Ptala se Ludmila Veselá, foto Marek Wágner Hledání rodových kořenů si Helena Voldánová změnila z koníčka v povolání a šestý rok pomáhá hledat původ především české klientele. Jako genealogická badatelka je členkou správního výboru České genealogické a heraldické společnosti v Praze a podporuje činnost občanského sdružení Genea. Je ale vůbec dobré znát svůj rodokmen? „Těch důvodů pro ano může být povícero. Jedním z nich je například uspořádání pozůstalosti. Pak přicházejí lidé, kteří zakládají novou rodinu a zajímají se o své starší příbuzné, které neměli z různých příčin možnost poznat. Také se setkávám s tím, že si někdo chce ověřit rodinné historky vyprávěné po celé generace o tom, odkud přišli předci, jakého byli původu, či kde se vzalo jejich zvláštní příjmení,“ říká Helena Voldánová.
Potřebuje genealog pevné nervy? Například při úředních jednáních, při vyhledávání dat v archivech? Trpělivost určitě potřebuje. Ale musím říci, že z mého pohledu je to práce napínavá až detektivní, kdy se sbírají střípky informací a sestavují se do mozaiky historie. Spíše než pevné nervy je ale důležitější ovládat němčinu a latinu, umět číst stará písma, neboť i na písmu je znát vývoj, stejně jako u jazyka. Také je nutné se orientovat v uložení archivních materiálů, stejně jako dodržovat badatelskou etiku. Nějak si nedovedu představit, že to je napínavá práce? Když máte k jakékoli práci vztah, není pro vás všední a nudná. My jsme takoví blázni, kteří běhají po hřbitovech nebo zvoní na cizí lidi. Genealogie je posedlost. Ale dost časově náročná, protože je třeba si uvědomit, že každé zpracování rodokmenu je originální, každá rodina přináší něco nového o pohybu ve státě, o povoláních v dané době. Prostě o životě. Předpokládám, že i samotné vyhledávání má svá specifika. Určitě. Třeba selská rodina žijící na jednom místě na gruntě se vyhledává dobře oproti rodinám sklářů, cihlářů, učitelů či hajných, kteří neustále měnili působiště. Jak hluboko se dá při pátrání po předcích dostat do historie? Začnu možná trochu ze široka. Zpracování rodokmenů nabízí několik možností rozsahů. Rodokmen přímé linie představuje průměrně deset až třináct generací zpátky, což je přibližně čtyři sta let. U tak zvaných vývodů z předků se vyhledávají základní manželské dvojice čtyři až pět generací zpět. U rodokmenu se vyhledávají větve nesoucí stejné příjmení, což může být i osm set členů rodiny. Například jedno mé bádání po příbuzenstvu se stejným příjmením představovalo knížku o dvou stech stranách. Dají se z archiválií zjistit i některé další údaje, než jsou jen příbuzenské vztahy? Základní strom se dá samozřejmě doplňovat dalšími údaji, které lze najít ve státních okresních archivech v záznamech měst, obcí, škol, cechů nebo farností. Zajímavé bývají pozemkové knihy, kde se můžeme dočíst i ty nejmenší podrobnosti sepsané ve svatební smlouvě, jaké povinnosti mají děti vůči rodičům na „vejminku“ a podobně. Například v popisech nemovitostí lze narazit na krásnou češtinu. Dnešní slovo nemovitost bylo specifikováno jako – všechno, co hřebem přibito a hlínou pomazáno… Jsou to opravdu nádherné záznamy, které se k rodokmenu přidávají, stejně jako staré rodinné fotografie, školní vysvědčení, korespondence… Využíváte ke své práci moderní vědu? Tím mám na mysli třeba testy DNA? Společnost Genomac nabízí základní genetický výzkum. Jako Středoevropané jsme směskou ras, přičemž základní zařazení je možné provést podle skupin, jako třeba Jihoevropan, Kelt atd. Z výzkumu této společnosti je zajímavé pozorovat, jak se Evropa po genetické stránce proměňuje. Nás, genealogy, zajímá, po kom má konkrétní osoba své charakteristické vlastnosti, jako třeba nadání pro hudbu, malování, historii, techniku. V této souvislosti mě napadá případ, kdy povoláním klienta bylo zpracování železa, a aniž by to tušil, jeho předci žili na Hořovicku a věnovali se naprosto stejné činnosti. Co zajímá ty, kteří se na vás obracejí, především? Dost často vznik, vývoj a význam jejich příjmení. Ta mají samozřejmě svou historii, vyvíjela se z přezdívek, povolání, vlastností lidí, jejich místa původu, ale také jde o názvy věcí, zvířat či rostlin. Často se objevují příjmení německého původu, některá již počeštěná nebo pozměněná vývojem jazyka. Dost zábavné je, že k určitým modifikacím docházelo i při nahlašování jména. Záleželo i na tom, kolik bylo faráři let a jak slyšel (smích). Tak se třeba z Pajera mohl stát Bajer apod. Na jaké narážíte překážky? Přístup k informacím v matričních knihách uložených na městských a obecních úřadech je v současné době ztížen novelou zákona o matrikách. Nový zákon vymezil možnost nahlédnout pouze na tři generace přímé linie vlastních předků. Zákonodárci nebrali zřetel na genealogické bádání, získání podkladů pro dědická řízení, bádání za účelem získání informací pro vědecké účely genetiky a demografie či sepsání životopisů významných osobností našich dějin. V rámci ochrany osobních údajů je úplně uzavřen přístup do Centrální evidence obyvatel. Počítače v mnohém usnadňují práci, platí to i pro genealogii? To každopádně. Pro genealogy nabízí počítač nejen pomoc při vlastním zpracování archivních podkladů, ale hlavně řadu specializovaných programů. Také zkoušíme přes internet dohledávat naše žijící pokrevní příbuzné doma i v zahraničí. Národní archiv v Praze jako první začal poskytovat v elektronické podobě vzácné knihy, dokumenty a listiny či třeba katastrální mapy. Státní oblastní archiv v Třeboni jako první zveřejnil na internetu svůj fond matričních knih. Státní oblastní archiv v Praze jako první nabízí prohlížení matrik na počítači v badatelně. Elektronická podoba navíc zaručuje ochranu archiválií, takže je to cesta oboustranně výhodná. Určitě při tom bádání není nouze ani o kuriózní situace…
Právě mi vyprávěl klient, že na dušičky chtěl navštívit všechny hroby nalezených předků. Když zapaloval pozdě večer poslední svíčky, překvapila jej policie, které těžko vysvětloval, že dává tímto poctu svým předkům, kteří zde zemřeli před třemi sty lety. A není vykradač hrobů…
Humorně působí i některé záznamy o nemanželských dětech. V dřívějších dobách bylo až třicet procent dětí nemanželských, takže na takovéto zápisy se dá narazit poměrně často. Například, když farář namísto obligátního „otec neznámý“ dopsal jako svou vlastní poznámku – „otce vzal vítr, spadl z jahody“ či dokonce „utopil se na ledu“ (poznámka z roku 1850 – pozn. red.). Kuriózní je poznámka jednoho faráře k neznámému otci: „Já vím, že to byl hajný…“ Jak je vidět, už naši předci měli smysl pro humor.
Rodové bádání
● Rodokmen přímé linie tvoří manželské dvojice a jejich děti, nejčastější forma rodopisného bádání a základ pro další rozšířené bádání, tvoří ho až 200 záznamů a 8–10 generací, dle rodového příjmení (30–40 hodin práce).
● Rodokmen tvoří manželské dvojice a jejich děti a další pokračující větve rodu nesoucí příjmení (40–60 hodin práce).
● Rozrod tvoří manželské dvojice a jejich děti, další pokračující větve rodu nesoucí příjmení a další pokrevní větve od provdaných dcer (50–70 hodin práce).
● Vývod tvoří jen manželské páry bez dětí a to v počtu 8, 16, 32, 64 předků od vybrané osoby (30–50 hodin práce).
● Obvyklá cena se dnes pohybuje od 10 000 Kč (samozřejmě dle rozsahu a náročnosti může být vyšší).
Projekt genea
● Jde o soupis matrik, je první etapou tvorby databáze o zdrojích genealogických informací.
● Databáze může obsahovat jednotný centrální soupis matrik uchovaných v archivech České republiky. Součástí je přehled míst, doplněný o zaniklá nebo přejmenovaná místa.
● Projekt je organizován jako nekomerční a veškeré informace získané spoluprací s dobrovolníky a se státní správou jsou zpřístupněny veřejnosti zdarma. Přesto pro nezbytné technické práce hledá občanské sdružení Genea, které se projektem zabývá, finanční podporu.
● Projekt funguje v úzké spolupráci s Českou genealogickou a heraldickou společností v Praze, Moravskou genealogickou a heraldickou společností v Brně a řediteli státních oblastních archivů.
● Více na www.genea.cz, www.genealogie.cz nebo na www.genomac.cz
