Za starých časů byl prý lékař vždy zároveň utěšitelem duše. Vědělo se, že nemoc přichází, aby trpícího upozornila, že vypadl ze správného rytmu. Aby mu naznačila nutnost pozastavení a odpočinku.
A trpící býval lékařem zasvěcen do své choroby, snažili se společně o pochopení její pravé, hlubinné příčiny, aby chorý mohl, obohacen novým poznáním, náležitě srovnat krok a vrátit se do rytmu. Nemoc upozorňovala na klopýtnutí a opuštění pravé cesty. Koneckonců, hlavním úkolem lékaře bývalo, aby klient vůbec neonemocněl. To byly časy…
Dnešní doba je jiná. Na všechno máme léky. Medicína i farmaceutický průmysl se báječně rozvinuly. Zdravý člověk tu není ideálním klientem. Ani se s ním příliš nepočítá.
Mám přítele Karla. Je to divný ptáček. Čtrnáct let nebyl nemocen. Spolupracuje se svým vnitřním lékařem a tvrdí dokonce, že by to mohl dělat každý. Očkuje se sám holograficky. Roste mu hřebínek. Zachází do extrémů. Nedávno ho napadlo, že nebude platit zdravotní pojištění. Jednak je stále zdráv a nehodlá být nemocen, jednak nesouhlasí se státním pojetím léčebné péče. Nechce přispívat na tento bující systém těloservisů, které, jak se pěkně říká, zaléčují příznaky chorob, aniž by si kladly otázky po nějakých chimérických prapříčinách.
Karel je muž činu. Zatelefonoval na příslušná místa. Jeho myšlenka byla vyslechnuta se zděšením a s odporem. Odpovědná úřednice jej okamžitě upozornila na zákonnou povinnost platby a vzápětí ho postrašila všemi možnými dostupnými neštěstími. Esem v rukávu bylo zlomení nohy. Karlovým trumfem bylo tvrzení, že on si nohu lámat nikterak nehodlá. Úřednice zlomila nad Karlem hůl: „Dejte podnět ke změně zákona.“
Netušila, že tím Karla právě startuje. A tak Karel chystá podání podnětu ke změně zákona. Jak ho znám, lacino se nevzdá, protože je přesvědčen o správnosti své myšlenky. Že totiž člověk si za své zdraví a za svůj život ručí sám. A že tuto odpovědnost ani nemůže na někoho delegovat. A že život udržovaný ve strachu a v úzkosti tvoří ideální podhoubí pro velké manipulátory. Je to zdravá myšlenka. Jenomže v té naší nemocné době, zachvácené pozvolným zešílením, se zdají zdravé projevy nebezpečné. Doufám, že Karlovi někdo nenařídí kromě povinné platby i povinnou léčbu. Jaroslav Dušek
