Špičkový běžec, paraglidista, kajakář a cyklista · čtyři vynikající sportovci, jako jedno tělo, se budou snažit, každý ve své disciplíně, pokořit nástrahy Dolomitů. Boj o titul nejlepšího Dolomitenmanna je považován za nejtvrdší závod svého druhu v Evropě. Je to závod, který pojí čtyři individuální sportovce v jeden tým, svázaný obrovskou odpovědností. Každý kolaps, i pouhé zaváhání jediného z řetězce znamená propad do hloubky závodního pole. Dokud poslední ze štafety · cyklista, neprojede cílem, nemůže být ani řeč o úspěchu. . . . . .
Závod probíhá v překrásném prostředí rakouských Dolomitů v okolí městečka Lienz. Příroda tu vytvořila ideální podmínky pro nadlidský závod. Pro běžce kamzičí horské stezky, paraglidisté seskočí z ostrých vrcholů skal, proplachtí jiskrným vzduchem kaňonů. Kajakářům patří tyrkysové peřeje řeky Drávy a cyklisté budou vyjíždět a sjíždět velmi strmé lyžařské sjezdovky… Nikdo ze závodníků se ale z krás přírody příliš radovat nestihne.
TĚSNĚ PŘED STARTEM
V příštích vteřinách začne ohromné vypětí pro čtyřicet čtyři štafetových družstev, celkem třista dvacet sportovců z mnoha zemí. Vypětí příštích několika hodin, minut, vteřin, které některým budou možná připadat jako věčnost. Budou se propadat až na dno · fyzicky i psychicky. Většina sportovců tuší, co je čeká, ale nedávají na sobě nic znát. Zůstává jen koncentrace na děj příštích událostí, na rozvržení sil pro bezchybný chod těla, ve strojovém rytmu, v tranzu, který jim umožní nemožné, absolvovat hrozný závod, situovaný až na hranice lidských možností. V první fázi štafety extrémních sportů jsou přichystáni ke startu běžci. Jejich start je první a poslední fází štafety, kdy jsou všichni ještě pohromadě. Od této chvíle se bude skupina dělit na nejlepší či momentálně disponovanější, časové rozdíly mezi prvním a posledním se budou prohlubovat a v poslední fázi štafety se ztráty mezi vítězem a poraženým budou počítat na dlouhé hodiny.
BĚH
Je odstartováno. Lehkonozí maratonci dupou v nezvyklém terénu. Kamenný štěrk je bodá do pat a vrací pohyby zpět, pot z nich lije. Zatím netuší, že je na trase čeká devatenáct žebříků, po kterých musí vyšplhat do kolmých dolomitských stěn. Musí zdolávat terén, se kterým se jako maratonci nikdy nesetkali. Nikdo z nich nedokáže celou trasu běžet, někteří se plazí a “plivou krev”. Teprve až překonají převýšení 1600 metrů, odstartují plácnutím ruky svého kolegu na paraglidu.
PARAGLIDING
 |
Roztáhnout padák, pár kroků do neznáma a děj se vůle boží. Pilot tahá za šňůry padáku, na kterých “visí” průběh letu i jeho život. Let je ovlivněn faktory, které se dají jen přibližně předvídat. Vítr, stoupavé proudy, zvolit nejkratší, nejrychlejší letovou trasu… Snaha o co nejrychlejší plachtění se může stát osudnou i velmi zkušeným pilotům. Když se přenesou přes vrcholky skal, proletí kaňony Dolomitů, zbývá už jenom najít cíl, vykroužit jednou, dvakrát, ladně “sto osmdesát stupňů” a přistát. V rychlosti, s nedobaleným padákem jako Marťané s nadutými křídly běží odstartovat svého spolubojovníka oděného v neoprenu, aby na atypickém kajaku pokořil peřeje řeky Drávy.
KAJAK
Borci vyhlížející jako “žabí muži” vyráží jeden po druhém a vrhají se do peřejí. Pořadatelé připravili kajakářům malé osmělení · nejprve přebrodit, překraulovat, na druhý břeh, kde mají připravené lodě. (Jednoho nešťastníka peřeje odnášejí daleko od lodí, ztrácí cenné vteřiny a vysiluje se sápáním na břeh skrz křoví a kopřivy.) Pak rychle pro kajak, na rampu, přetáhnout “špricku”, zatajit dech a vrhnout se s kajakem z výšky osmi metrů do hlubin Drávy. Prásk! Kajak rozráží přídí hladinu, voda se zavře a vzápětí vybuchuje jak granát. Vzduch v kajaku vymršťuje loď na hladinu · všechno v pořádku, nezlomila se. Pár záběrů pádlem a (aby nebyla nuda), pravidla hry přikazují eskymácký obrat. Dokonale promočení vodáci před sebou mají ještě celou trať · nekonečné peřeje, branky. Na konci poslední “eskymák”, doplazit se na břeh, předat štafetu, a to je vysvobození z vodního utrpení.
BICYKL Cyklisté přebírají poslední štafetu. Na svém hřbetu nesou poslední čtvrtinu zodpovědnosti, mohou potvrdit vedení družstva nebo ho zmařit, mohou překvapit a zvrátit postavení ve svůj prospěch nebo také přebrat už předem prohranou štafetu a závod dokončit několik hodin po vítězi. Nevzdává nikdo, takové typy sem nejezdí. Šplhají na svých strojích do krkolomných dolomitských sjezdovek dlouhých 14 kilometrů. Všichni jsou nahoře úplně zničení a čeká je vražedný devítikilometrový sjezd až do cíle, do města Lienz. První dojíždí relativně v pohodě · profesionálové. Pak to přijde: pozvracení, zdecimovaní, borci s poškozenýmy koly. Dá se dojet i na píchlém kole, poslední přijíždí dokonce bez šlapky (jako na koloběžce), publikum aplauduje, poražení hrdinové se v Rakousku neodepisují. A to je definitivní konec. Na náměstí se chystají oslavy, jako by se nechumelilo a žádný extrémní závod tu ani neproběhl. Sportovci se rychle regenerují a slaví. Naši získali desáté a jedenácté místo. Ze 44 zúčastněných štafet je to slušný výkon!
