Mnozí z mála těch, kteří ho znají, ho považují za jednoho z nejkrásnějších brouků světa. Tento australský roháč je naprosto unikátním výtvorem přírody, přesto je téměř neznámý.
Nejkrásnější roháč
Napsal a vyfotografoval Oldřich Jahn Lidské hledisko hodnocení krásy je samozřejmě subjektivní a příroda se řídí funkčností daného organismu, ale to je jiná otázka. Čím je tedy tento roháč tak výjimečný? Obecně jsou roháči přitažliví mohutnými kusadly samců. To nás ostatně zajímá i na našem roháči obecném (Lucanus cervus). Jenže jejich barvy jsou většinou trochu fádní, převažuje hnědá, černá a různé krémové odstíny. Jen několik málo druhů se pyšní kovovým leskem. A mezi nimi vyniká právě tento australský roháč. Navíc největší samečci dosahují délky až sedmi centimetrů. Tak nádherný brouk samozřejmě zajímá i chovatele. Do Evropy se tento Australan dostal poprvé před deseti lety, ovšem ne ze své domoviny, ale z Japonska. Dnes žije také v České republice, i když jen v teráriu, ale chovat ho vůbec není snadné. Při umělém chovu je velmi důležité napodobit určitý nepatrný výsek prostředí, ve kterém žije ve své domovině.
Roháč klade vajíčka do odumřelých stromů v určitém stupni rozkladu, ze kterých se pak larva sytí. Při umělém chovu se do prosklené uzavřené nádrže může vypustit jen jeden sameček a několik samiček. Samec nesnáší na svém teritoriu konkurenci. Dva vyrovnaní samci se proto mohou vzájemně vážně zranit, případně silnější nemilosrdně usmrtí slabšího. Pokud je vše jak ve volné přírodě, tak v chodu v pořádku, samička, která žije několik měsíců, naklade v průměru kolem třiceti vajíček. Vylíhnuté larvy se pak několik měsíců krmí tlejícím dřevem, až z pár milimetrů vyrostou do délky několika centimetrů. Ve dřevě si pak vykoušou pevnou hladkou komůrku. Tam probíhá nejúžasnější stadium jejich života. Larva se tam uloží a přestane se pohybovat. Po několika týdnech začne praskat její svrchní pokožka a pod ní se objevuje kukla, která už má obrysy krovek, křídel i kusadel. Trvá to další týden, než kukla ztmavne a jakoby vyzrává. Leží většinou na zádech, ale před závěrečnou proměnou se obrací na břišní část, její pokožka opět praská a na svět přichází nádherný dospělý brouk. Je jenom ještě trochu pomačkaný a měkký. To se ovšem během několika dnů srovná. Jeho pokožka se ještě více rozzáří barvami. Po této náročné proměně brouk ještě několik týdnů odpočívá ve své skrýši a ve chvíli, kdy je vhodná doba na páření a rozmnožování, se prokouše z komůrky na denní světlo.
Celá proměna z larvy na brouka je fantastický proces, který má svůj jasný smysl: To, co lidské oko vidí jako krásu, tedy nápadnou barevnou chitinovou schránku, příroda vytvořila jako nástroj „jen“ k páření a šíření druhu na nové stanoviště a k nakladení vajíček. Své mládí prožívá brouk jako larva, která má nezastupitelnou funkci v procesu rozkladu rostlinné hmoty v přírodě, bez kterého by nemohlo vznikat nic nového.
Zatím bez jména
* Australský brouk z čeledi roháčovitých zatím postrádá české jméno. Vědecky se nazývá Phalacrognathus muelleri.
* Jeho domovem jsou deštné lesy a okolní močály pobřežního pásma severního Queenslandu, Austrálie.
* I když přitahuje pozornost chovatelů, ne každý se do jeho chovu pustí. Tento australský roháč potřebuje velmi specifické podmínky.
Larva požírá zetlelé dřevo a za sebou zanechává chodbičku vyplněnou pilinami.
Stadium kukly se už při troše fantazie podobá dospělému brouku.
Čerstvě vylíhnutý sameček potřebuje ještě několik dní, než bude jeho vzhled dokonalý. Samička australského roháče je krásně zbarvená jako sameček, jen má kratší kusadla.
