Ptal se: Jan Škvára
Nedávno jsem viděl v jednom obchodním domě maminku s přibližně desetiletým chlapcem. Kupovala mu nějakou počítačovou hru, a protože jaksi nevěděla, jak se jmenuje, pro jistotu si ho vzala s sebou. Po dotazu na cenu už sahala do peněženky, když chlapec, do té doby stydlivě stojící za sukní, se zeptal prodavače: „A bude mi stačit třiosmšestka s čtyřmi megabajty rozšířené paměti? A můžete mi, prosím, ještě dát ceník periferních zařízení? Hlavně by mě zajímaly cédéromy a taky ještě zvukové a videokarty.“ Maminka zavřela pusu, omluvně se ohlédla na frontu lidí za sebou a trošku jako by říkala: to víte, ty děti, ale jinak je hodnej…
COMPUTERY NASTUPUJÍ. A jsme u toho: počítačový trh se stále přesouvá do našich bytů. Například ve Spojených státech se v loňském roce prodalo poprvé více počítačů do domácností, než do firem. Podle průzkumu evropské komise má 33 miliónů domácností kancelář či pracoviště přímo v bytě a nákup domácích počítačů na evropsk ém trhu představuje neuvěřitelných 96 %! Podle společnosti Interco je počítač v 63 amerických domácnostech ze sta a ve Francii, Německu a Británii v 53 ze sta. Tato čísla by ovšem byla podstatně nižší, pokud by telekomunikační služby byly na takové úrovni, jako jsou ty naše. Základem takového domácího pracoviště je totiž spojení se světem. Doba faxových a záznamníkových zařízení, jež zabírají polovinu stolu, je nenávratně pryč. Jejich úlohu stále více přebírá zařízení, nenápadně vestavěné do těla počítače. Modemová karta, jež zakryje tak nanejvýš otevřenou dlaň, a která sloužila pro komunikaci s jiným počítačem přes telefonní síť, se totiž velmi rychle stala faxmodemovou a za pomoci zvukové karty může zaznamenávat i klasické telefonní vzkazy. Ovšem i posílání obyčejných textových souborů modemem mi připad á podstatně elegantnější, než olizovat známky na dopis a čekat týden, jestli vůbec dojde. Z těchto a mnoha jiných důvodů je dnes stále více lidí, kteří pracují doma a do firmy docházejí jednou dvakrát týdně. A nejsou to jen programátoři a podobn í nadšenci, ale také ženy, které dokáží vedle péče o zahradu, psa a děti vyřídit také účetní nebo právní agendu několika podnikům. Koho by nelákala práce doma? Některé firmy dokonce svým pracovníkům kromě nákupu vlastního počítače přispívají i na telekomunikační poplatky. I u vás by to mohlo být pro firmy zajímavé. Zkusme tedy přepokládat,že takového rozumného zaměstnavatele máme i my, a že nám počítač svěřil do uživatelské péče.
DOMÁCÍ PŘÍTEL. Takže, když už máme doma počítač, jistě si na něm zkusíme i nějakou tu hru. A vsaďte se, že vám za zády bude stát vaše ratolest. Nakonec mu ukážete, jak se to vlastně hraje a pustíte syna či dceru za počítač. Zatímco konejšíte své svědomí, že to vašeho potomka alespoň zbaví ostychu před výpočetní techniku, okamžitě po vás žádá joystik, lepší zvukovou nebo videokartu. Ale nevěšte hlavu, spolu s novou kar tou mu zkuste také pořídit třeba nějaký výukový program. Jestliže to shrneme, zatím náš počítač umí poslouchat a přehrávat telefonní vzkazy, můžeme na něm vyřizovat korespondenci včetně okamžitého poslání a příjmu, zabaví nám děti a možná i trochu něco naučí.
FENOMÉN VÝMĚNY. Náš počítač je ovšem chytrý jen tolik, kolik toho do něj nacpeme. A každý mozek má svoji kapacitu, i ten plechový na našem stole. A tak stojíme před probl émem, jak mít v počítači všechny ty chytré programy, které nás živí, naukové programy a hry. Bude toho stále víc a také s většími nároky na paměťovou kapacitu. Nic neřešte, již to za nás vymysleli jiní. Ten zázrak se jmenuje CD-ROM. Jak již možná tušíte, jevto jednotka, na které se přehrávají kompaktní disky, jak je známe třeba z obchodu s hudebninami. Výhodou kompaktních disků je to, že se na ně vejde v digitalizované formě neuvěřitelné množství informací. CD-ROM jednotka s vloženým diskem tak trochu supluje váš harddisk, jen s tím rozdílem, že na něj nelze nahrávat ani z něj mazat, protože data a programy jsou na něm zaznamenány laserovou technikou. Počítač s CD-ROM potom vlastně pracuje jako hlava s výměnným mozkem. S jednotliv ými disky můžete být v jednu chvíli pilotem námořního letectva a zažívat letecké souboje nad kterýmkoli světadílem, v druhé chvíli čerpat doslova z pokladnice vědomostí třeba o světové literatuře, včetně přesných citací dlouhých pasáží. Prostě se vymění disk a je to. Velké firmy v tomto novém druhu záznamového média cítí obrovskou příležitost. A tak na kompaktních discích vedle hudby vych ází i množství encyklopedií, ve kterých můžete nejen velmi rychle najít, co pot řebujete, ale máte možnost si to si poslechnout či promítnou. Jedna taková encyklopedie – jmenuje se Encarta – obsahuje 26 tisíc hesel, 8 tisíc barevných obrázků, osm set map, devět hodin zvuku a sto animací a videoklipů. Zkrátka, dokoupíte-li ještě nějaké ty reprobedýnky stane se z vašeho počítače kouzelná krabice, ze které budou řvát tygři při chybně zadaném příkazu, domlouvat vám britský král Edward, jehož poddaným jste se stal v nějaké hře, nebo vás po rušném dni budou usávat tóny majestátní Osudové v CD kvalitě. I ukázku z filmu si lze pustit, a jistě není daleko doba, kdy zrušíme klasické videop ůjčovny a videa nacpeme do popelnic, protože film si prostě zkoukneme na svém domácím počítači. Prostě proč si pořizovat tolik různého zařízení, když stačí vybavit počítač?
UČENÍ HROU. Tuto parafrázi Komenského si za své krédo vzali tvůrci naukových multimedi-álních programů. Neboť učit se způsobem, kdy si student sám vybírá z databáze látku, která ho právě zajímá, je myslím velmi účinné. Navíc je i zábavně, když vám opravuje chyby včelka Mája. No a když se zahledíte na chvíli z okna, můžete si být jisti, že kontejnery, do kterých jste měli roztřídit živočichy, začnou zívat nebo si pouštět JOJO. Takové učení je docela legrace, to mi věřte. V jednom z amerických průzkumů se zjistilo, že pomocí takového interaktivního softwaru se rychlost učení zvýší oproti konvenčním metodám o 30 až 50 %. Tyto výukové programy zažívají v současné době neuvěřitelný boom a jsou snad nejvíce kupovanými programy na druhé straně „velké louže“. Jedním z nejpopulárnějších je The Magic School Bus pro děti od šesti let. Program, který vznikl na základě dětských obrázkových naučných knížek, zaveze děti jakoby autobusem třeba do solárního systému nebo do lidského těla, přičemž zastavuje na požádání a jede tam, kam se jen vašemu dítku zachce. Pro nás, české dospěláky, a vlastně i nedospěláky, je zase určen Lang-Master, program, který učí anglicky. Ve spojení se zvukovou kartou a mikrofonem si můžeme svou výslovnost porovnat třeba s rodilým Britem, kterého nám předžvatlá počítač. Pokud byste měli zájem, klidně si vás vyzkouší a oznámkuje.
KOLIK A ZA KOLIK. Tohle všechno se pro nás, kteří kolem nějakého toho počítače jenom sem tam projdeme, možná zdá trochu jako zjevení. Snad si i řekneme, že to je pro naši kapsu nedostupné. Ale věřte nebo ne, dá se pořizovat postupně a dnes i levně. Například od té doby, co byl uveden na trh nový procesor (to je vlastně srdíčko počítače) Pentium, ceny procesorů dřívější řady 486 jsou docela snesitelné. A cena procesoru určuje cenu počítače. Jestliže počítač s pentiem stojí okolo šedesáti sedmdesáti tisíc, s procesorem 486 jen čtyřicet – oboje bez monitoru a klávesnice. A jestliže se spokojíte s tím, že ne všechny hry vám poběží zcela hladce, můžete v klidu sehnat nějakou tu starší 386 s monitorem i klávesnicí do 25 tisíc korun. Jen je důležité mít alespoň 4 megabity operační paměti (RAM), protože to je dnes minimum pro mnohé programy, ovšem standard je 8 megabitů. Takže tedy máme počítač s 8M RAM, graf ickou kar tou, harddiskem aspoň 540 mega s nějakou disketovou mechanikou a dejme tomu 14palcovým barevn ým monitorem. Všechno v ceně kolem 41 tisíc. Ale aby počítač byl skutečně multimediální, je třeba jej doplnit o jednotku CD-ROM (nejlépe s dvoj až čtyřnásobnou mechanikou) a zvukovou kartou, což představuje zhruba 6 tisíc korun. Reproduktory do dvou tisíc, po šesti stovkách klasickou myšku (na kterou si i dcerka sáhne a nepiští), faxmodemovou kartu – a je to. Vlastně není to, musíte si zahrát na prince ze Sněhurky a té hromadě šrotu vdechnout duši – nainstalovat operační systém. Tam snad bude dobré nadýchnout se a vrhnout se na nový hit letošního roku – Windows 95. Je to systém, který by se měl snadno a rychle naučit obsluhovat každý, neb je až vlezle intuitivní (například prý sám rozpozná konfiguraci a druhý různých hejbátek, která na počítači máme a umí je obsluhovat bez učení). Další je už jen a jen na vás, zda na svém novém počítači budete provozovat (leg álně koupený!) software, který vám pomůže zbohatnout na burze, nebo budete v nějaké hře jen honit kosmické příšerky. V obou případech – hodně zdaru!
