Džíny, řečeno slovy Andyho Warhola, jsou geniální produkt doby, protože se vymykají jakémukoli kastování. Nosí je drban i prezident. Slovo džíny v Čechách evokuje stále něco výjimečného. Je to reflex z hluboké totality, kdy džíny byly zapovězeny a k sehnání jenom v Tuzexu nebo od tetičky ze Západu. Myslím tím pravé džíny. Ne obludné plagiáty vycházející z čínských modelů montérkových obleků. Myslím džíny značkové. Zvony musely “řezat” vzduch, roury, ve kterých se člověk vykoupal proto, aby “seděly”. Odrbaný, ocvokovaný, džíny jako výraz filozofie osobnosti, módy. Džíny obal na tělo. Zakrývají přesně tak, aby si ho naše obrazotvornost dotvořila v antický ideál nebo přeměnila v nějakou formu uměleckého výrazu. Třeba v písňový text od Jiřího Suchého ze šedesátých let:
“…modrý džíny vobula si na tělo, vlasy se jí asi česat nechtělo, neví ani co jí brání v rozletu, nemá zdání proč je tu a snad se nepletu, když zpívám, že jí džíny padnou jako ulitý, všechny holky vadnou jenom kvůli tý, vo který tu zpívám, aby bylo veselo…” Od písně se podíváme k prozaickým začátkům a vzniku džínového kultu. Vznik prvních džín spadá do období po roce 1849, kdy ve státě California vypukla zlatá horečka. Tisíce osob z celého světa sem přilákala vize rychlého zbohatnutí. San Francisco se stalo centrem tohoto dění. Velké odbytiště svého zboží tu našli prozíraví obchodníci. Mezi nimi byl i dvacetiletý Levi Strauss. Zařídil si velkoobchod s textilem a dalšími potřebami pro dobrodruhy a horníky. Významným sortimentem byla plachtovina pro kryté vozy a stany. Tento materiál se díky své pevnosti a odolnosti osvědčil i při výrobě pracovního oblečení. Tyto “montérky” daly základ jeansové módě, která trvá dodnes. Obliba tohoto oblečení stoupala, jeho pověst se rozšířila po celých státech i mezi kovboje, trapery, stavbaře a železniční dělníky. Modrá džínovina vítězně táhne světem, Evropanům ji masově představila generace mladých amerických vojáků po druhé světové válce.
Druhý boom džínového oblečení odstartovalo hnutí hippies. Generace 70. let negovala konzumní život svých rodičů. Vyjadřovacím prostředkem jejich postojů byla láska, nenásilí, kult nahého těla nebo oblečeného v džínech. Dnešní doba mění ideály, s nimiž se mění i tvář džínové módy. Široké a úzké nohavice, zapínání na zip nebo knoflíky, vypasované, volnější, a zase zpět. Výrazný punc dává oblečení hnutí rocku, disca, punku, heavy metalu, techna… Aktuálně jsou v módě přípustné návraty ke všem retro stylům i nové nevázané experimenty. Výrobci i návrháři mají tak ideální prostor pro nové kreace. Pro ilustraci specifických technologií nahlédneme do dílny, kde se látka zpracovává: surové, tuze ušité džíny je nutné upravit tak, aby byly měkké na omak a nošení. Proto jsou při praní omílány pemzou, což je kámen vulkanického původu. Tyto tvrdé podmínky způsobí narušení vlákna denimu (materiál barvený indigem čtyři tisíce let starým barvivem). Denim charakterizuje tmavě modré zbarvení střídané bílou osnovou.Při narušení vlákna nedochází ke snížení životnosti džínů. Pro zvláštní módní efekt výrazného umělého ošoupání se využívá strojařská a sklářská technologie pískování (tzv. justování). Obnošeného vzhledu se dosahuje ručním otryskáváním materiálu přírodnímabrazivem. Kalhoty jsou vertikálně zavěšeny a pod tlakem je na ně tryskáno abrazivo. Díky tomu je každý kus originál. Nakonecse kalhoty propaří a vysuší, zbývající faldy a přehyby se dožehlí ručně. Každý originál je signován etiketami, reklamními visačkami, balen a expedován k džínuchtivým rukám i nohám. Dnes si díky široké nabídce můžeme vybrat jakékoli střihy, od avantgardních po klasické. Můžeme vybírat z libovolných cenových relací od “zaručeně značkových” ze stánku za tři stovky až po butikové. Mínění ortodoxních zní jasně když džíny, tak jedině pravý.
