Na samém okraji jedné z nejznámějších čtvrtí Tel Avivu se před necelými dvaceti lety rozhodl Nissim Kahalon, známý pod přezdívkou Caveman, postavit dům. Na písku, kde polehávají valutoví cizinci, při skále, která se po několika metrech zvedá z moře písku jako starověký hrad. Dům je celý z odpadků.„Zhruba před dvaceti lety jsem se rozhodl, otráven městským životem a především architekturou, že se pokusím využít odpadků k maximální recyklaci a použiji jich ke stavbě domu,“ vypráví Nissim. Především čerpal ze zdrojů, které bylo možné najít na skládkách a plážích, na jiných stavbách, kde se povalovaly kusy vyhozených přebytečných latí, plastu, gumových hadic. Cement si vyrobil také z vlastních zdrojů. Použil písek, mořskou vodu a popel z pece. Z různě tvarovaných kamenů tak vznikly obvodové zdi, které pomyslně oddělují dva světy. Svět viděný Cavemanem od světa domů vytvořených na rýsovacích prknech architektů. Většina domů v Izraeli je vybavena klimatizací. V letních měsících, kdy teplota vzduchu šplhá ke čtyřiceti stupňům Celsia, se celá země, řečeno s jistou nadsázkou, začne uměle ochlazovat. Naopak v zimě se každý snaží, převážně neúspěšně, vytopit byty navržené na vysoké teploty. Otázku klimatizace vyřešil také Nissim, ovšem po svém. Do útesu, ke kterému je de facto celá stavba přilepena, vykopal několik tunelů, které slouží jako přírodní klimatizace. Tunely používá i jako skladiště materiálu, který cestou nachází.
Systém zavlažování Caveman vyřešil daleko šetrněji. Zahradu zalévá vodou již použitou v koupelně. Nutno dodat, že snad jediným důkazem nedaleké vyspělé civilizace je elektřina, kterou sice používá několik let, ale jak sám říká, neplýtvá.
Na světě se najde dost lidí – dobrodruhů, kteří se nebojí žít jinak a snad lépe. Přinejmenším šetrněji a ekologičtěji k přírodě, jejíž zdroje nejsou neomezené. „Chtěl bych otevřít školu, kde by se učilo o způsobech využívání odpadu a o maximální recyklaci materiálů,“ dodává na závěr Caveman a zavírá dřevěnou branku, postavenou z naplavených kusů dřeva.prosinec 2002
Category:
2002 / 12