rybou.
SLAVNÝ NÁVRAT
Patří mezi těch několik málo druhů vzácných živočichů, jejichž stavy se na našem území zvyšují. Ještě před patnácti lety byl v Čechách a na Moravě považován za druh nehnízdící, který díky intenzivnímu pronásledování přestal v Čechách hnízdit asi před 160 lety a na Moravě asi ve 20. letech tohoto století. Od těchto dob do počátku 80. let tohoto století se na našem území zdržovali pouze zimující jedinci ze severských populací. Díky řadě akcí ornitologů a ochranářů, hlavně zimnímu přikrmování, vypouštění jedinců z umělých odchovů a stavbě umělých hnízd, ale především vlivem přirozeného šíření, umožněného intenzivní ochranou prosperující severské populace, došlo opět k zahnízdění.
Prvé hnízdo bylo nalezeno v roce 1984 na Třeboňsku, pár pocházel z uměle vypuštěných (celkem 9) ptáků. V dalších letech se postupně objevovaly další hnízdící páry, některé jednoznačně pocházely z divokých nevypuštěných exemplářů, které se k nám rozšířily ze severu. Je dokonce vysoce pravděpodobné (při dnešních zkušenostech s chováním ptáků na hnízdišti), že orli, kteří se k nám začali šířit od severu, zde hnízdili ještě dříve než ti, kteří byli vypuštěni z umělých chovů. V současné době na Třeboňsku hnízdí okolo deseti párů. Dva až pět párů hnízdí v dalších rybničnatých oblastech jižních Čech. Téměř ve stejné době jako na Třeboňsku se objevily pokusy o hnízdění i na jižní Moravě, a v dalších letech zahnízdili orli asi na dvou místech i v dalších oblastech státu. Zároveň se začaly zvyšovat dosud kritické stavy i v okolních státech Evropy, takže můžeme s uspokojením konstatovat, že tento nádherný dravec je již v Evropě mimo nebezpečí vyhynutí.
Budoucnost orlí populace na našem území je také perspektivní. V rybničnatých oblastech mají orli dostatek potravy. Požírají především nemocné a uhynulé jedince. V rozsáhlých lesních komplexech v blízkosti rybničních soustav mají také dostatek vhodných porostů ke stavbě hnízd. Jedním z větších problémů ochrany orlů je, že jsou často při hnízdění rušeni, ať již zvědavci či těžbou dřeva. A bohužel, přestože jsou chráněni, občas se některý orel stane obětí primitiva s loveckou puškou.
