Text a foto: Michal Dvořák Je mu jednadvacet let a procestoval doslova celý svět. A mnoho z nás s ním. Týden co týden nás v neděli dopoledne láká k obrazovkám, aby nám opět přiblížil několik zajímavých koutů světa. Pojďme teď naopak my zaostřit na Objektiv. Vždycky jsem si například myslel, že výraznou většinu reportáží tvoří kmenoví redaktoři České televize. Opak je ale pravdou. V současnosti dodávají sedmdesát procent obsahu externí cestovatelé, zbylých třicet připadá na zpravodaje ČT. A jak mi potvrdil dramaturg a moderátor Objektivu Tomáš Šponar, tak šanci má každý a blíží se doba, kdy budou pořad tvořit i takříkajíce lidé z ulice: „Zatím je ale obrovský rozpor mezi tím, jaký je kdo erudovaný a skvělý cestovatel, a jaký je filmař. Musíte mít aspoň základní povědomí o tom, jak příspěvek vystavit. Můžete mít naprosto senzační téma z jedinečného koutu světa. Pokud to ale správně nenatočíte a nesestříháte, tak to zkrátka v televizi nelze použít.“
Nejprve se tedy dramaturg podívá na příspěvek bez komentáře. Na druhé straně ani nádherné záběry samy o sobě reportáž nevytvoří, takže nutností je i poutavý obsah. Objektiv se snažil být od samého počátku opravdu objektivní, pročež se dodnes u každého příspěvku ověřují faktografické údaje. Ovšem i v době internetu je složité ověřovat jméno či polohu kdejaké konžské vesnice, a tak tvůrcům pořadu pomáhají kolegové ze zahraniční redakce, kteří potřebné informace pro Objektiv během chvilky získají. A pokud fakta souhlasí a filmový materiál je použitelný, nic už nebrání tomu, aby se objevil ve vysílání. Cesta příspěvku na obrazovku pak už není dlouhá. „Některá vydání plánujeme několik měsíců dopředu, to v případě, že bude zajímavá určitá sezonní událost, například Velikonoce. Většinou ale jedno vydání kompletujeme měsíc,“ říká Tomáš Šponar. Reportáže se k sobě řadí podle jednoduchého klíče – pořad musí být co nejpestřejší, a to tématy i lokalitami, do kterých nás zavede.
První ve virtuálním Na samotnou výrobu jednoho dílu má tým Objektivu týden čistého času, kdy se musí mimo jiné natočit všechny spojováky. To jsou záběry, ve kterých nás moderátoři Vendula Krejčová nebo Tomáš Šponar lákají k další reportáži nebo nám pokládají soutěžní otázku. Dnes už se vše natáčí ve virtuálním studiu České televize, přičemž Objektiv byl vůbec prvním pořadem u nás, který virtuální podobu získal. „Byla to investice do budoucnosti. Management věděl, že moderní studio je něco, bez čeho se žádná velká evropská televize neobejde. Vyzkoušet se mělo na zavedeném pořadu, který vzniká relativně v klidu, a tak jsme se s Objektivem přihlásili a vyhráli jsme,“ přibližuje Tomáš Šponar cestu k digitálnímu obleku. Studio je celé v modrém – stěny, podlaha i schůdky se zábradlím. Na modrou se totiž nejlépe klíčuje, tedy dodává později v počítači různé pozadí. Důležité však je, aby moderátoři nevrhali žádný stín. Musí se tedy dbát na to, aby byli správně nasvíceni a aby se pohybovali jen po vyznačených bodech na podlaze, což, jak vysvětluje Tomáš Šponar, může být poměrně náročné: „Někdy se posouváme doslova o milimetry, aby byl záběr v pořádku. Přesto jsme ale všichni s virtuálním studiem spokojeni, dalo nám báječné možnosti.“ A to nejen Objektivu, ve studiu se připravují i například Otázky Václava Moravce nebo Toulavá kamera. Nerozbitný blok Právě s Toulavou kamerou tvoří Objektiv těžiště nedělního dopoledne na České televizi. Doslova nerozbitný hodinový blok, který v posledních letech téměř nemá v éteru konkurenci. Objektiv pravidelně sleduje kolem sedmi set tisíc lidí, tedy třicet procent všech diváků, kteří mají v tu chvíli zapnutou televizi. „Ostatní televizní společnosti se sice proti nám snaží stále zařazovat další seriály, ale my si stabilní sledovanost držíme. Pokud si pamatuji, tak jednou pořadím zamíchal seriál Čtyři z tanku a pes, ovšem po třech dílech se ho lidé už nasytili a vrátili se k nám,“ vzpomíná Tomáš Šponar. Spokojený může být také s širokým spektrem diváků –Objektiv sledují lidé mladí i starší, z venkova i z měst, většinou se středním a vyšším vzděláním.
Vzhledem k tomu, jak stabilní má Objektiv na obrazovkách pozici a jak věrné má diváky, tak se s ním budeme setkávat i v budoucnu. Když jsem se dramaturga Šponara zeptal, jakou bude mít Objektiv podobu za pět deset let, ani mě nepřekvapil: „Já doufám, že stále stejnou, protože i po jednadvaceti letech tento formát pořadu prostě funguje. Bude se možná měnit styl komunikace a představy o obrazovém ztvárnění, estetice nebo střihu, ale já si myslím, že by měl Objektiv zůstat takový, jaký je. Tedy hlavně co nejpestřejší.“
Prvního dílu se diváci Československé televize dočkali 11. ledna 1987. Objektiv se okamžitě stal jedním z nejoblíbenějších pořadů. Nabízel totiž jak reportáže ze zemí pro režim nezávadných, tak i z druhé strany. Příspěvky měly v naprosté většině ryze cestovatelskou povahu, což bylo v tehdejším agitkami nabitém zpravodajství raritou. Objektiv byl prvním pravidelným cestovatelským pořadem v českých televizích, je nejstarším pořadem svého druhu s nepřerušenou tradicí a jako první v Česku začal pravidelně využívat virtuální studio a 3D technologii.
