Na jihu Afriky, hluboko v srdci oblasti známé jako západní Transvaal leží světově proslulé “Ztracené město”.
 Nový Eden |
Svět plný fantazie, který čerpá z tradic, legend a mýtů dávné minulosti Afriky. Američtí návštěvníci o tomto nově vybudovaném městě zábavy prohlašují, že zcela zastiňuje vše, co je ve známém Las Vegas. Ztracené město nezná hranic a nikdy nespí. Jde o naprosto originální turistickou atrakci, vzkříšenou z mystérií a krás starověku. Dominantou Ztraceného města je stavba zvaná “Palace”, pyšně shlížející na pětadvacet hektarů džungle a na vodní park plný dobrodružství. V podstatě se jedná o výjimečný hotel s věžemi vytvarovanými ze sloních klů, s vymodelovanými vějířovitými útvary palem, propojený “Mostem času”, vkusně vytvořeným z okolních skal. Pod hotelem je nezávislé rozsáhlé zábavní středisko, vzadu se v okrově zbarvené buši rozprostírá jedno z nejlepších golfových hřišť světa. To má svou typickou zvláštnost v malé laguně u třinácté jamky si “bahní” krokodýlové? Celé místo je opředeno mýty tak silnými, že lidé, budující toto středisko, jim plně uvěřili a vtiskli svému dílu pohádkový ráz.
MÝTY O ZTRACENÉM MĚSTĚ
Dlouho před úsvitem západní civilizace se kmen ze severní Afriky vydal směrem na jih, kde objevil opuštěné údolí ve starém kráteru sopky. V okolí byla úrodná půda, země oplývala zvěří a četnými prameny čerstvých vod. Pod azurovým nebem skotačily antilopy a při mělčinách jezera se popásali hroši.Starověký kmen si po svém příchodu postavil jednoduchá obydlí a žil v rytmu ročních období, v souladu s okolní přírodou.Ale jak již to v Africe bývá, přišlo i nesmírně suché období, které hrozilo vyhladovět kmen k smrti. Naštěstí přátelské opice shazovaly lidem z vysokých stromů jedlé bobule a pomohly jim tak přežít přírodní katastrofu.
Postupem času byla v údolí objevena platina a diamanty, což přineslo zdejším usedlíkům nesmírné bohatství. V majestátní jeskyni zvané “Síň pokladů” se skladovalo neuvěřitelné množství drahé třpytivé krásy. Když měli zdejší lidé nejen dostatek pokladů, ale i odborných znalostí, pustili se do výstavby královského města, jehož korunou byl kouzelný palác pro královskou rodinu.
HROBKA POSVÁTNÉ OPICE
Královský palác stál na ostrově v jezeře. Unikátní architektura vhodným způsobem spojovala nejasné siluety věží, dómů a oblouků tisícerými vzory, převzatými z africké přírody. Sochy elegantních leopardů, jako by byly připraveny skočit na vetřelce, tvořily tichou stráž. Mohutná fontána “Hrobka posvátné opice” byla poctou památce opic, které zachránily životy dřívějších obyvatel.
O výzdobu paláce se postarali zruční řemeslníci. Do kamene zvěčnili vinoucí se révu, listy palem a květy proteí, v mozaikách, nástěnných malbách a v řezbách zobrazili slony, lvy, antilopy, opice, hady i ptáky. Všechna tato krása sloužila k výzdobě klenutých stropů, sloupů a četných balustrád, dokonce i sedmdesátimetrové “Královské věže”, na jejímž vrcholu planul věčný oheň.
Po mnoho let tu spokojený kmen žil mírumilovný a šťastný život. Jednoho dne se však nebe zatmělo a džungle hrozivě potemněla. Údolí zasáhlo ničivé zemětřesení. Půda pod městem se vlnila nesmírnou silou a přírodní katastrofa ničila budovy jako ruce rozhněvaných obrů.
K obětem na lidských životech naštěstí nedošlo, protože obyvatelé města varovaní “Gongem slunečního lva” se shromáždili v královské aréně, kterou jakoby zázrakem zemětřesení nezasáhlo. Lid poté opustil město a pouze král se svou rodinou se vrátil. Shledali však, že útroby země na sebe vzaly zcela nové tvary. Prameny se řítily po svazích hor a podzemní vody se čas od času dmuly v obrovských vlnách na jezeře, kde se lidé koupávali. Zemětřesení vytvořilo síť nepřetržitých kaskád a vodních proudů. Palác, jehož základy ležely hluboko ve skalách, přežil v celé své kráse.Ještě po mnoho let udržovala královská rodina své sídlo, ale když zemřel její poslední člen, palác velmi rychle zarostl a brzy jej zcela ukryla bujná vegetace džungle. Tak se celé město ztratilo a zůstala pouze legenda, která po staletí vzbuzovala zvědavost badatelů.
Téměř tři tisíce let po zemětřesení, v poslední dekádě dvacátého století, narazila archeologická výprava na ruiny v oblasti, které se tehdy říkalo Bophuthatswana.”Údolí vln” a “Ztracené město” byly názvy, které dal vůdce expedice svým objevům. Skutečná jména “Palác” a “Síň pokladů” se nalezla teprve ve starých pergamenových svitcích “Análech města”. Skupina archeologů si dala za úkol obnovit ruiny do původní nádhery.
ŠTĚSTÍ PRO KAŽDÉHO KDO VSTOUPÍ?
Dnes opět nad údolím a nad zrcadlem vod září palác, prosvětlený a dokonalý. A znovu shlížejí dolů masivní sochy leoparda, slona a kudu, strážců, kteří od věků vědí, že štěstí potká každého návštěvníka, jenž vstoupí na čarovnou půdu údolí nebo se vykoupe v posvátných vodách.
Novodobá sláva města se vlastně začala psát v prosinci 1979. “Sluneční město” Sun City tehdy vstoupilo ve známost jako unikátní zábavní a konferenční středisko jihoafrického regionu a brzy i jako nejvyhledávanější cíl turistů z celého světa. Jeho rozvoj byl nesmírně rychlý. Následovala výstavba dalšího hotelového komplexu “Cabanas”, “Zábavního střediska” a luxusního hotelu “Cascades”. Postupně přijížděly světové hvězdy jako Frank Sinatra, Elton John, Queen, Hugh Masekela, Rod Stewart a Johnny Clegg a představovaly se v nově vybudovaném divadle “Superbowl”. Zde se konaly i sportovní události vrcholná utkání v boxu, mezinárodní turnaje v tenisu atd.A nejen to. Sun City navštěvuje každým rokem více než milion lidí. Přicházejí na show Extravaganza, na mistrovství v golfu nebo prostě chtějí vidět přírodní rezervaci Pilanesberg.
PALÁC STŘEŽÍ GIGANTICKÝ SHAWU
Rozsáhlá dostavba, spojená s otevřením “Ztraceného města” a “Paláce” znamenala pro původní Sun City zcela novou éru a přidala na výjimečnosti cizineckému ruchu v africké oblasti na jih od rovníku.Celý projekt je co do rozměru a imaginace překvapující. Palác je nápaditý kus umění, od ohromné sochy proslulého slona jihoafrické buše “Shawu”, až po detaily maleb v dómech. Bronzová socha gigantického Shawu je mistrovským dílem jihoafrického sochaře Danie de Jagera. Věrnou podobu slona, který býval znám jako jeden ze “Sedmi vznešených” z Krugerova národního parku, tvořil sedmadvacet měsíců. Ve skutečnosti byl Shawu 3,5 metru vysoký a vážil 3000 kilogramů. Na svém “vlastním” nádvoří u “Královského schodiště” se nyní tento památník přírodní legendy tyčí do výše 4,5 metru. Není však v areálu sám. Je tu také “Sloní procházka” Elephant Walk, atrium monumentálních rozměrů. Jeho stropní světlíky s klenutím ze sloních klů jsou ve výši čtyř pater a rozptýlené sluneční světlo si pohrává na mramorových podlahách.
PROCHÁZKA NOVODOBÝM RÁJEMNádherné zahrady, které obklopují “Palác”, jsou svým způsobem rovněž uměleckým dílem. Zdejší ohromná skaliska spolu s vodními díly patří k největším na světě.”The Gardens” Zahrady je vlastně nesprávné pojmenování pro exotické lesy, které obklopují Palác a vkrádají se do Ztraceného města. Jsou protkány třpytnými vodopády, kaskádami, jezírky a říčkami. Zahradní architekt Patrick Watson zde použil více než 1 600 000 rostlin, keřů a stromů, z nichž mnohé byly několik století staré. Ty vysadil do husté džungle na pětadvaceti hektarech, a vytvořil tak přírodní baldachýn proti prudkému jihoafrickému slunci. Tropický dešťový les postupně ustupuje lesu mlžnému, posléze bambusovému a lužnímu, v němž rostou masožravé rostliny. To vše pak přechází v oblast baobabů. Bujné liány, deset tisíc orchidejí, ebenové stromy, buky a stromy kiaat, prehistorické sukulenty a rostliny, vydávající opojné vůně do africké noci? Lze se divit, že ti, kdo tudy prošli, hovoří o Ztraceném městě a okolních Zahradách jako o “novém Edenu”?
