Prý byla v pohodě. Navzdory tomu, že ztratila hodně fyzických sil, v drsném Himálaji si odpočinula. Vystoupila spolu s Josefem Šimůnkem a šerpou Lhakpou Dorjee na 8463 m vysokou horu Makalu a vytvořila tak nový český ženský výškový rekord. Na pátý nejvyšší vrchol světa se vydala bez kyslíku. Navzdory tomu, že zhubla o osm kilogramů, chystá se letos se sdružením Himalaya 8000 na Everest.
Soňa Vomáčková působí klidně, vyrovnaně a cílevědomě. Představy o svalnaté horolezkyni ale nesplňuje – ostatně sama říká, že bez psychické odolnosti nejsou samotné svaly nic platné. A tuto odolnost při výpravě, která musela bojovat s neuvěřitelnou nepřízní počasí, nakonec potřebovala ze všeho nejvíce.
VÍTĚZSTVÍ
Hora se vzdala doslova na poslední chvíli. Horolezci si vybrali francouzskou cestu a podnikli řadu pokusů o výstup. Jejich nepřítelem číslo jedna se stal silný vítr, který mnohdy bránil vůbec vylézt ze stanu. “Když jsme leželi ve stanu a čekali a čekali, myslela jsem třeba na to, jak se vrátím domů a budu hrát na housle,” vypráví jediná žena výpravy a zároveň pokořitelka hory Makalu Soňa. Když vítr trochu polevil, sestoupili zpátky do základního tábora s vědomím, že na odpočinek jim zbývají pouhé dva dny. A pak poslední šance na výstup. Teplá fronta se sněžením horolezce znovu zaskočila a vypadalo to na velké zklamání a odjezd domů bez vítězství. Malé zlepšení počasí se stalo povelem k výstupu. Vrcholové skupině se podařilo postavit výškový tábor číslo 4 a byla připravena ve dvě hodiny ráno vyrazit na poslední úsek cesty. O půlnoci se však začaly bortit i poslední naděje – hora ještě jednou zkusila své dobyvatele odradit. Strhla se obrovská fujavice, v níž bylo obtížné udržet stan na nejisté půdě. Nikdo už nečekal, že by se sen o Makalu splnil.
Když se ve tři hodiny ráno vítr utišil, trojice vyrazila. A tak 9. května 1998 v 10.30 hodin nepálského času stanuli Soňa Vomáčková, ing. Josef Šimůnek a Lhakpa Dorjee na vrcholu Makalu. Z výšky téměř osmi a půl kilometru si dlouho prohlíželi svět pod sebou – odměnou jim totiž byl nejen pocit vítězství, ale i krásné počasí. Expedice, kterou Soňa brala jako velkou výzvu osudu, dosáhla cíle.
“Když jsme šli nahoru a byli jsme tak kolem osmitisícové hranice, začalo nad Tibetem svítat. Něco takového vidí za rok tak deset lidí na světě,” vzpomíná šestadvacetiletá učitelka fakulty tělesné výchovy a sportu na obraz, který jí utkvěl v paměti. A nejen kvůli němu vyrazí do hor znovu – tentokrát na nejvyšší místo na naší planetě.
Informace o všech členech expedice můžete najít na Internetu:
www.softex.cz/makalu
