Kategorie: 2011 / 02

TEXT A FOTO: MARTIN MYKISKA

„Na tebe stanúc, našiel som sa, chápal: v ten čas sa pustil cit môj v samotok ni med, a duša rozbreskla sa svitom…,“ opěvoval již před sto lety Pavol Országh Hviezdoslav krásu nejvyššího z Chočských vrchů. Musím mu dát za pravdu.

Na konci října jsme vyrazili na tři dny vandrovat na Slovensko. Ze všech možných pohoří jsme si vybrali jedno z těch méně nápadných, malé, ale krásné Chočské vrchy. Z Ružomberoku jsme si na cestu k vrcholu Velkého Choče vybrali „diretissimu“, modrou značku, která nás na pouhých osmi kilometrech vynese o 1000 metrů vertikálně (!). Je pošmourno, výstup je – jak se dalo čekat – strmý. Zapotili jsme se a taky cestou brzy narazili na první ostrůvky sněhu. Na planinku pod vrcholem dorážíme už za šera a mlhy. Vítá nás souvislá vrstva sněhu kolem, zdvihá se vlezlý vítr, vypadá to na mrazivou noc. Stan raději umísťujeme do závětří – dovnitř bývalé zdejší salaše.

ko1102_slovensko_choc_4

Ráno nás doslova omračuje – nádherná prosluněná zimní atmosféra. Kromě třpytivého sněhu na zemi byla na všem kolem centimetrová námraza. Jako polité sklem. V euforii vyrážíme na závěrečný výstup na samý vrchol Choče. Ještě chvilku se za námi otvírají výhledy, které berou dech, a pak přichází ledová sprcha: pohlcují nás náhle se vynořivší mračna. Na vrchol s vyhlášeným třistašedesátistupňovým výhledem do krajiny položené zhruba o kilometr níže dorážíme velmi zklamaní. Kolem nás se ženou další a další chuchvalce hutné bílé plynné hmoty. Seškrabujeme na směrovém ukazateli námrazu, abychom aspoň teoreticky věděli, kterým směrem a kolik kilometrů od nás leží Vysoké Tatry, Nízké Tatry, obě Fatry atd…

A najednou – hory nás za osamělý výstup v nejistém podzimu přeci jen odměňují. Chuchvalce mraků náhle zřídly, před námi se otevřel výhled a nás zachvátila úplná závrať! Pod námi kompletní Chočské vrchy jak na dlani. A kromě takřka vertikálního pohledu do okolní krajiny nyní opravdu dohlédneme až na Roháče (30 km), Vysoké Tatry (55 km) a do nížin jižně pod Tatrami asi ještě dále! Postupně se oblačnost úplně rozpustila a my nad tou nádherou stojíme pod úplně modrou oblohou. Ano, tohle jsou ty pověstné zvraty počasí na horách.

ko1102_slovensko_choc_9

A pak už je čas sestoupit – jdeme dolů, avšak pohádka pokračuje. Obklopují nás bohatě ojíněné stromy, mezi větvemi se otvírají další výhledy a průhledy do dálav okolních hor a údolí. Čím níž, tím je sníh rozbředlejší, my stále namáhavěji klopýtáme bahnitým srázem. Když jsme nakonec dorazili na samé úpatí Choče a měli dle původního plánu pokračovat zpět do kopců (přes Chočské vrchy nevede klasická hřebenovka, ale vždy to člověka vyvede z hor, a pak se musí vrátit), najednou cítíme, že tentokrát už nemáme proč někam pokračovat. Nic lepšího jsme během tohoto výletu již zažít nemohli… Za krásného západu slunce a pak jasného, ale mrazivého večera to šviháme přes podhorské pláně přímo k nádraží a výlet tak trochu překvapivě předčasně ukončujeme.

Pin It on Pinterest