Pavel Kohout(20.7.1928) prožil život intelektuála, typického pro toto století: od bezvýhradného přijetí stalinistického režimu, přes vystřízlivění a účast na pokusu o reformu v 60. letech až k opozici 70. let, která končí nuceným exilem. Umělecky se etabluje od naivního tendenčního básníka po brilantního evropského dramatika a spisovatele, jehož dílo se překládá po celém světě.V letech normalizace žil život disidenta, byl autorem názvu a spolu s Václavem Havlem spoluautorem textu Charta 77. K jeho nejznámějším románům patří KDE JE ZAKOPÁN PES (1988), KATYNĚ (1978) A HODINA TANCE A LÁSKY (1989).
Pavel KohoutMysíte si, že intelektuálové by se měli mít na pozoru před mocí? Vůbec ne, já dokonce obdivuji intelektuály, kteří měli odvahu se moci chopit, ale rozlišuju mezi těmi, kteří u moci prospěli cílové skupině a mezi těmi, kteří všechno zradili a stali se horšími než jejich předchůdci. Řekl bych, že těch druhých je víc.Nejsou intelektuálové jistým prokletím posledních století? Napadá mě Francouzská revoluce, Lenin a ruští židovští intelektuálové, nenávistný tón v uměleckých avantgardách…Nestačí vám kostnický proces?… V životě nebylo v Evropě tolik intelektuálů pohromadě jako tenkrát v Kostnici. Všichni osvícení Španělé, Francouzi, Němci, Angličané a a Holanďané tam upálili dva kacíře. Ale na druhé straně vymysleli pro Evropu směrnici, která od té doby funguje. Od Kostnice neexistuje tisíc knížectví a biskupství, ale začínají se způsobem hlasování vytvářet velké národy. Všichni, kdo mluvili stejnou řečí, šli do jednoho rohu a tam se dohodli. Kostnice je klasickým příkladem, jak sjednocená intelektualita je schopna některé problémy rozřešit, ale taky vytvořit myšlenkové zádrhele, které vedou ke katastrovám. Následkem Kostnice byly i husitské války a posléze rozbití celé Evropy; teprve další generace intelektuálů kolem Jiřího z Poděbrad byla schopna dát Evropě načas mírovou vizi. Po generaci ničitelů naštěstí přicházejí generace stavitelů.
Category:
1996 / 10
